Krádeže uhlí na polské železnici
S masovými krádežemi uhlí přímo z vlaků se potýká polská policie a Služba ochrany železnic. Organizované skupiny vysypávají uhlí z vagónů přímo do kolejiště. Ročně je takto rozkradeno několik tisíc tun uhlí - tedy celé 2 vlaky s 30 vagóny. K největšímu počtu takových krádeží dochází ve slezské uhelné pánvi.
Nedávno zloději vysypali na koleje z jednoho vlaku rekordních 400 tun uhlí. Ve Slezsku natáčel i zpravodaj Českého rozhlasu. v Polsku Pavel Novák.
Ke krádežím uhlí z vagónů dochází ve Slezsku denně. Jen letos za první půlrok eviduje Služba ochrany železnic 730 případů krádeží přepravovaného uhlí. K otevření vagónů došlo celkem 1200.
"Dělají to organizované skupiny, které mají svou hierarchii. Jsou tam takzvaní dělníci, kteří vagóny otevírají a sbírají uhlí do pytlů, nad nimi jsou vedoucí, kteří hlídají, jestli se neblíží policie nebo Služba ochrany železnic. Pak jsou dopravci, kteří uhlí rozvážejí a potom ti nejvyšší, kteří přijímají objednávky na jednotlivé druhy uhlí," přibližuje situaci na železnici ve Slezsku mluvčí Služby ochrany železnic v Katowicích Grzegorz Slawiński.
Jsme na periferii Katowic ve čtvrti Szopienice. Tady na nákladovém nádraží docházelo k vysypávání uhlí z vagónů. Obyvatelé zchátralých domů stojících kolem tratě ale odmítají o krádežích mluvit.
"Otevřou se prostě dveře vagónu a je to. Uhlí se sype. Já o tom ale nic nevím. Nic jsem neviděl. Jen jsem o tom slyšel," říká jeden ze starších obyvatel ulice pod nádražním náspem. Skupina výrostků, kteří v nedaleké garáži spravovali značně ojetý mercedes mi pod podmínkou, že je nebudu nahrávat, vysvětlila, jak se uhlí krade.
Vlak musí přes kolejiště projíždět hodně pomalu - asi 20 kilometrovou rychlostí. Na vagón se dá vyskočit a otevřít vzduchový ventil brzd. Vlak se tak zastaví. Dveře vagónů jsou zajištěné jen nezamčenými kličkami. Ty se otevřou a z každých dveří se samo vysype asi 5 tun uhlí. Palivo se balí do pytlů po 50 kilo a odváží se.
Mluvčí katowického oddělení Služby ochrany železnic Grzegorz Slawiński Českému rozhlasu řekl, že boj se zloději uhlí a ochrana převáženého nákladu jsou velmi složité: "Vysypané hromady uhlí se dají hlídat hodinu, pět nebo i 10 hodin, ale pokud je nikdo nesbírá, je to nad naše síly, protože ke krádeži může v tu dobu docházet na jiném místě. I když se podaří zloděje dopadnout, nese s sebou pytel uhlí v ceně asi 45 zlotých. Trestným činem je ale krádež věci v hodnotě nad 250 zlotých. Pachatel je tedy souzen jen za přestupek. Krádeže uhlí se přitom ve Slezsku dějí s tichým souhlasem veřejnosti.
"Určitě to uhlí nekradou jen tak z nudy. Kradou je proto, aby se uživili, nebo aby si tím uhlím zatopili. V porovnání s jinými krádežemi, o kterých se raději ani nemluví, je tohle drobnost," myslí si pan Wojtek. Sám prý kradené uhlí kupuje. Nezajímá ho, odkud je. Místo 400 zlotých zaplatí za tunu uhlí jen 150.
Paní Marie z města Zabrze lituje toho, že lidé musejí krást. Podle ní jsou k tomu asi nuceni, protože nemají jinou možnost, jak se uživit. V některých místech ve Slezsku sahá nezaměstnanost až k 29%. Naděje na nalezení práce ve Slezsku je skutečně malá. Jenže krádež zůstane krádeží. Zloději uhlí minulý rok způsobili polským železnicím škodu za 15 milionů zlotých - tedy skoro 106 milionů korun. Nic nenasvědčuje tomu, že by letos měly být škody menší.
