Pro mnoho Islanďanů je víkendové alkoholové opájení téměř sportem
Čerstvá studie Světové zdravotnické organizace ukázala, že Češi jsou druzí na světě ve spotřebě čistého alkoholu. Na hlavu tu ročně vychází skoro 16 a půl litru, a před Českou republikou se tak umístilo jen Moldavsko. Jedna věc jsou ale globální statistiky a druhá to, jak a proč lidé alkohol pijí. Na Islandu zdaleka tak vysokou spotřebu nemají, přesto je ale tato severská země proslulá divokými večery, kdy jde právě o to, co nejvíce toho zkonzumovat.
Je deset hodin a ve zdejším baru se páteční večer teprve pomalu rozjíždí. Noc je také ještě mladá a tady v Kaffibarinu v Reykjavíku mají přes víkend, stejně jako všude jinde na Islandu, otevřeno do pěti do rána.
„Po půlnoci se Kaffibarin mění z příjemného místa pro popíjení odpolední kávy v diskotékový rej,“ říká manažer baru Aegir Dagsson. „Po třetí jsou tyto nevelké prostory plné tančících lidí a mezi třetí a pátou se už dovnitř nedostanete.“
Alkohol je na Islandu velmi drahý. Jen jedno pivo přijde zhruba na 800 islandských korun, tedy zhruba na 120 českých. Mladí Islanďané proto většinou začínají ‚víkendové jízdy‘ doma, kde popíjí ze svých zásob nakoupených ve speciálních obchodech, a do ulic vyrážejí až kolem půlnoci. Své o tom ví i Češka Jana, která v Reykjavíku v jednom z barů pracuje.
„Běžný standard je, že přijde slečna, koupí si pivo, k tomu si objedná panáka, kopne ho do sebe, sama, bez nějaké společnosti, jak je v Čechách zvykem, že ‚pojďme na panáka‘, tak to se tady nekoná. Prostě znamená to, opít se co nejrychleji to jde a co nejvíc to jde, protože v pět hodin ráno je utrum, po páté hodině ráno v pátek a sobotu tady nikde nemůžete koupit legálně alkohol.“
Na vině je prý prohibice i drsné podmínky
Alkoholové opájení podle mnoha Islanďanů ovlivnila prohibice, která tady platila ještě před 21 lety. Stejný názor má i renomovaný novinář Haukur S Magnússon. Do víru pátečního večera míří šéfredaktor zdejšího magazínu Grapevine i tento víkend, a jak říká, za pití na Islandu můžou také tvrdé podmínky na ostrově.
„Je to tu velmi intenzivní místo, kde je těžké přežít. A proto odpočinek a relax je stejně tak intenzivní. Takže jdeme a opijeme se tak, že ráno nevíme, s kým jsme se večer vyspali.“
Nálada stoupá, dým houstne a teď nad ránem atmosféra v baru graduje. A co hrají?
„Kolem osmé tu můžeš slyšet třeba Boba Dylana nebo Led Zeppelin, pak se hudba začíná měnit v disco a od dvou už hrajeme jenom techno.“
Zábava především
Ostrov i tak ale patří mezi evropské země s nejnižší spotřebou alkoholu. Islanďan ročně vypije přes čtyři litry čistého lihu, zatímco Čech zhruba 14.
„Ti lidi si chtěj prostě povyrazit, že i když se teda opijí neuvěřitelně, myslím, že Češi za nimi v tomhle tom drží velmi odstup. I když jsou fakt opilý, tak tady nedochází na nějaké urážky, na ty primitivní instinkty, a vždycky tím sledují hlavně zábavu.“
„Takže to není tak, že přijdeme a řekneme: Dám si pár pivek. Je to prostě huáááááááááá, dnes chci zapomenout, kdo jsem a jsem schopný třeba utratit všechny peníze na své kreditce!,“ vysvětluje Haukur.
