Velká očekávání znamenají pro sportovce také velký tlak, nervy a obavy. A kombinace toho všeho někdy způsobí, že svou roli nezvládne. Tohle si na paralympiádě prožil plavec Arnošt Petráček.

14:32 7. září 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V dopoledních rozplavbách na padesátce znak všem naznačil, že si z Londýna chce odvézt zlatou medaili. Měl absolutně nejrychlejší čas ze všech, kterým dokonce prolomil evropský rekord. Ve čtvrtečním finále byl jasným favoritem. Ale na výsledkové listině nakonec svítilo jeho jméno až na pátém místě.

„Nějak to prostě nevyšlo. No, myslel jsem, že to půjde, ale posledních patnáct metrů jsem ‚vytuhnul‘ a celé to bylo k ničemu," smutnil po znakařském finále Arnošt Petráček.

Možná že kdyby se v půlce trati nezačal rozhlížet kolem sebe, jak jsou na tom soupeři, ale soustředil se až do posledních metrů jenom sám na sebe, mohl večer usínat s plackou pod polštářem. Jenomže na ‚kdyby' se ve sportu nehraje. A sám Arnošt Petráček z pátého místa ve své nejsilnější disciplíně tragédii ani nedělá.

„Holt je to sport, těšil jsem se na to a myslel jsem, že to vyjde, ale tak to třeba vyjde někdy příště," dodává Petráček.

Tereza Jelínková, Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít