Politiky rozdávající koblihy v Nizozemsku nepotkáte. Wilders se stal hromosvodem, říká politolog

ROZHOVOR. Už 15. března zamíří Nizozemci do volebních místností, aby vybrali nové poslance. Zatímco se o volbě v zahraničních médiích mluví jako o polarizovaném souboji, podle profesora politologie Petra Kopeckého letošní kampani v zemi tulipánů a větrných mlýnů žádné téma výrazně nedominuje a kontroverzní politik Geert Wilders pomalu ztrácí podporu, která v posledních měsících děsí nejen tradiční nizozemské strany, ale i zbytek Evropy. „Ptáme se, kdo vyhraje volby, matematicky ale žádný vítěz nebude,“ vysvětlil Kopecký pro Zpravodajský web Českého rozhlasu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Geert Wilders | Zdroj: Reuters

Asi nejdiskutovanější osobou voleb je Geert Wilders, který kandiduje za svou Stranu pro svobodu (PVV). Co stojí za tím, že právě on je považován za největšího rivala premiéra Marka Rutteho z Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD)?

Teď už to spíš vypadá, že Wilders začíná ztrácet a Rutteho liberálové se vzpamatovali a začali vést kampaň. Budou zřejmě největší stranou, ještě větší než Strana pro svobodu. Na rozdíl od ní mají totiž podle průzkumů ještě šanci nějaké voliče získat, Wilders už moc velký voličský potenciál nemá. Co stojí za jeho popularitou? Podařilo se mu stát se jakýmsi hromosvodem pro nespokojenost části nizozemské veřejnosti se dvěma věcmi. První je imigrační politika, strach z narůstající imigrace, problémy s fungováním multikulturní společnosti, islám, teroristické útoky, řekněme celá politika identity. To je jeho centrální téma, dnes už prakticky nejdůležitější.

„ Je to něco jako v Česku v roce 1998, když ODS udělala koalici s ČSSD a úplně to deklasovalo rozdíl mezi opozicí a vládou a strany z toho měly v dalších volbách problém. “

Druhá věc, proč je také poměrně populární, je, že neustále poukazuje na to, jak politické strany po každých volbách vytvoří naprosto nepředvídatelné koalice. To je i případ současné vlády, tedy Rutteho liberálů a labouristické strany. V minulých volbách byli v podstatě největšími rivaly, byla to jedna z nejpolarizovanějších kampaní, které kdy v Nizozemsku byly, a týden po volbách vytvořili koalici a začali vládnout. Z toho Wilders také těží. Pro liberály a zejména pro labouristickou stranu je teď obtížné přesvědčit voliče, že jsou stále nějakým způsobem výrazní a čitelní. Je to něco jako v Česku v roce 1998, když ODS udělala koalici s ČSSD a úplně to deklasovalo rozdíl mezi opozicí a vládou a strany z toho měly v dalších volbách problém.

VVD (Lidová strana pro svobodu a demokracii), PvdA (Strana práce), PVV (Strana pro svobodu), SP (Socialistická strana), CDA (Křesťanskodemokratická výzva), D66 (Demokraté 66), CU (Křesťanská unie), GL (Zelená levice), SGP (Státní reformní strana), PvdD (Strana pro zvířata), 50+ (50PLUS), VNL (Pro Nizozemsko), Denk (v překladu ‚Myslet‘), FvD (Fórum pro demokracii)

Někteří komentátoři tvrdí, že Nizozemci jsou naštvaní, a i proto budou Wilderse volit. Ekonomika se ale přitom zlepšuje, nezaměstnanost v zemi klesá. Jde opravdu o naštvání?

Profesor politologie z leidenské univerzity Petr Kopecký | Foto: Univerzita Leiden

Já bych to takhle nikdy neřekl, záleží totiž na tom, na co se díváte. Existuje určitá nespokojenost s tím, jak tu funguje systém politických stran, zejména pak sestavování nečitelných vlád, na což volič praktický nemá vliv. Vytváří to tak pocit, že ať se člověk rozhodne jakkoliv, nakonec ve vládě zůstanou úplně stejní lidé. Tahle frustrace existuje minimálně v části společnosti a je to pro systém problém. Klade to na politiky určité nároky, se kterými se podle mého názoru ještě nevyrovnali. Vůbec nepřemýšlí nad tím, že by mohlo být lepší sestavit menšinovou vládu z jedné strany než sestavit vládu ze šesti stran. Pro veřejnost by to bylo mnohem čitelnější, bylo by poznat, jaký je rozdíl mezi vládou a opozicí. Tendence je za každou cenu vládnout. Na druhou stranu, když se podíváte na průzkum veřejného mínění o tom, jak jsou Nizozemci spokojeni se svým životem, s ekonomickou situací, vyjde vám z toho jeden z nejpozitivnějších obrázků v Evropě. V tom je tu takové napětí. Nelze ale říct, že je to totálně frustrovaná společnost, která neví kudy kam a bezhlavě volí populisty.

Už jsme se krátce bavili o Wildersově rétorice. V zahraničních médiích nejvíce čteme o tématech jako islám, migrace nebo euroskepticismus. Jsou to témata, která nejvíc rozdmýchávají debatu v Nizozemsku, nebo existují další, pro Nizozemce možná důležitější?

Myslím, že tady opravdu existuje naprostý propad mezi tím, co píšou zahraniční média, včetně těch českých, protože jsem viděl třeba články, které tvrdí, že jde o nejpolarizovanější kampaň za poslední léta. To ale vůbec není pravda, kampaň není vůbec polarizovaná, nikdo z expertů ani není schopný říct, o čem kampaň je. Nedominuje jí prakticky ani žádné téma.

Neumím si představit, že by Wilders byl premiér, říká Češka, která volí v Nizozemsku

Číst článek

Samozřejmě že se Wilders, křesťanští demokraté i Rutteho liberálové snaží bojovat hlavně za téma identity, nacionalismu a tak dále. Levicové strany se zase snaží tohle téma utlumit a vytáhnout témata, jako je zdravotnictví nebo trh práce. Je tady také významná strana zelených, která se snaží mluvit o dopravě a obnovitelných energiích. Nic ale nedominuje. Není to o Evropě, identitě, jsou to různá témata a vůbec to není polarizované. Wilders v kampani prakticky nefiguruje. Stáhnul se a jedinou kampaň, kterou vede, vede v zahraničních médiích, v Nizozemsku není v kampani vůbec přítomný.

Server Politico o něm napsal, že „vynalezl trumpismus“, a to především ve spojitosti s užíváním sociálních sítí. Převzaly tento styl i další nizozemské strany?

Do určité míry to převzaly i jiné strany, jiní lídři teď používají často Twitter, Facebook, ale Wilders byl skutečně jeden z prvních, kdo tak šikovně začal Twitter využívat pro přímou komunikaci s voliči a potenciálními voliči. On to vždy samozřejmě zdůvodňuje tím, že nemá takový přístup do médií jako ostatní strany, to znamená, že se musí spoléhat na komunikační prostředky, které má více pod kontrolou. Důsledkem toho je, že je jeho politika redukovaná na posílání frází nebo nějakých tvrzení po Twitteru a neexistuje prakticky žádná diskuse. Wilders dnes už opravdu s nizozemskými médii nekomunikuje, často ani nepřijme pozvání do debat. Interview by nizozemskému novináři nejspíš odmítl, kdybyste byla z českých nebo britských novin, tak by možná svolil.

Jak vypadá předvolební kampaň v Nizozemsku? Jezdí politici po městech a přesvědčují voliče, objevují se v ulicích plakáty s politickými hesly?

Geert Wilders ve Spijkenisse | Foto: Reuters

V televizi je hodně takzvaných campaign shots, což jsou krátké propagační politické filmy. Třeba Wilders na ulici moc nechodí kvůli bezpečnostním důvodům, je to ale zároveň jeho image. Zdůrazňuje, že na ulici nemůže, že je neustále v nebezpečí, takže si vlastně kultivuje image mučedníka politické scény. Když se ale podíváme na kampaň po městě, aktivismu je tu v ulicích poměrně málo a je rozhodně menší než před třemi čtyřmi roky, kdy kampaň byla neskutečně polarizovaná. Teď se to de facto odvíjí zejména v televizi, v novinách. Je ale vidět, že všechny strany převzaly moderní komunikační prostředky. Každá z nich má na svých stránkách krátké filmy, které pak sdílí na Facebooku a tak dále. Sociální média hrají v kampani stále větší roli. Samozřejmě občas politici navštíví nějaké město, ale to je spíš s televizním štábem v závěsu. Taková ta klasická politická kampaň, kterou třeba před minulými volbami dělalo hnutí ANO v Česku, když politici jezdili v metru a rozdávali koblihy, to tady neexistuje.

Myslíte si, že osoba jako Wilders a strach tradičních stran z jeho popularity by mohly politickou scénu v zemi stmelit?

Ono jim skoro nic jiného nebude zbývat. Nebude to tak, že by se nutně musely spojit proti němu, aby ho z vlády vynechaly, protože Strana pro svobodu žádnou velkou stranou není. V Nizozemsku to teď ale vypadá tak, že jediná velká strana ani neexistuje. Ptáme se, kdo vyhraje volby, matematicky ale žádný vítěz nebude. Bude jen jedna strana, která bude mít o trochu víc hlasů a křesel. De facto se proto proti Wildersovi nikdo nemusí nijak spojovat. I kdyby získal většinu křesel, bude mít o jedno nebo dvě víc než Rutte nebo křesťanští demokraté.

„ Zdůrazňuje, že na ulici nemůže, že je neustále v nebezpečí, takže si vlastně kultivuje image mučedníka politické scény. “

Problém je, že k sestavení vlády bude pravděpodobně potřeba minimálně pět politických stran. Není možné sestavit vládu, která bude buď pravicová, nebo levicová. Zase se budou muset do koalice přibrat strany napříč politickým spektrem. Za další čtyři roky bude ten pocit, že lidé nemají vlastně vůbec možnost ovlivnit, kdo bude ve vládě, a jaký je rozdíl mezi vládou a opozicí, ještě horší než teď. To znamená, že by z toho mohl Wilders ještě víc těžit za čtyři roky.

Průzkumy veřejného mínění sice ukazují, že popularita Strany pro svobodu zase mírně klesá, přece jen ale zažila poměrně velký úspěch, který mohl další strany vystrašit. Ovlivnilo to nějak jejich přístup?

Ovlivnil je beze sporu dvěma způsoby. První je, že odebral prakticky z každé strany, především z těch, které byly v minulosti větší, což jsou křesťanští demokraté, liberálové a labouristická strana, část voličů a přebral je k sobě. Z velkých stran se částečně Wildersovou zásluhou staly strany středně velké. Druhá věc je beze sporu to, že ostatní strany, včetně těch levicových, z důvodu paniky ze ztráty hlasů umožnují další ztráty tím, že bojují s Wildersem jeho zbraněmi. Zejména pravicové strany převzaly jeho rétoriku, samozřejmě ne v té extrémní podobě. Je tam stále znatelný rozdíl.

Křesťanští demokraté teď například přišli s návrhem, že by děti ve školách měly ráno zpívat hymnu. To je příklad toho, jak se strana snaží bojovat s Wildersem jeho rétorikou. Nemluví o ničem jiném, než jak se musí bránit tradiční nizozemské, křesťanské hodnoty. Převzaly to ze strachu, že pokud se k tomu tvrdě nevyjádří, voliči budou dál odplouvat. Je to pro ně ale problém, jsou to totiž strany, které jsou ve vládě. Když se pustíte do takového boje, musíte vědět, že to bude pro voliče věrohodné. Nemůžete tvrdit, že také bojujete o nizozemskou identitu a pak jako vláda nedělat žádná opatření.

Nizozemský premiér Mark Rutte z Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD). | Foto: Reuters

Do letošních voleb jde 28 stran, z toho polovina vznikla až po roce 2014. Čím to je, že v Nizozemsku stoupá počet nových stran a vliv těch tradičních klesá?

Lidé ztratili pevnou vazbu na tradiční strany a nabídka politických stran se dost zvětšila. V Nizozemsku stačí 0,67 procenta, aby strana nebo spíš individuální projekty získaly křeslo v parlamentu. O to také spoustě lidem jde, chtějí, aby se do parlamentu dostal jeden nebo dva lidi. Možnost získat hlasy je tedy daleko větší, než tomu bylo v minulosti, kdy vazby na tradiční strany byly daleko tužší a nebylo až tak jednoduché investovat do politického projektu a hlasy získat. Dnes je to tady jeden z nejsvobodnějších, nejliberálnějších "trhů" hlasů v Evropě.

V Nizozemsku funguje poměrný volební systém. Ke vstupu do dolní komory parlamentu stačí zástupcům stran získat 0,67 procenta hlasů. V letošních volbách mohou Nizozemci vybírat z celkem 28 stran.

To se nedá vysvětlit jednou větou. Je to dlouhodobý proces sekularizace společnosti a individualizace. Zároveň i samy politické strany tomu nechaly volný průběh. Dnes si tu udělá člověk politickou stranu a i s malým přístupem do médií má možnost to jedno křeslo získat. V Česku by to tak například asi nefungovalo, protože pětiprocentní hranice je přece jen daleko víc prohibitivní než tady. Ale v tomhle kontextu si to člověk musí uvědomit. Nizozemský politický systém, hlavně volební, to umožňuje a svým způsobem umocňuje.

V jednom článku v týdeníku The Economist se mluví o Nizozemsku jako o zemi, která je vždy o krok napřed před ostatními evropskými zeměmi. To, co se stane v Nizozemsku, se podle autora svým způsobem odrazí i v jiných zemích. Spojováno je to právě s dalšími volbami v Evropě, hlavně tedy ve Francii a Německu. Myslíte si, že výsledek nizozemských voleb by mohl opravdu určit směr?

Já si myslím, že by to mohlo ovlivnit výsledky zejména ve Francii a potom v Německu, z jednoho důvodu. Moje spekulace je, že populistická hnutí, která jsou v Německu, Rakousku, kde jsme to viděli v prezidentských volbách, ve Francii, kde se teď Marie Le Penová snaží získat prezidentství, potřebují vzpruhu. Je to z toho důvodu, že po zvolení Donalda Trumpa a po brexitu, který tyto strany v obou případech podporovaly, se začíná ukazovat, že to přináší celou řadu komplikací. Británie je naprosto rozvrácená, rozdělená společnost, která má problémy s tím, jak na tom budou Britové žijící v Evropě, Evropani, kteří žijí v Británii, jak to bude vypadat po odchodu ze společného trhu. V USA zase vidíme, jaké vášně vyvolaly první kroky Trumpa.

Obavy z fake news i ruských hackerů. Nizozemské úřady jsou před volbami v pohotovosti

Číst článek

Část společnosti to v Evropě vidí, hodně se o tom píše a já si myslím, že existuje i určitá část voličů, kteří by možná tyto strany z nějaké frustrace volili, ale možná si řeknou, že bude lepší nevolit a zůstat úplně doma než riskovat, že to, co se děje ve Spojených státech nebo ve Velké Británii, potom přijde i sem. Je to spekulace, ale myslím, že nějaký významný hlas pro Wilderse by mohl být pozitivní vzpruhou pro tyto strany ve Francii a Německu.

V Nizozemsku je všeobecně velmi vysoká volební účast. V roce 1986 přišlo k volbám 86 procent, v roce 2012 to bylo 75 procent a už to bylo považováno za velký pokles. Myslíte, že letošní volby ta procenta opět zvednou?

Neumím si určitě představit, že by přišlo méně než zhruba 70 až 75 procent. V tomhle je Nizozemsko neuvěřitelné, i když mluvíte o tom, že se rozbily nebo spíš zvolnily vztahy mezi voliči a tradičními stranami. Zajímavé je, že to zatím nevedlo k menší účasti ve volbách, Nizozemci mají dlouhodobě ve srovnání s jinými zeměmi jednu z nejvyšších volebních účastí v Evropě. Kampaň je sice nevýrazná, ale většina stran se snaží lidi k volbám znovu dostat, zdůrazňují, ať jdou hlavně volit, ať už budou volit kohokoliv.

Lídr strany GroenLinks (GL), v českém překladu Zelená levice, Jesse Klaver. | Foto: Reuters

V České republice se hodně mluví v posledních měsících o dezinformačních webech a fake news. Děje se něco podobného i v Nizozemsku? Objevují se poplašné zprávy ve spojitosti s volbami?

Řešilo se tady, jestli se Rusové vměšují do vnitřní kampaně, nebo ne, zatím je to ale téma naprosto okrajové. Teď vyšel zajímavý článek o tom, jak Wilders dostává na svou kampaň peníze ze Spojených států od nějakých patriotických organizací. Dle mého je to v rámci nizozemských pravidel financování stran možné, ale někteří politici se k tomu vyjádřili s tím, že je to vměšování do vnitřních záležitostí země a tak dále. Řekl bych, že fake news a dezinformace tady zatím žádnou významnou roli nehrají. Mohla byste najít pár příkladů, ale Nizozemci na negativitu v kampani nejsou zvyklí. Určitě se to nedá srovnat s tím, co se dělo ve Spojených státech nebo ve Velké Británii kolem brexitu. Nechci říkat, že to tady neexistuje, určitě to ale kampani nedominuje.

Nizozemsko také oznámilo, že bude sčítat hlasy ručně. V novinových článcích se toto rozhodnutí objevuje zejména ve spojení se strachem z ruského zásahu do voleb. Obávají se Nizozemci opravdu toho, že je jejich systém tak zranitelný, nebo jde spíš o prevenci ze strany vlády?

Je to v podstatě jakási prevence, nebo i strach z toho, že by volby mohly být takto ovlivněny. Je to ale technická záležitost, veřejnost o tom, že se to projednává, de facto ani neví. V kampani to nehraje roli.

Petr Kopecký je profesor politologie, který působí na nizozemské univerzitě v Leidenu. Hlavní oblastí jeho výzkumu jsou politické strany a systémy v soudobých demokraciích.

Dominika Píhová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme