‚Reality show‘ o nástupci Merkelové vrcholí. Pět klíčových otázek a odpovědí kolem voleb v Německu

Termín parlamentních voleb v Německu se blíží a s tím roste i napětí, kdo se po 16 letech stane nástupcem Angely Merkelové. Podle předvolebních průzkumů zatím vše nahrává kandidátovi sociálních demokratů Olafu Scholzovi, funkci kancléře ale zatím stále nemá jistou. Jak by mohla vypadat příští německá vláda? Proč volby sledovat? A co čekat po nich? I na to odpovídá přehled klíčových otázek, které s volbami do Bundestagu souvisejí.

Otázky a odpovědi Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Předvolební plakáty lídrů hlavních německých stran | Zdroj: Reuters

Proč německé volby sledovat?

Volby do dolní komory německého parlamentu neboli Spolkového sněmu či Bundestagu můžeme už nyní označit za zlomové. V neděli 26. září v nich totiž němečtí voliči rozhodnou o nástupci německé kancléřky Angely Merkelové, která za svou Křesťanskodemokratickou stranu (CDU) v letošních volbách poprvé kandidovat nebude.

Profil Angely Merkelové: důvěryhodná kancléřka, která umí řešit krize

Číst článek

Otázka nástupnictví po Merkelové, která stála v čele řešení všech nedávných evropských krizí včetně té uprchlické nebo finanční, však není důležitá jen pro samotné Němce, ale také zbytek Evropy. Česko nevyjímaje.

„Máme sice tendenci volby až příliš personalizovat, Merkelová ale dokázala celou tuto éru jistým způsobem definovat. Zejména ve druhé polovině těch 16 let se jí podařilo de facto získat kontrolu nad evropskou politikou. Po volbách jistě přijde velmi výrazná změna, odchod Angely Merkelové a hledání jejího nástupce je proto na volbách určitě to nejdůležitější,“ říká pro iROZHLAS.cz analytik Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů.

Za uplynulý půlrok se předvolební preference jednotlivých kandidátů na kancléře proměňovaly, do centra pozornosti se ale dostaly hlavně tři jména: předseda zemské vlády Severního Porýní-Vestfálska a volební lídr konzervativního bloku CDU/CSU Armin Laschet, německý ministr financí a kandidát na kancléře za německou sociální demokracii (SPD) Olaf Scholz a spolupředsedkyně Zelených Annalena Baerbocková.

Volební místnosti se ve 299 okrscích otevřou v neděli v 8.00 a úderem 18.00 hlasování skončí. V ten okamžik by měly být zveřejněny výsledky takzvaných exit pollů, které naznačí, jak volby dopadly.

Jak volby v Německu fungují?

Spolkový sněm má podle zákona 598 členů s možností počet křesel zvýšit. Například po parlamentních volbách v roce 2017 Bundestag nabobtnal na 709 míst a letos to může být ještě víc.

Rozdělil covid Německo? ‚Trhlina se táhne nejen společností, ale i rodinami,‘ říká durynský premiér

Číst článek

Německý volební systém je založen na poměrném zastoupení, ale obsahuje i prvky většinového systému, každý volič má totiž dva hlasy. První odevzdávají konkrétnímu kandidátovi, tímto způsobem je zvoleno celkem 299 poslanců a vyhrává ten kandidát, který získá nejvíce hlasů. Druhý hlas pak volič odevzdává stranické kandidátce v rámci každé spolkové země.

Důležitou otázkou je, jestli voliči druhým hlasem nebudou volit takticky. Může se stát, že si někdo řekne, že mu jsou sice sympatičtí Zelení, podpoří ale kandidáta SPD, protože Zelení nemají šanci, nebo obráceně. Má to tedy určitý vliv, tento systém ale má velmi poměrné efekty,“ vysvětluje odborník na německou politiku.

„V Německu funguje systém vyrovnávání mandátů. To znamená, že pokud jedna strana získá příliš na přímo získaných mandátech – třeba jako CSU, která minule získala téměř všechny přímé mandáty v Bavorsku – pak se musí ty ostatní dorovnávat. Proto se také odhaduje, že po volbách možná bude mít Spolkový sněm největší rozsah, co kdy byl. Je to důsledkem toho, že nemáme jednu velkou dominantní stranu, ve Spolkovém sněmu tak můžeme mít třeba 800 poslanců, což je o sto víc než teď,“ říká Eberle.

Jaké je hlavní téma voleb?

Ústředním tématem letošních voleb v Německu se podle řady průzkumů stává ochrana klimatu. Přispěly k tomu i dvě klíčové události letošního roku.

Německými volbami hýbe klimatická změna. Pro většinu stran je prioritou, její řešení ale lidi rozděluje

Číst článek

Prvním se stalo dubnové rozhodnutí německého ústavního soudu, který označil zákon o ochraně klimatu z roku 2019 za nedostatečný a nařídil zákonodárcům, aby jasněji definovali, jakými nástroji chtějí dosáhnout klimatických cílů po roce 2030. Druhou zásadní událostí pak byly katastrofální povodně, které V Německu od 12. července způsobily obrovské škody a vyžádaly si přes 190 životů.

„Je to ovlivněno i nedávným zážitkem z letních povodní, navíc je to téma vnitropolitické. Na jaře do toho vstoupil rozsudek ústavního soudu, který zrušil klimatickou politiku a přikázal vládě, aby ji redefinovala,“ popisuje Eberle.

Na ekologii a plnění závazků vyplývajících z Pařížské klimatické dohody kladou ve svých programech důraz všechny větší strany s výjimkou krajně pravicové protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD), každá z nich ale k problému přistupuje trochu jinak. Zatímco vláda CDU/CSU a sociálních demokratů přijala zákon, který zemi zavazuje dosáhnout neutrality emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2045, Zelení a levicová strana Die Linke chtějí stejného cíle dosáhnout do roku 2030, pro liberální demokraty (FDP) je ale určující až rok 2050. 

„Klima je tedy něco, s čím jsou Němci dlouhodobě konfrontováni, ale nemyslím si, že by tyto volby byly jen o klimatu. Jsou o osobnostech – je to taková reality show, kdy se vybírá nový kancléř. Témata tedy hrají až druhořadou roli,“ míní odborník na Německo z Ústavu mezinárodních vztahů.

Kdo má šanci být kancléřem?

Favorit na příštího německého kancléře se během uplynulých měsíců změnil několikrát. Na jaře se do čela průzkumů dostali Zelení pod vedením Baerbockové, po její plagiátorské aféře ale preference ekologické strany začaly strmě klesat. Aktuálně jim průzkumy připisují třetí místo se 17 procenty, což je ovšem téměř dvojnásobek oproti volbám před pěti lety, kdy ji podpořilo 8,9 procenta voličů.

Po vnitřní krizi míří němečtí sociální demokraté na vrchol. Těží z chyb rivalů i ‚zdvořile klidného‘ Scholze

Číst článek

Po skandálu Baerbockové se začalo dařit kandidátovi na kancléře z konzervativní unie CDU/CSU Arminu Laschetovi, který ale nikdy nebyl silným kandidátem. V červenci ho navíc tvrdě zasáhl skandál z povodněmi zasaženého města Erftstadt, kde ho kamery zachytily s pobaveným výrazem na tváři. Za nevhodné chování se později omluvil, návrat popularity mu to ale nepřineslo. Aktuálně se tak preference CDU pohybují nad 20 procenty, volby v roce 2017 přitom konzervativci vyhráli se ziskem kolem 33 procent.

I když to tak ještě před půlrokem zdaleka nevypadalo, kandidátem s největšími šancemi je podle současných průzkumů Olaf Scholz z SPD. Nejstarší německá strana, která v minulých volbách zaznamenala nejhorší výsledek v poválečné éře, se s 26 procenty hlasů nyní drží v čele předvolebních žebříčků.

„Jisté to Scholz nemá, šanci stát se příštím kancléřem ale má výrazně větší, než Armin Laschet nebo kdokoliv jiný. Ale nejde ani tak o to, jestli zvítězí, Scholz je totiž vítězem už teď. Do souboje šel jako podceňovaný, nakonec se mu ale podařilo vytáhnout stranu tam, kam to nikdo nečekal. SPD byla dva roky na 15 procentech, Scholz je proto v tuto chvíli vítěz. I kdyby se Laschetovi podařilo udělat solidní výsledek, ostatní strany s ním budou vyjednávat jako s poraženým, kterého Němci za kancléře nechtějí. Zelení navíc začali dávat poměrně jasně najevo, že jejich preferencí je koalice s SPD,“ říká Eberle.

Právě schopnost sestavit novou vládní koalici bude pro vítěznou stranu tím nejdůležitějším. Jak naznačují průzkumy, žádná ze stran nedokáže ve volbách získat víc než 25-27 procent hlasů, vítěz proto bude zcela jistě potřebovat další koaliční partnery.

Sestavování nové koalice ještě ovlivní celá řada proměnných a především konečné výsledky voleb, už teď se ale rýsují některé možné scénáře. Ještě před nedávnem se často hovořilo o takzvané „jamajské“ koalici složené z „černých“ konzervativců, Zelených a „žlutých“ liberálů (Svobodná demokratická strana, FDP), nyní se jako pravděpodobnější ale jeví koalice označované jako „semafor“, v níž by usedla Scholzova „červená“ SPD, Zelení a FDP v čele s Christianem Lindnerem.

