Mezi ty, které v tomto týdnu představujeme jako propagátory myšlenek fair play, nepochybně patří také iniciátoři Běhu naděje. Tato sportovně humanitární akce, která volně navazuje na svého času populární Běh Terryho Foxe, našla svoje příznivce na desítkách míst po celé republice - a potěšit může i to, že v řadě případů se v roli pořadatelů ocitají školy.

11:52 24. dubna 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Někteří rodiče, stejně tak někteří ředitelé základních škol, považují sport za něco pro děti velmi důležitého. Naopak jsou rodiče a ředitelé, kteří považují sport za naprostou zbytečnost,“ nechala se onehdy slyšet tajemnice Asociace plaveckých škol Jana Boubínová.

Do kategorie ředitelů-sympaťáků počítejme například inženýra Víta Berana ze základní školy v Praze-Kunraticích. Vizitkou jeho pohledu na sport jsou také školní projekty adresované nejen pohybově nadaným žákům, ale i ostatním dětem.

„Já jsem založením vodák a lyžař, podporuji všechny takovéto aktivity mých kolegů a dětí. Takže na naší škole se hodně sportuje, hodně jezdíme do přírody, funguje celá řada kroužků pod střediskem volného času. A ty se nabízejí především dětem, které mají zájem sportovat, hýbat se. Sport pro všechny je určitě dobrá myšlenka,“ konstatoval Vít Beran.

Kunratická škola se nebrání ani sportovním nápadům přicházejícím odjinud. Hbitě se proto zařadila mezi pořadatele Běhu naděje, ale k této akci propagující pohyb a pomáhající formou dobrovolného startovného získávat prostředky na boj proti rakovině, přidala vlastní zlepšováky, které by mnozí mohli a měli závidět.

„Vnímám to jako celoškolní projekt. Protože si myslím, že pro nás ve škole je cennější, aby se děti současně dozvěděly trošku víc i o tom, proč vůbec ten běh vznikl a co podporuje. Na naší škole to děláme tak, že se účastní i kluci z občanského sdružení Adrenalin bez bariér. Hrají s děckama florbal na vozíčkách,“ uvedl inženýr Vít Beran.

Ředitel kunratické školy vzápětí ještě dodal. „V evokační části se děti něco dozvěděly o onkologických onemocněních, rakovině. Myslím, že celé řadě děti to dalo představu o složitosti léčby, ale i o tom, že nic není nevyléčitelné, jak hodně závisí na vůli člověka chtít se uzdravit. Prostě být mezi námi."

Škoda jen, že se takto uvažující ředitelé základních škol nedají namnožit po vzoru Asterixe a Obelixe z filmového plátna.

Aleš Procházka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít