Stačí lehký batoh a nepromokavá bunda. Norská síť veřejných chat stojí na střídmosti a důvěře
Norsko má jednu z nejhustších sítí veřejných horských chat na světě. 550 chat spravuje norská turistická asociace DNT (Det Norske Turistforeningen). Celý eko-systém chatiček je postavený na důvěře, střídmosti a kladném vztahu k přírodě.
Je osm hodin večer a na odlehlé horské chatě Gullhorgabu ležící 853 metrů nad mořem v horách na sever od Bergenu se postupně schází nocležníci. Lucy z amerického New Yorku si věší mokré oblečení nad rozpálená kamna. Po cestě z chaty, kde strávila předešlou noc, spadla do jezera. „Kompletně i s batohem,“ popisuje s úsměvem na tváři nad návštěvnickou knihou, kam se po příchodu každý host zapisuje.
Kromě Lucy sedí v prostorné jídelně s výhledem na horské jezero ještě truhlář z Bavorska a skupina tří Norů pracujících pro místní ropnou společnost. Na chatu si vyběhli v pátek po práci.
Nocležníci se střídají ve střídmě vybavené kuchyni, která je osvětlena svíčkami. Elektřina ze solárního panelu je využita jen na protipožární čidla a jednu žárovku.
Centrem dění je jídelna, která zároveň slouží jako společenská místnost, knihovna a sušárna mokrého oblečení.
„A odkud jste přišli vy?“, ptají se Norové nově příchozích. Všechny spojuje to, že se i přes nepříznivé počasí na Gullhorgabu dostali po svých.
Moderní dřevěná chata Gullhorgabu spadá pod norskou neziskovou organizaci Det Norske Turistforening (DNT). Norsko je ze 70 procent neobyvatelné a 550 chat DNT rozprostřených napříč Norskem otevírá zemi i těm, kterým se nezamlouvají výšlapy s těžkým batohem na jinak nedostupná místa.
Většina chat v síti DNT je zařízena postelemi včetně peřin, jídla, vybavenými kuchyněmi, kamny a suchým záchodem. Sruby jsou postavené u jezer nebo potoků, které slouží jako zdroj pitné vody.
To umožňuje lidem jako je Lucy, truhláři z Bavorska nebo komukoliv jinému vyrazit na několikadenní výšlap s minimální zátěží.
„Nora v horách poznáte tak, že má jednoduchou výbavu, malý batoh, kde má jen svoje podvlíkačky a láhev na vodu,“ popisuje Torgeir Nergaard Berg z DNT. Organizace vznikla v roce 1868 a podle Berga odráží hodnoty norské společnosti.
„Jde o jednoduchost trávení času v přírodě, do které zasahujete jen jednouchými sdílenimi dřevostavbami se základní výbavou. K několikadennímu přechodu hor si s sebou musíte vzít jen nepromokavou bundu, vlněný svetr a dobré boty.“
Torgeir Nergaard Berg
„Jde o jednoduchost trávení času v přírodě, do které zasahujete jen jednouchými sdílenými dřevostavbami se základní výbavou. K několikadennímu přechodu hor si s sebou musíte vzít jen nepromokavou bundu, vlněný svetr a dobré boty,“ popisuje Berg.
Dalším důležitým pilířem celé organizace je důvěra, na které je postavené fungování celého chatového eko-systému.
V samoobslužných chatkách se spoléhá na zaplacení za nocleh a jídlo pomocí aplikace, online nebo hotově přímo na místě.
„Celá naše organizace stojí na vzájemné důvěře. Ve chvíli, kdy lidé začnou krást, tak se celý systém zbortí,“ přiznává Berg.
„Většina Norů by měla špatné svědomí, pokud by z chat odcházeli bez zaplacení. Je to věc kultury a společenských norem. V Norsku je normální nechat kočárek s dítětem před obchodem a jít dovnitř nakoupit. Pro rodiče z jiných zemí by tohle bylo nemyslitelné. Podobně je to i s chatkami. Poctivost je součástí naší kultury. Díky tomu můžeme existovat,“ podotýká.
S nápadem na samoobslužné chaty přišel Claus Helberg, který se k norské turistické organizaci připojil v devatenácti letech v roce 1939. Světová válka a industrializace urychlily vývoj konzerv a suchých potravin. Helberg chtěl využít nových technologií konzervování jídla pro zásobování horských chat.
„Většina Norů by měla špatné svědomí, pokud by z chat odcházeli bez zaplacení. Je to věc kultury a společenských norem. “
Torgeir Nergaard Berg
Inspirací pro samoobslužný systém mu byla cesta do Londýna během války. Tam pozoroval chlapce, který na ulici prodával noviny a během své obědové pauzy si vedle štosu novin nechal čepici. Kolemjdoucí se pak sami obsloužili novinami a do čepice mu házeli pence.
Helbergovi tenkrát proběhlo hlavou: jestliže tenhle samoobslužný systém funguje v zalidněném Londýně, proč by neměl fungovat v norských horách? A tak vznikly v letech 1954 první samoobslužné chaty Olavsbu a Storkvolvbua v norských národních parcích Jotunheimen a Langsua.
V současné době se chaty zásobují helikoptérou jednou či dvakrát za sezonu pečlivě vybraným jídlem, které vydrží i mrazivé podmínky v zimních měsících. „Ve spížích tak najdete nejrůznější konzervy, pesto, rýži, ovesné kaše, těstoviny a další. Snažíme se nabízet pestré jídlo, které vydrží a posílí na cestu.“
Berg popisuje, že zprvu byl norský outdoorový život spíše luxusní záležitostí pro privilegované. „Když se podíváte na staré fotky, vidíte, že do hor chodili lidé jen v drahých šatech a oblecích. Nebyla to záležitost pro každého. Pro pracující lidi bylo horské výletování přístupné až v šedesátých, sedmdesátých letech. Předtím museli bez přestání pracovat. Až po zavedení víkendů a pevné pracovní doby začali i obyčejní lidé mít čas na volnočasové aktivity.“
V tomto období se začali účastnit „dugnadů“, dobrovolných brigád, jejichž součástí byla i výstavba dalších chatek, značení turistických tras a budování neziskového sektoru. I díky tomu se podařilo vybudovat tak rozsáhlou síť chatek.
Některé z chat získala organizace DNT darem od jiných organizací či soukromých osob. „Naším cílem je vybudovat síť ubytování na odlehlých místech. Je mnohem udržitelnější obsluhovat jednu chatu a nabízet jí veřejnosti než pozorovat, jak vznikají pláně soukromých chat, které ničí místní eko-systém,“ vysvětluje Berg.
Jedna z původně soukromých chat, kterou DNT odkoupilo, je moderní chata Breidablik. Byla otevřená v roce 2019, leží ve výši 1162 metrů nad mořem. Nová chata je postavená na základech původních výstavby, kterou organizace DNT v roce 2014 získala od Bjarne Huseho a jeho ženy Anne-Marit.
Chatu stavěli 40 let. „Každý kámen a kus stavebního materiálu si tam odnesl sám a každého, kdo se tam vyšplhal, občerstvil džusem,“ popisuje historii chaty Berg.
Ve věku 77 let se v roce 2014 rozhodl chatu poskytnout turistické organizaci. Po dlouhých úvahách se DNT rozhodlo dvě z původních budov zbourat a postavit na jejich místě moderní srub, který má kapacitu 24 lůžek.
„Bylo to brutální, ale musel jsem to přijmout. Nenamítal jsem,“ řekl Bjarne Huse pro norskou televizi NRK.
Na otevření nové chaty v roce 2019 letěl Bjarne se svou ženou vrtulníkem. Na místě se servíroval čerstvý džus.
