Význam Václava Havla teprve začneme doceňovat, myslí si Špaček
Bývalý český a československý prezident Václav Havel zemřel ve věku 75 let. Jedním z jeho nejbližších spolupracovníků byl Ladislav Špaček. S Václavem Havlem strávil prakticky 11 let na Pražském hradě, procestovali jsme spolu 50, možná 60 zemí světa.
Špaček vyzdvihuje zejména Havlův obrovský význam Václava Havla pro vývoj demokratické České republiky: „Myslím, že je to člověk, který pro Českou republiku vykonal v posledních 50 letech rozhodně nejvíc.“
„Teprve teď - myslím si – začneme doceňovat jeho význam,“ glosuje Špaček. „My jsme měli dva veliké prezidenty: Tomáše Garrigue Masaryka a Václav Havel.“
Připomíná vliv, jaký měl Václav Havel v zahraničí.
Na Václava Havla vzpomíná jeden z jeho nejbližších spolupracovníků Ladislav Špaček
„Byl jsem u toho, kdy se utvářely demokratické instituce moderního státu České republiky. Viděl jsem to obrovské uznání a obrovský respekt, které jméno Václava Havla budilo v zahraničí,“ říká Ladislav Špaček a dodává:
„Byl jsem u toho, když Václav Havel trpělivě získával americké senátory, kongresmany pro vstup České republiky do NATO. Musel prolomit jejich nedůvěru vůči bývalému komunistickému režimu.“
Václav Havel vynikal obrovskou silou a energií.
„Já si ho vybavuji především jako člověk neuvěřitelné síly. Když některá jednání trvala nekonečné hodiny, všichni byli vyčerpáni, zdálo se, že jeho zdroje energie nejsou z tohoto světa,“ říká Špaček.
Po těžkých operacích a po nemocech, které ho začaly pozvolna sužovat, Havlovi sil ubývalo.
Do práce kvůli Václavu Havlovi
„Ačkoli v posledních měsících bylo jasné, že konec na sebe nenechá dlouho čekat, tak nás ta zpráva, ač jsme ji čekali, nesmírně zdrtila,“ vyznává se Ladislav Špaček.
Na Havla vzpomíná jako na laskavého šéfa, který se nikdy nedokázal opravdu rozzlobit.
ČTĚTE TAKÉ: Zemřel exprezident Václav Havel, bylo mu 75 let
„On byl šéf o kterém se nikomu ani nezdá. Nikdy nedokázal člověku nic vytknout. Když jsem já nebo někdo z jeho nejbližších spolupracovníků něco pokazil, tak jeho nejprudší reakce byla, že chodil po místnosti a tiše si pro sebe brumlal: ‚Tohle se nemělo stát, tohle se nemělo stát.‘ A to bylo všechno.“
„Nikdy jsme nezažili, že by se dokázal opravdu rozzlobit. Možná tehdy, když po operaci musel přestat kouřit, tak měl nějaký čas trochu napjatější nervy, ale to se potom upravilo.“
Václav Havla byl podle Ladislava Špačka pro mnoho svých spolupracovníků hlavní motivací k práci:
„Taková ta laskavost jeho duše, vstřícnost vůči všem lidem kolem sebe, jeho neutuchající smysl pro humor, to dokázalo vytvářet z toho úředního prostoru, jakým byla kancelář prezidenta republiky, tak příjemné a přátelské prostředí, že všichni lidé chodili do práce ne kvůli penězům, ale především kvůli Václavu Havlovi. To byl ten nejsilnější motiv, kvůli kterému jsme zůstávali ve státní správě.“
Vzor statečného chování
„Moje vzpomínka je smutek, především. Velmi výrazný smutek, jako kdyby zemřel někdo, kdo je mně blízký jako někdo z rodiny. Václav Havel byl pro mě někdo, kdo byl nedostižným příkladem statečného chování,“ říká Luboš Dobrovský, který byl v letech 1992 až 1996 vedoucím Kanceláře prezidenta republiky.
Bývalý Havlův kancléř Luboš Dobrovský vyjádřil, co pro něj exprezident znamenal
„Byl to člověk, který uměl velmi přesně formulovat to, co je nezbytné k tomu, abychom se ve světě pohybovali důstojně, pravdivě, srozumitelně a abychom dosáhli těch cílů, které si stanovujeme, aniž bychom je omezovali tím, že by snad to stálo něco víc, než co bývá obvyklé,“ vzpomíná dále Dobrovský.
Podle Havlova bývalého mluvčího Martina Krafla by si měli současní politici vzít k srdci především exprezidentovo umění naslouchat:
„Já mám pocit, že řada dnešních politiků přestala naslouchat, zejména svým voličům. Já jsem vždycky na Václavu Havlovi obdivoval jeho zodpovědnost. Čím déle svůj úřad vykonával, tím větší zodpovědnost měl.“
Laskavý šéf
„Od té chvíle, kdy se v agenturách objevila zpráva o odchodu Václava Havla ozvali se mi po emailu velmi milí lidé. Uvědomil jsem si, že je to pouto k velmi cenným lidem po světě, pouto, které zůstává,“ říká Pavel Fischer, politický ředitel ministerstva zahraničních věcí, předtím velvyslanec České republiky v Paříži a ještě předtím ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky v době úřadování prezidenta Václava Havla.
„Včera jsem jednal v jedné asijské zemi a přišla řeč na lidská práva a na Čínu. Ptali se, jak mluvíme s Čínou o lidských právech. Začal jsem něco říkat a oni řekli: ‚Vám se to říká, vy máte Václava Havla‘. Myslím si, že v tom je řečeno všecko. Václav Havel totiž prošlapal cestu a ještě dlouho poté, co už nebyl ve funkci naznačoval směry, kterými máme prohlubovat kapitál, který dokázal nashromáždit,“ pokračuje Fischer.
Na Václava Havla vzpomínal na Radiožurnálu Pavel Fischer, politický ředitel ministerstva zahraničních věcí, předtím velvyslanec České republiky v Paříži a ještě předtím ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky v době úřadování Václava Hav
Václav Havel měl podle něj vlastnosti, které nebyly na první pohled vidět: „Ke svým podřízeným byl velmi laskavý, byl k nám velmi loajální, a prokazoval neuvěřitelnou trpělivost v tom, jak nám naslouchal nebo s jakou poslušností nám předčítal všechny podklady, které před různými akcemi dostával. Občas si jen posteskl, že je toho trochu moc.“
„Jednou dostal nějakou knihu v japonštině od nějakého nakladatele a on mi ji věnoval s poznámkou: ‚Pro pana Fischera, aby pořád jenom nepsal, ale také někdy něco četl.‘ Já jsem si uvědomil, že je v tom vzkaz, abychom to s tím množstvím politického materiálu nepřeháněli.“
