Basketbalový klub z Nymburka umí přilákat i velká jména

Basketbalový šampion z Nymburska už před letošní sezonou výrazně obměnil svůj kádr. Na podzim navíc Středočeši získali dvě osobnosti, které lákají pozornost fanoušků. Mužstvo posílil muž se zkušenostmi z NBA Jiří Welsch a po čtyřech letech se do týmu vrátil také Radoslav Rančík.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Welsch z Nymburka (vlevo) a Thomas Kelati z Valencie

Jiří Welsch z Nymburka (vlevo) a Thomas Kelati z Valencie | Zdroj: ČTK

Jiří Welsch čtyři roky působil jako druhý Čech v historii po Jiřím Zídkovi ve slavné NBA. Za oceánem odehrál celkem 247 zápasů. Přes Belgii a Španělsko zvolil ve 32 letech návrat na české palubovky. Měl jasno, že na odpočinek příliš času mít nebude. Nymburk musí zvládat nejen Eurocup, ale také VTB ligu a nejvyšší domácí soutěž.

„Byla to jedna z věcí, o kterých jsem přemýšlel, že už přece jen nejsem nejmladší a ta zápasová porce je opravdu velká. Nicméně dá se to, i když to všechno nejde hladce, jsou tam výkyvy jak týmové, tak i individuální. Člověk často cítí nejen fyzickou, ale i mentální únavu, která třeba není tak vidět, ale je kvůli ní těžké udržet v zápase koncentraci – takhle jsme třeba prohráli zápas české ligy v Děčíně.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Basketbalový Nymburk zaměstnává i takové hvězdy jako je Jiří Welsch nebo Radoslav Rančík

Už nyní Nymburští odehráli více než čtyři desítky mistrovských utkání. Nabitý program s sebou samozřejmě přináší také časté cestování a střídání hotelových pokojů. I s tím se, pokud se klub chce na evropské scéně výrazně prosadit, hráči musí vyrovnat.

„Nedělá mi vůbec problém spát v hotelích a měnit prostředí. U cestování je to horší, člověk stráví spoustu času čekáním a vysedáváním na letištích. Pro mě osobně je nejhorší to, že nemáme čas a prostor trénovat, jdeme od zápasu k zápasu v rytmu středa – pátek – neděle a mezitím cestujeme. Intenzivnější trénink máme tak jednou za týden, to je pak samozřejmě znát,“ přiznal Jiří Welsch.

To Radoslav Rančík, 207 centimetrů vysoký pivot, už nymburský dres v minulost oblékal. V roce 2008 ale upřednostnil zahraniční angažmá. Postupně se představil v Itálii, Turecku a Ukrajině. Letošní sezonu zahájil v Interu Bratislava. Nakonec souhlasil s návratem do klubu, který jeho hráčskou kariéru výrazně ovlivnil.

Nymburk zvedá prestiž českého basketbalu. A má sen: účast v Eurolize

Číst článek

„Ten tým se moc nezměnil, tedy co se týče složení, to samozřejmě ano, ale atmosféra v kabině je pořád stejná. To, co dělá z Nymburka tak zvláštní mužstvo, je to, že tady jsou hráči, kteří dokážou pomoct jeden druhému, to je nejdůležitější,“ pochvaluje si rodák z Košic. Za poslední čtyři roky se zřejmě změnil nejvíce právě on.

„Možná jsem trochu pomalejší, ale taky trochu moudřejší,“ uvědomuje si Radoslav Rančík.

Pavel Petr, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme