Fakt je, že kdybychom to tady přivedli nějakým úplně fatálním způsobem ke konci, bakterie tady asi budou pořád, protože jsem četla, že existují i bakterie, které celkem schopně přežívají i v jaderných úložištích.
Přesně tak to je. Právě proto si myslím, že by lidé pokoru měli získat a nesnažit se být pány tvorstva, protože bakterie vždycky budou před námi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Člověk by měl žít v souladu s přírodou, nesnažit se o plnou kontrolu. Obranyschopnost si můžeme zvýšit otužováním, vyhodnocuje krizi antibiotik mikrobioložka Adámková

Vy každého půlroku děláte v rámci nemocnice tzv. přehledy rezistence. Dá se z toho usoudit, jak jsme na tom vůči antibiotikům?
Usoudit se z toho dá určitý trend. Musím říct, že v rámci Všeobecné fakultní nemocnice na tom nejsme úplně špatně, protože to děláme už více než 10 let. Ale bylo by potřeba, aby to ve stejné míře dělali i všichni ostatní, abychom mohli data vzájemně porovnávat.

Ale když to srovnám s celosvětovými daty, trend tam je. Jde o to, aby ten trend nebyl úplně vzrůstající a katastrofický, ale snažit se ho udržet v rámci přijatelných mezí.

Antibiotika pomalu přestávají účinkovat a bakterie, které jsou na ně normálně citlivé, se stávají rezistentními. Jak jsme se dostali do této fáze?
Já si myslím, že to vzniklo právě kvůli tomu, jak už jsem říkala na začátku, že si myslíme, že všechno víme, všechno známe. Ale není to tak. Už sir Alexander Fleming v roce 1945, při příležitosti udělení Nobelovy ceny za objev penicilinu, řekl, že nebude těžké si vyrobit rezistentní bakterie, budou-li antibiotika dostupná.

Bohužel vidíme, že měl pravdu, protože stále mnoho států má volně prodejná antibiotika, nepotřebujete na ně předpis jako třeba v ČR. A i když tady na vydání antibiotik potřebujete mít předpis, stejně jsou zneužívána a nadužívána: jsou používána na léčbu virových onemocnění, kde to žádný význam nemá. Mnoho pacientů a pacientek si ale myslí, že když neodejdou od lékaře s antibiotiky, nejsou léčeni.

Během covidu byla antibiotika nadužívána třeba ze strachu?
Určitě, byl to nový fenomén. Přestože se vědělo, že je to virová infekce, průběhy byly různě těžké, různě závažné a jakoby „pro jistotu“ byla určitě antibiotika nadužívána, zneužívána. To se také podílelo na extrémním nárůstu rezistence. Když porovnáme data o rezistenci z roku 2019 s rokem 2021, ty nárůsty jsou obrovské.

Stopové množství je riziko

My se ještě k tématu rezistence vrátíme. Ale já jsem zjistila, že v rámci humánní medicíny se používá 20 procent antibiotik. To znamená, že 80 procent jde mimo humánní medicínu. Kam?
Je to tak – jde to do zemědělství. Teoreticky antibiotika byla a jsou používána jako růstové faktory, pro urychlení růstu drůbeže.

Pardon, jíte kuře?
Já ne.

Jste vegetariánka?
Ne, maso mám velmi ráda.

Jenom s tím vším, co víte, si prostě kuře nedáte, ani z biochovu.
Ani z biochovu. Ale to s tím nijak nesouvisí určitě, je to teoretické. V Evropské unii je od roku 2014 používání antibiotik jako růstových faktorů zakázáno. Ale mimo EU je to nekontrolovatelné, takže stopové prvky antibiotik se v mase objevují.

Je to přesně ta nízká koncentrace antibiotika, která vede k selekci rezistence, k ovlivňování chování bakterií. Takže určitě je to velký problém.

A ještě větší problém, řekla bych, je používání antimykotických přípravků, které se používají k postřiku kukuřice nebo obilí, které potom selektují rezistenci i mykotických kvasinek, plísní apod.

Tam máme daleko menší možnosti léčby infekcí a jsou závažnější, protože postihují lidi, kteří jsou oslabení. To si myslím, že je ještě větší problém. Ale lobby je tak obrovské, že prakticky nemáme šanci to ani osvětou nějak zlomit.

Bavíme se o velké ekonomické síle, která všechno převálcuje?
Přesně tak. Je to síla peněz a síla zdravého rozumu je proti tomu velmi, velmi malá.

To musíme dojet až na útes, aby se něco stalo a poměry se začaly měnit?
Ano, zřítíme se z toho útesu. Nic jiného se nestane.

Co dál? Návrat k česneku

Četla jsem, že Světová zdravotnická organizace varuje, že v roce 2050 bude na bakteriální infekce umírat 10 milionů lidí ročně. To je šílené číslo – není to přehnané?
Nemyslím si, že by to bylo přehnané. Když vidíme nárůst rezistence, se kterým se setkáváme třeba za posledních 20 let – nebo eskalace za posledních 10 let – tak si myslím, že to možná bude dříve než v roce 2050, protože to jde prakticky geometrickou řadou.

Na světě jsou státy, kde už rezistence vůči antibiotikům, která jsou dostupná – i tzv. záložní – přesahuje 75 procent.

Které státy to jsou?
Jsou to třeba státy jihovýchodní Evropy, Řecko například. Dále asijské státy, některé africké státy, těch je mnohem víc. Ale pro nás je zajímavé to Řecko, jako oblíbená dovolenková destinace.

Mám se víc bát na dovolenou do Řecka než na dovolenou do Afriky?
Riziko je prakticky stejné. V Africe to člověk předpokládá, osvěta je třeba vzhledem k parazitárním onemocněním, malárii apod. Ale to, co je alarmující, je ta rezistence. Když se v Itálii teď v zimě, nedej bože, zraníte na svahu a budete potřebovat lékařské ošetření, nějaká rezistentní bakterie může být jediným suvenýrem z dovolené, který si přivezete. To samé v Řecku.

Když se vrátím k predikci Světové zdravotnické organizace, dává mi to jenom to, že se možná pokorně vrátíme k babským receptům: česnek, cibule, koření.
Je to tak, protože ve výhledu nejsou žádná fungl nová antibiotika, která by radikálně změnila přístup a měla nový mechanismus účinku.

Jak jsem říkala, bakterie jsou extrémně jednoduché, všechny jejich prvky a receptory už byly víceméně objeveny, popsány a antibiotika už se jenom upravují. Modifikují se, vytvářejí se nová, vyšší generace, která ale dříve či později zase budou neúčinná, protože bakterie už má v sobě nastavené, že se proti tomuto dokáže bránit.

Jak antibiotika v těle fungují a jak jejich nadužívání omezit? Poslechněte si celý rozhovor, audio je v úvodu článku.

Lucie Výborná, jkh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít