Spadl jsem jak hruška, litoval judista Ježek po posledním zápase. Plánuje trénovat olympijské vítěze
Judista Jaromír Ježek se chtěl rozloučit z kariérou medailí na mistrovství světa. Jeho sen se ale rozplynul hned v prvním zápase, ve kterém prohrál s Němcem Zinggem.
Takovéhle loučení je opravdu těžké a bolestivé. Čekal jsem, že budu v soutěži o něco déle, to asi i mnozí okolo mě, rodina i přátelé judisti. Ale takové judo bohužel je. Spadnul jsem jak hruška. Věřil jsem si, ale Němec krásně vystihl moment. Věděl jsem, že tuto techniku dělá, ale trefil to a mně nohy vyjely nahoru,“ litoval po svém posledním zápase pro Radiožurnál Jaromír Ježek.
Němec Zingg má jednu výstavní techniku a tou vás porazil na ippon. Nedalo se to očekávat?
On jich tam má víc, má čtyři chvaty. Byl jsem připravený na všechny, ale on měl krásný pohyb. Když se takhle dělá judo, je to nádherné, vystihnul to a můžu mu jen blahopřát.
Co bleskne judistovi hlavou, když letí vzduchem?
Blesklo mi tam více věcí. Už jsem jednou v Budapešti skončil na zádech, takže strop si pamatuju a opět se to stalo. Blesklo tam: „Konec, teď už budu stát v té druhé lajně, nebudu se muset tolik potit.“
Teď budu držet stopky a trénovat další budoucí hvězdy a budoucí olympijské vítěze. To je sen každého trenéra. Ve mně se toho dělo hodně, musel jsem se jít rozdýchat ven, vaří se to.
Byl jste prvním českým judistou, který v roce 2011 vybojoval medaili na velké akci. Byl jste třikrát na olympiádě. Jaké je to ohlédnutí?
Je to hodně čerstvé, rána krvácí. Judistickou kariéru můžu zhodnotit kladně. Člověk by chtěl ještě více výsledků, ale teď už jsem si to v hlavě srovnal. Výsledky za sebou mám, sen byl dostat se na olympiádu a mně se to povedlo třikrát.
Myslím, že se na mě jen tak nezapomene. Nemám tolik úspěchů a tolik medailí, ale myslím, že jsme s Pavlem Petřikovem drželi vlajku českého juda hodně nahoře. Na to nemůžu zapomenout.
