Do světové špičky máme daleko, říká trenér ragby Jan Macháček

Na Novém Zélandu začala včera jedna z nejdůležitějších sportovních událostí letošního roku – mistrovství světa v ragby. Středoevropanům sice tento sport neříká tolik jako třeba hokej nebo fotbal, ovšem třeba v Austrálii, Velké Británii, Jihoafrické republice nebo právě na Novém Zélandu sledují světový šampionát v rugby miliony lidí.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tradiční bojový pokřik haka v podání hráčů Nového Zélandu na mistrovství světa v ragby | Foto: Reuters

I v našich zeměpisných šířkách se ale najdou tací, kteří budou mistrovství světa na Novém Zélandu bedlivě sledovat, jedním z takových lidí je i bývalý reprezentant a současný trenér Jan Macháček.

Před zápasem mužstva zpravidla tančí haku, tedy jakýsi pokřik provázený bojovým tancem. Ten má sloužit k tomu, aby se hráči správně nabudili a zastrašili soupeře.

„Je to ohromná podívaná zejména pro diváky, protože hráči jsou nabuzení i tak,“ přibližuje atmosféru krátce před zahájením zápasu Jan Macháček.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na Novém Zélandu začalo mistrovství světa v ragby. Zajímavě o něm pohovořil bývalý aktivní hráč a nynější trenér Jan Macháček

„Pokud ale zrovna nestojíte na té straně, která haku provádí, asi vám není zrovna příjemně,“ dodává s úsměvem a poznámkou, že pokud před vámi stojí dvaadvacet stokilových chlapíků, kteří na vás z několika metrů kulí oči a řvou u toho, má to nesmírný psychologický efekt.

Také Jan Macháček sledoval včerejší vítězné utkání Nového Zélandu, kde je rugby národním sportem, s Tongou. Novozélanďané přitom doufají, že jim tento dobrý start pomůže získat po čtyřiadvaceti letech znovu titul světových šampionů.

„Je to ale jen jeden zápas. Vezměte si, že v uplynulých několika letech byli vždy na mistrovství světa velkými favority a vždycky jim něco vstoupilo do cesty. Asi nejvíc je to mrzelo v roce 1995, kdy se v Jižní Africe dostali do finále. Tam se rozhodovalo až kopem v prodloužení. Jindy zase narazili na Francii nebo Austrálii, tyto týmy neměly papírově tak silný tým, ale vyhrály. Novozélanďané mají určitě strach, že zase někde klopýtnou,“ myslí si Macháček.

Česko zaostává

Kromě Nového Zélandu patří ke spolufavoritům ještě Jižní Afrika, Austrálie. Česká republika svou ragbyovou reprezentaci na světovém šampionátu nemá.

„Na světovou špičku ještě hodně ztrácíme, jsme tak o tři úrovně pod ní. Ještě před několika lety jsme přitom hráli na nejvyšší úrovni v rámci mistrovství Evropy, následoval ale pokles. A abychom se mohli měřit s nejlepšími týmy světa, máme toho ještě hodně ke zdolání,“ říká někdejší ragbista.

Ragby přitom má v České republice dlouholetou tradici, a to od roku 1927, kdy popularitou konkurovalo hokeji a fotbalu. Pak ale na oblíbenosti mezi diváky ztratilo.

„Traduje se několik historek o tom, že se to tehdy nelíbilo představitelům Sovětského svazu, kteří popularitu ragby v celé východní Evropě potlačili. Možná se ale jen sami vymlouváme na to, že jsme nebyli důslední při propagaci,“ nabízí Macháček zajímavý pohled na věc.

„S rozvojem médií se to ale mění, k vidění je teď právě šampionát, který je třetí nejsledovanější sportovní akcí na světě po olympiádě a mistrovství světa ve fotbale. Ragby se tak nezadržitelně posouvá i do povědomí naší české veřejnosti,“ uzavírá Jan Macháček.

Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme