Vítězství, která změnila zemi. Hokejisté se Sovětům pomstili za odebraný šampionát
Přesně před 50 lety rozhodla Světová hokejové federace o tom, že mistrovství světa v roce 1969 se nebude konat v Československu. Důvodem k odebrání pořadatelství byla srpnová okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Šampionát se tak v únoru 1969 odehrál ve Švédsku a národní tým na něj odjížděl s plánem se pomstít.
„V roce 1969 jsme nesouhlasili s okupací a na MS jsme odjeli s tím, že jim nepodáme ruce, i když prohrajeme. Myslím, že jsme byli jediní týmoví sportovci, kteří se to nebáli dát najevo a povzbudit národ, aby povstal a něco udělal,“ vzpomíná na Radiožurnálu Jan Gusta Havel.
Okupace v hokeji: výhry ve Stockholmu, přelepené hvězdy i Jágrovo číslo
Číst článek
On ani jeho spoluhráči na turnaji hráčů Sovětského svazu opravdu ruku nepodali, někteří si dokonce na dresech přelepily hvězdu nad hlavou lva ve státním znaku.
„Byly z toho následky a někteří z nás to odnesli, ale pro mě je to největší vzpomínka, co jsme mohli udělat pro československou republiku,“ dodává.
Ale protest nebyl zdaleka všechno. Poprvé v historii dokázal nějaký tým na světovém šampionátu dvakrát porazit sovětskou sbornou a byli to právě Čechoslováci, kteří zvítězili 2:0 a 4:3.
„Myslím, že to vešlo do historie, náš boj proti silnému Sovětskému svazu. Celý národ od nás čekal vítězství, protože byla špatná politická situace. Sport se změnil na politicko-sportovní záležitost,“ je přesvědčen kapitán tehdejšího týmu Jozef Golonka.
„Všichni hráči ukázali svojí morálku, každý odevzdal 120 procent. Všichni mysleli na to, abychom lidem ukázali, že za nimi stojíme. A oni stáli za námi,“ vzpomíná.
Vy nám tanky, my vám branky
Lidé spontánně oslavovali vítězství nad Sovětským svazem v ulicích. Hokejisté, jakoby odčinili vinu celé společnosti a udělali to, na co se Dubčekovské vedení, ani lidé sami nezmohli. Postavili se pyšné velmoci tváří v tvář, malý David porazil Goliáše.
Nikomu už nevadilo, že v posledním utkání národní tým prohrál se Švédskem 0:1 a přišel o titul světových šampionů. Lidé nesli transparenty s nápisy „Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to“, nebo „Vy nám tanky, my vám branky“.
Oslavy logicky přerostly v protesty proti sovětské okupaci. Státní bezpečnost situace využila k provokacím. Následovaly represe, které stály na počátku období normalizace.
