'Teprve letos pozoruju, že stárnu. Jsem línější.' Dana Zátopková slaví 95. narozeniny

Vyhrála olympijskou medaili, držela světový rekord, přesto doma nebyla nejslavnější sportovkyní. Oštěpařská legenda Dana Zátopková slaví 95. narozeniny. A i když o sobě prohlašuje, že je línější, působí velmi čile.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dana Zátopková při oslavě 95. narozenin | Foto: ASC Dukla Ivana Roháčková | Zdroj: archiv ASC Dukla

„Je mi už 95 let a mozek mi začíná trošku nahnívat. Když na mě někdo vybafne nějakou otázku, musím třeba chvilku přemýšlet, než odpovím. Teprve letos pozoruju, že stárnu,“ žertuje Dana Zátopková na začátek povídání pro ASC Dukla a iROZHLAS.cz.

Šílím, jak holky dnes běhají skoro nahaté, říká Zátopková a vzpomíná, jak oštěpem trefila Inda

Číst článek

Život olympijské vítězky v hodu oštěpem z Helsinek 1952 se momentálně nese ve znamení oslav. V den svých 95. narozenin se vrátila z rodné Moravy zpět do pražské Troje.  

„Začínám být nějaká línější a říkám si, co kdybych se na to vykašlala. Vždyť jsem penzista, nečekám přece nějaké návštěvy, už si tu můžu chrnět. Dřív jsem byla čilejší, a to mě trochu stresuje a přivádí do mírně pesimistické nálady. Ale nechci se v tom zase utopit. Když se utopíš ve stresu, je to hrozně blbé,“ říká.

Pesimistickou náladu má Dana Zátopková málokdy. Překonala zdravotní problémy včetně zlomeniny krčku a doma stále ráda přijímá návštěvy. Jen let vrtulníkem, který dostala před pěti lety k devadesátinám, tentokrát vynechala. Cvičí ale pořád.

„Devadesát pět roků je strašná doba. Skoro sto roků. Sama sobě se divím, že jsem vydržela. Někdy se ráno probudím a říkám si 'Je mi pětadevadesát a žiju'. Že bych si měla trochu zacvičit. Ležím v posteli a hýbu kotníky, přidám kolena, pak zvedám nohy, nebo cvičím břicho. Pak šup z postele a v pyžamu nebo bez něj pochoduji po pokoji,“ vypráví.

„Že ještě chodím, trefím na záchod a mám chuť na nějaké dobré masíčko. Když si ho udělám a zblajznu, tak si říkám, že to má cenu. Ale kdyby to aspoň pro někoho bylo. Ťopek na maso moc nebyl,“ vzpomíná Dana Zátopková na manžela Emila, který měl radši jednodušší kuchyni.

Nevozte dárky, ale Modrý Portugal

Oba manželé se shodou okolností narodili ve stejný den - 19. září 1922. Emil Zátopek v Kopřivnici, Dana Ingrová ve Fryštátu. Společně prožili více než padesát narozeninových oslav.

Dana Zátopková si pamatuje třeba oslavu padesátin. „Vytvářeli jsme pozvánky, kde byl přípis, aby pozvaní nenosili žádné dary a kytky. A že flaška dobrého Modrého Portugalu stačí. To není dar, to je pozornost. Padesátiny jsme slavili v Mařaticích v malovaném sklípku, hrála nám atletická cimbálovka,“ vzpomíná.

„Pamatuju se, že jsme měli půjčenou basu, protože původní se někam ztratila. Bylo domluvené, že jsme ji museli druhý den ráno v pět hodin předat zpátky v Uherském Hradišti na náměstí. Od té doby jsem krásnější ráno nezažila.“

Dana Zátopková

* 19. září 1922 ve Frytátě
- Česká házenkářka a později reprezentantka v hodu oštěpem.
- Zlatá medailistka z Helsinek 1952, stříbrná z Říma 1960.
- Dvojnásobná mistryně Evropy, třináctinásobná mistryně republiky.
- Držitelka posledního světového rekordu dosaženého dřevěným oštěpem (57,53).
- S Emilem Zátopkem se vzali 24. října 1948. Byli spolu 52 let smrti Emila Zátopka v roce 2000.
- Držitelka medaile Za zásluhy.

Dárky si oba manželé moc nedávali. Dana byla vychovaná tak, aby dávala něco užitečného, a tak Emil dostával k narozeninám většinou ponožky. Jako běžec jich měl velkou spotřebu. Ale běda, jak měly trošku pevnější gumičku, to hned letěly oknem ven.

I jeden pár zalátovaných Zátopkových ponožek se prý uchoval jako sběratelská vzácnost. Stejně jako vítězný oštěp z Helsinek, ze kterého se ale přičiněním prakticky založeného "Ťopka" stal smeták. Manželství trvalo 52 let a přeneslo se i přes těžké období po okupaci v roce 1968. 

„Emil vyletěl z armády a nemohl nikde sehnat práci. Nakonec skončil u vrtů, já jsem se jakž takž udržela na ČSTV v pozici ústředního trenéra. Brala jsem malý plat, ale byla jsem ráda, že nemusím prodávat zelí. Dokázali jsme se s tím vyrovnat a vytvořili si na to svůj filosofický názor. Říkali jsme si, že ve sportu jsme zanechali dostatečnou stopu, a to nám stačí. Že hlady neumřeme,“ vypráví po letech Dana Zátopková. 

Trénování už dávno zanechala, ale sport sleduje dodnes. „Dneska v lidských očích vystoupal v žebříčku důležitosti. Ze sportu se dneska stal důležitý životní doplněk, který potřebuje podporu. Je to fenomén, kdežto za našich časů to bývala spíš zábava,“ dodává 95letá Dana Zátopková.

vm Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme