Táta na mě aplikuje metodu 'cukru bez biče', říká kajakář Prskavec ml.
Jablko a jeho strom - to je věčně zelené sportovní téma, které se i v případě vodních slalomářů připomíná v několikerém provedení. Někdejšího špičkového kajakáře Jiřího Prskavce například letos vystřídal v seniorské reprezentaci jeho syn.
„Jako malý jsem jezdil na lyžích, ale bohužel se mi na nich tolik nedařilo tak dobře jako na vodě, takže jsem měl od začátku jasno,“ říká jablko, které nepadlo daleko od stromu. A jasno měl i Jiří Prskavec starší.
„Od malinka vyrůstal okolo vody, takže pro něj bylo dost těžké sběhnout k jinému sportu,“ takže sudičky měly v tomto případě ušetřenou práci. A nejen díky tátovi.
„V úplných začátcích byla tím hnacím motorem maminka, která měla trpělivost a s Jířou začala na vodě trénovat. No, a poté jsem to převzal já.“
Což o to, zní to docela pěkně - mít trenéra přímo v rodině. Ale jak víme, někdy se stává, že právě takováto souhra příliš nefunguje. Jiří Prskavec ovšem nepatří k těm, kteří by si na tátovy trenérské metody stěžovali.
„Vždycky mi dokáže poradit a pomoct s nervozitou. Cukrem si mě hýčká, abych neutekl k jinému trenérovi.“
A sladkou odměnou jsou pro oba výsledky v letošní sezóně. Především pak bronzová medaile z mistrovství Evropy. „No, jsem trošku překvapenej,“ říká Jiří Prskavec. Ti okolo byli ovšem překvapeni ještě víc - a nejen medailí získanou v tradičně nejnabitější kategorii. Třeba už tím, že si závodník patřící věkem ještě mezi juniory, vybojoval místo v seniorské reprezentaci.
„Většinou máme stálý tým zkušených závodníků a to, že se tam prosadil junior, bylo překvapením pro všechny. Po velmi dobrých výsledcích jsem věděl, že má na to zajet velmi dobré jízdy. Mě ale spíše překvapilo, že dokázal ustát tu poměrně dost bouřlivou atmosféru.“
