Čeští horolezci se chystají do pohoří Karakoram
Skupina českých horolezců se chystá na expedici do pohoří Karakoram, kde by chtěla zdolat dva osmitisícové vrcholy - Gasherbrum I a Gasherbrum II. Jejich přípravy ale ztěžují nejrůznější zdravotní komplikace.
Vezměme si teď na pomoc název nedávno odvysílaného televizního seriálu Bylo nás pět. Dost možná, že pár našich horolezců, chystajících se v těchto dnech na zdolávání dvou osmitisícových vrcholů, si výše uvedený titulek převedlo do času budoucího - tedy: Doufejme, že nás bude pět!
„Odlétáme 5. června do pohoří Karakoram na Gasherbrum I a Gasherbrum II. Chceme se nejdřív zkusit dostat na “dvojku“ v pěti lidech, pokud možno na vrchol. A na Gasherbrum I plánujeme už jenom ve třech lidech pokus o prvovýstup. Dokončit směr, který tam začali Češi minulý rok,“ řekl Radek Jaroš, jeden ze členů expedice.
Z pěti členů české výpravy ale jsou v dané chvíli opravdu fit pouze dva. A pokud se týká těch zbývajících? Radek Jaroš může začít vlastním prožitkem.
„Já jsem si přivodil zhruba před měsícem na Korsice zranění. Na divoké vodě jsem si vyhodil rameno. Strašně bolestivý úraz, dvě hodiny jsem řval jako tur, i když jsem kousal do různých tlumících prostředků. Ale to je jedno! Problém je spíš v tom, že když chystáme prvovýstup, tak je potřeba, aby ruka byla stoprocentní.“
Radek Jaroš i přes problémy doufá, že se mu podaří dát před výstupy do pořádku. „Začínám s rehabilitací a naštěstí to, co jsme považoval za průšvih, že se budeme čtrnáct dní přibližovat k Gasherbrumům, tak je teď pro mne plus, protože mi to o čtrnáct dní zvyšuje šanci na rozhýbání ruky.“
Pokud se toto přání naplní, může se stát, že k devíti už zdolaným osmitisícovkám přidá Radek Jaroš další dvě. Ale aby komplikací nebylo málo, sázka na doplňkové sporty přinesla újmu na zdraví také dalším dvěma členům expedice. „Petr Mašek byl na operaci s meniskem a Martin Havlena, také s meniskem, byl týden předtím.“
Možná se teď útrpně pousmějete a poznamenáte: Tak vida, tam nahoře se jim nic nestane a v našich nadmořských výškách jim asi hrozí nebezpečí na každém kroku. Jedno vysvětlení šité na míru právě horolezcům se ovšem nabízí.
„Jak nemáme žádné trenéry a ti nás nedrží zkrátka, tak můžeme dělat, a samozřejmě děláme, co nejvíce sportů – atletikou počínaje, přes cyklistiku, včetně vody, ať už divoké nebo mořský kajak. Z toho samozřejmě pramení, že je na něco člověk občas nešika a takto to dopadne,“ konstatuje Radek Jaroš.
