Historik Michal Stehlík: Slováci měli Čechy za vychytralé a lenivé. A Češi? Ti si ukradli i vlajku
Přesně před 30 lety vznikly dva nové samostatné státy: Česko a Slovensko. „Před rozdělením Československa vznikl sociologický průzkum, jak se Slováci dívají na Čechy a jak se Češi dívají na Slováky,“ přibližuje historik Michal Stehlík. „Dnes bychom něco podobného těžko vydali. Protože tam se objevilo, že podle Slováků jsou Češi vychytralí, leniví a vyvyšující se, zároveň jsou ale kulturní a vzdělaní a neuvědomují si to.“
„Naopak Češi si tehdy o Slovácích mysleli, že jsou výbojní, nacionální, nafoukaní a zakomplexovaní. Ale třeba Maďaři si o Slovácích mysleli, že jsou pracovití, skromní a nenároční. Takže atmosféra tehdy byla velmi různorodá,“ říká Stehlík v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.
„Zatímco pro Čechy vlastně nic nekončilo, pro Slováky to byl nový začátek,“ vysvětluje odlišný přístup obou národností Stehlík, historik a slovakista z Národního muzea a také spoluautor podcastu Přepište dějiny.
„Slováci 1. leden slaví jako státní svátek, vznik svého státu. Kdežto pro nás je to takový svátek nesvátek. Pořád nám zůstal ten 28. říjen.“
Těsně před rozdělením federace byli Češi podle Stehlíka vcelku pasivní: jedna éra sice končila, ale především se pokračovalo dál.
Sochy, obrazy i letadla. Před třiceti lety přijala československá vláda zákon o dělení majetku
Číst článek
„Pro nás se vlastně nic nezměnilo. I tu vlajku jsme si uzmuli, byť jsme slíbili, že si ji nenecháme,“ upozorňuje historik. „Zákon o zániku České a Slovenské federativní republiky z 25. listopadu 1992 totiž konstatoval, že žádná z těch budoucích zemí nebude využívat federálních symbolů.“
Zdánlivě to neměl být problém, připomíná Stehlík: „Federální znak se rozdělí na znak slovenský a znak česko-moravský. Hymna se rozdělí, respektive Slováci si ji upraví o další sloku. Zbývala ale vlajka.“
„Vlastně jsme porušili dohody. Protože jsme to cítili kontinuálně. Češi cítili, že Československo bylo český stát, se vší negací i se vším pozitivem, který to má.“
„Pro Slováky to bylo všechno nové a neznámé, od státních symbolů po hledání role v mezinárodním prostoru.“
I díky těmto sentimentům se česká společnost a politika soustředila spíš na ekonomickou transformaci a budování blahobytu než na hledání vlastní identity.
„Pro Slováky to naopak bylo všechno svým způsobem nové a neznámé, od státních symbolů po hledání role v mezinárodním prostoru. Zatímco Václav Klaus byl ekonom, Vladimír Mečiar velmi populisticky využil nejprve nacionální vlnu a potom vedl zemi směrem k diktátorským metodám,“ ukazuje historik Stehlík na různé cesty Česka a Slovenska mimo jiné na základě osobností tehdejších politických lídrů.
Právě Klaus a Mečiar se na rozdělení státu dohodli, a to v srpnu 1992.
Jednání Klause s Mečiarem zkrachovala. Před 30 lety rozhodli o rozpadu Československa
Číst článek
„Následovaly hektické čtyři měsíce, za které bylo třeba zvládnout ekonomické i legislativní procesy. Přijímaly se zákony, dělil se majetek, vznikaly ambasády. Přišlo se s politickým konceptem dělení majetku v poměru dva ku jedné, dva díly Čechům, jeden Slováků. Definitivní vyrovnání ale přišlo až v roce 1999,“ připomíná historik.
Češi výrazný zlom nemají
Rozdělit federaci ve vnímání obyvatel ale bylo složitější, upozorňuje Stehlík: „Třeba Karel Kryl až do své brzké smrti o sobě říkal, že je Čechoslovák a že mu sebrali stát. Také se Česko a Slovensko nerozdělily v první fázi – a možná dodnes – kulturně, i když jsme museli počkat, než vznikly show jako Česko Slovensko hledá talent a podobně. Showbyznysově to stále může být jeden trh.“
„Zbavit se Mečiara, který možná směřoval charakterem systému k Bělorusku, je pro slovenskou společnost velký zlom. “
Kvůli vládě Vladimíra Mečiara se ale Slovensko zpozdilo oproti Česku ve vstupu do Severoatlantické aliance.
„Zbavit se Mečiara, který možná směřoval charakterem systému k Bělorusku, je pro slovenskou společnost velký zlom. My tak výrazný zlom kromě vstupu do Evropské unie nemáme,“ uzavírá Stehlík.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je výše v článku.
