Centrální tenisový kurt na pražské Štvanici členům 1. ČLTK radost nedělá
Nejstarší český tenisový klub 1. ČLTK existuje už 120 let a jeho areál na pražské Štvanici jen těžko přehlédnete. A to hlavně kvůli centrálnímu kurtu, který se začal stavět před třiceti lety. Ale sám klub by byl zřejmě nejradši, kdyby osmitisícový betonový kolos v areálu vůbec nebyl.
"Nevím proč je tady takový stadion. Je tu úplně zbytečný a vůbec se nevyužívá. Kdysi jsme tu měli centr kurt, klubovnu a bylo to celkem příjemné," říká Jiří Hřebec.
Právě na jeho daviscupové zápasy vzpomínají lidé ve spojitosti se Štvanicí nejčastěji. Zejména na jeho vítězství nad Austrálií v roce 1975 a s tím spojený historicky první postup Československa do finále. Ale to byl ještě starý areál na Štvanici s památnou klubovnou.
"To byla úplně jiná atmosféra, co jsme tady zažívali. Chybí mi trochu útulnost. Dříve jsme se sešli dohromady a trávili pěkné chvíle. Teď mi to tu připomíná bunkr."
Bunkr, který ale částečně odhlučňuje dvorce od vlaků, kvůli kterým se dříve musely často i přerušit významné zápasy.
"Mně vlaky vůbec nevadí. Vnímám je pozitivně. Když projedou, tak to samozřejmě není úplně ideální, ale to se neděje moc často. Vlaky sem patří, je to už tradiční věc. Blízký viadukt je technická památka. Na US Open jste zase jako na letišti," připomíná další někdejší reprezentant Jan Vacek, kterého spíše než hluk z východu rozčiluje ten ze západu.
1. ČLTK má nálepku uzavřeného klubu. Už dávno tomu ale tak není
Číst článek
"Vadí mi magistrála, která se, doufám, po úpravě tunelů trochu zklidní a nebude tady takový obrovský provoz," vysvětluje současný sportovní ředitel klubu.
"Jsme přesně mezi vlaky a magistrálou. Je to nepříjemné. Nebylo šťastné řešení, že magistrála vede zrovna tady," souhlasí s Vackem Jiří Hřebec.
A k tomu je tu stadion, na který se Davis Cup vzhledem k hracím termínům a také současným českým snahám hostit soupeře na tvrdém povrchu jen těžko vrátí. Klubu ostatně ani nepatří, jen je s ním spojován. A proto jsou snadno pochopitelné chvíle, kdy hráči i funkcionáři vzpomínají na Štvanici ještě před rekonstrukcí v roce 1983.
"Taková malebná zákoutí už tady nenajdete. Je tu bazén, ten je hodně oblíbený mezi členy. Je s trávníkem a člověk si může lehnout na lehátko. To je ale tak všechno," povzdechne si manažer už stodvacetiletého klubu Vladislav Šavrda.