Bavorská CSU se postavila za kancléřského kandidáta Lascheta. V projevu kritizoval Scholze i krajní pravici

Číst článek

Myslím, že připadají v úvahu tři modely. První model je nejpravděpodobnější, i když pořád velmi složitý, a to je takzvaný semafor. Tam je důležité, aby FDP dostala silnou nabídku, protože její program například v oblasti daní je úplně opačný než program SPD a Zelených, kteří chtějí daně zvedat. To je podle mě nejpravděpodobnější varianta, protože Scholz je vítěz a nevěřím tomu, že by se liberálové podruhé škubli, jako to udělali po minulých volbách,“ míní odborník.

Druhou variantou je podle něj levicová koalice SPD, Zelených a postkomunistické strany Die Linke, která vystupuje proti členství Německa v NATO, tohoto scénáře se proto řada lidí v Německu obává. Pokud by ale FDP účast na koalici odmítla, nelze tento scénář zcela vyloučit.

„I když je tato varianta méně pravděpodobná, není podle mě úplně ze hry. Pokud by to početně vyšlo a Lindner řekne „ne“, co v tu chvíli sociálním demokratům zbyde? Třetí varianta je pak ‚jamajská‘ koalice, v takovém případě by ale CDU musela nečekaně získat opravdu silný výsledek, nebo dokonce těšně vyhrát. To se stále ještě může stát, ale ze všech těch konstelací mi jako nejpravděpodobnější vychází semafor,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz.

Scénář, kdy by se dohodly na koalici CDU/CSU se Scholzovou sociální demokracií, ale expert na Německo nepředpokládá. Strana odcházející kancléřky Angely Merkelové totiž nemůže „jít do vlády jako poražená strana“.

„CDU je natolik sebevědomá strana, že si nedokážu představit, že by někomu dělala juniorního partnera. Krize kolem skládání vlády by musela trvat rok a musely by mezitím zkrachovat dvě jiné varianty. To už je podle mě pravděpodobnější zmíněná levicová koalice,“ tvrdí Eberle.

Pokud tedy ve volbách zvítězí SPD, konzervativní unie CDU/CSU podle něj raději odejde do opozice, kde začne pracovat na své obnově. „Za posledních několik let se ve straně nahromadilo tolik rivalit a problémů a do toho přičtěme tento kolosální neúspěch – protože pokud skončí druzí a budou mít pod 25 procent, je to kolosální neúspěch – pak to CDU opravdu rozhodí,“ podotýká.

Zleva německý ministr financí a kandidát na kancléře za německou sociální demokracii (SPD) Olaf Scholz, spolupředsedkyně Zelených Annalena Baerbocková a Armin Laschet z CDU | Zdroj: Reuters

Co čekat po volbách?

Už v roce 2017 byla povolební jednání natolik složitá, že se koalice sestavovala téměř půl roku, a vše nasvědčuje tomu, že to letos bude podobné.

‚V Kremlu neponechali nic náhodě.‘ Volby v Rusku přinesly nespočet stížností i svědectví o podvodech

Číst článek

Po zářijových volbách v roce 2017 začala CDU v čele s Merkelovou nejprve vyjednávat o takzvané „Jamajce“ se Zelenými a FDP, v listopadu ale rozhovory zkrachovaly a křesťanští demokraté museli hledat cesty jinde. Nakonec se jim podařilo vyjednat další „velkou koalici“ se sociálními demokraty, kteří původně chtěli odejít do opozice, nakonec ale s návratem do koalice s CDU/CSU souhlasili. Povolební jednání se tak protáhla až na začátek roku 2018. 

„Myslím, že letos bude vyjednávání hrozně dlouhé. Jedinou možností, aby to tak dlouhé nebylo, je podle mě málo pravděpodobný scénář – dvojkoalice Zelených a SPD. V takovém případě by byli dohodnutí za měsíc, jakákoliv jiná koalice se ale bude sestavovat strašlivě dlouho. Je důležité si uvědomit, že do toho vstupují nejen preference vyjednávacích týmů, ale také členských základen,“ říká Eberle.

Odborník upozorňuje, například SPD a Zelení si budou muset nechat jakoukoliv koalici schválit svými členskými základnami, jako to obvykle dělávají. Něco takového ale vytvoření nové vlády ještě víc prodlužuje a zároveň komplikuje.

„Členské základny jednotlivých stran si totiž mnohdy myslí něco jiného, než establishmenty, které jsou centrističtější. Naopak členské základny jsou u SPD a Zelených více nalevo a třeba u CDU a FDP víc napravo. Pokud by například Zelení vyjednávali o Jamajce, umím si představit, že do toho spolupředsedové strany Annalena Baerbocková a Robert Habeck za určitých podmínek půjdou, ale základna jim to pak může hodit na hlavu,“ upozorňuje odborník.

Skládání koalic tedy nebude nic snadného, další vývoj ale naznačí až nedělní večer, kdy se začnou objevovat předběžné výsledky hlasování. 

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme