V britsko-argentinském sporu o Falklandy hrají roli ekonomické zájmy i emoce politiků
V Argentině už dávno nevládne vojenská junta, ale z Falklandských ostrovů neboli Malvín se stal znovu horký diplomatický brambor. Mohou za to i výrazní politici v čele Argentiny a Velké Británie, kteří otázku vzdálených ostrovů berou velmi osobně. Vášně přiživilo také nedávné historické referendum, v němž se 99,8 procenta voličů vyslovilo pro pokračování těsného svazku s Velkou Británií.
„Argentina nemůže umlčet hlas Falklanďanů, to je strašně důležité. Takhle vypadá vyjádření práva rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Referendum se nedá interpretovat jinak,“ shrnuje význam hlasování guvernér Falkland Nigel Heywood.
Britské zámořské území v jižním Atlantiku vstoupilo do světového povědomí hlavně v roce 1982, kdy ho obsadily argentinské ozbrojené síly. Britové pak v krátkém konfliktu získali Falklandy zpátky pod svou kontrolu.
Patrick Watts, novinář, který v roce 1982 několik hodin v kuse nepřetržitě informoval o Argentinské invazi, poukazuje hlavně na vysokou účast v referendu.
„Pro mě je důležitější 92 procentní volební účast. 99 procent ze 120 odevzdaných hlasů přece jen vypadá úplně jinak než z 1500. Význam by to pak mělo nulový, ale tohle je fantastický výsledek,“ říká Watts.
Tim Miller by mohl mít minimálně jeden důvod Brity nesnášet. Během války v roce 1982 ho puma svržená omylem z britského bombardéru na jeho ovčí farmu připravila o oko. Místo toho je z Tima jeden z největších falklandských patriotů, který se mimo jiné stará o pomníčky padlých britských vojáků.
Malvíny vs. Falklandy
„Argentinští turisté jsou většinou hodně překvapení, když jim řeknu, že moje rodina přišla na Falklandy ve 40. letech 19. století. To ještě ani většina Argentinců nebyla ve své dnešní vlasti. Argentina je sama zemí přistěhovalců a v té době ještě ani neexistovala ve své moderní podobě,“ podotýká Tim Miller.
Tim ukazuje zajímavý dokument chilského ministerstva zemědělství o smlouvě mezi svou firmou a chilskou vládou, na němž nejsou uvedeny Malvíny, jak by člověk očekával, ale Falklandské ostrovy – a v závorce Velká Británie.
Když dokument viděl štáb chilské televize, odmítl ho prý natočit s tím, že by z toho byl zbytečný poprask. Argentina nese velmi nelibě, když někdo s Falklandskými ostrovy obchoduje, je s nimi zadobře nebo jim právě neříká Malvíny.
„Pro naše podnikání bylo největší ranou, když Argentina před deseti lety rozhodla, že charterové spoje z Chile na Falklandy nesmějí přelétat argentinské území. Doslova přes noc jsme přišli o 30 procent našeho obchodu,“ uvádí Tim, který s manželkou Jan cítí obrovskou odpovědnost vůči Falklanďanům.
Jejich rodinný podnik Stanley Growers s vlastními skleníky zásobuje ostrovy čerstvým ovocem a zeleninou. Je to složitá a drahá logistická operace. Každý letecky přepravený žampion z Chile a jablko dovezené na lodi z Uruguaye má cenu zlata. Nejen vyjádřeno financemi.
„Až do osmi hodin večer jsem nevěděla, jestli mi letadlo z Chile přivezlo květiny, které jsem chtěla prodávat na Den matek. Než Argentina zvýšila tlak na ostrovy a dramaticky snížila počet letů, prodala jsem v takový den třeba 150 kytic. Takhle jsem lidem řekla, ať ráno přijdou a zkusí to. Celou noc jsem pak vázala kytice,“ vypráví Jan Millerová a nezamaskovatelné kruhy pod jejíma očima potvrzují pravdivost příběhu.
„Tady máme uruguayská jablka, která sem přivezla loď. Tady jsou chilské, letecky přepravené jahody, anglická jablka, která přiletěla ve vojenském speciálu,“ ukazuje Tim Miller, který bere ve skladišti i jednotlivé žampiony s opatrností a pečlivostí zlatníka. Na konci světa v jižním Atlantiku jsou totiž květák a grepy uctívány na talíři stejně jako jinde smaragdy v náhrdelníku.
Na Falklandských ostrovech neustále bičovaných prudkým větrem člověk úrodnou půdu nenajde.
I když pole tam vlastně jsou, skrývají nebezpečné dědictví argentinsko-britského konfliktu z roku 1982. Jsou to totiž pole minová. Argentinská armáda nakladla na ostrovech na 25 tisíc pěchotních i protitankových min. Většina z nich, asi 19 tisíc, stále čeká na zneškodnění.
Referendum bylo hlavně symbolické
Referendum, ve kterém Falklanďané vzkázali světu, že s Argentinou nechtějí mít opravdu nic společného, má hlavně symbolickou a nikoli faktickou hodnotu. Ostatně sama Argentina ho neuznává stejně, jako neuznává falklandskou vládu coby legitimního partnera pro jednání.
V čem vlastně spočívá strategický význam ostrovů v jihozápadním Atlantiku? Je současná eskalace napětí přímo úměrná velikosti zásob ropy nedaleko Falkland? Do jaké míry by těžba „černého zlata" mohla změnit tvář panenských a řídce osídlených ostrovů?
„Z argentinského pohledu jde o dvoustranný spor mezi Británií a Argentinou. Ta neuznává falklandskou vládu a její volené zástupce jako legitimního třetího aktéra. Argentina se pokusí zajistit, aby všechny sousední země falklandské referendum odmítly. Ještě důležitější je ale podle mě vzkaz Falklanďanů světu, že se nenechají zastrašováním nahnat do svazku s Argentinou,“ domnívá se odborník na geopolitiku jižního Atlantiku Klaus Dodds z univerzity Royal Holloway.
I guvernér Falklandských ostrovů a nejvyšší představitel britské koruny na sporném území Nigel Haywood si myslí, že referendum bylo důležité.
„Referendum je něco, co musejí zaznamenat úplně všichni. Musím říct, že výsledky i volební účast byly i pro mě překvapením. U houževnatých a rezervovaných Falklanďanů si jeden není nikdy jistý. Vítězství zastánců těsné vazby na Británii bylo omračující, přitom by se našlo pár poctivých důvodů, proč zakřížkovat variantu NE. Že byli proti jen tři lidé, je mimořádné,“ netají v exkluzivním rozhovoru pro Český rozhlas údiv Nigel Haywood.
Podle něj se jedná o mnohem víc než jen o hlasování.
„Je to jasná injekce sebevědomí ostrovanů ohledně vlastní budoucnosti. Většinou velmi uzavření lidé najednou jednoznačně demonstrovali svou vůli – ať už to bylo automobilové korzo po Stanley nebo oslavy po vyhlášení výsledků. Tohle je opravdu pro ostrovy obnovené sebevědomí. Uvidíme, jak se to projeví v příštích měsících, kdy členové zákonodárného shromáždění začnou jezdit po světě a mluvit o Falklandech. Tohle všechno není založeno na těžbě ropy. Rozhodli jsme se na ostrovech vyjádřit a k tomuhle jsme dospěli. Argentina podnikla proti Falklanďanům snad úplně všechno, s výjimkou zastavení i posledního komerčního spoje, který létá z Chile. Tím prezidentka Kirchnerová taky hrozila. Jinak ale udělali úplně všechno a dali jasně najevo, že jakékoli gesto nezůstane nepotrestáno,“ dodal Haywood.
Opakování války je nepravděpodobné
Na nedávnou argentinskou mediální a diplomatickou ofenzivu nereagovala Velká Británie se založenýma rukama. Londýnské ministerstvo obrany urychleně přepracovalo obrannou doktrínu ostrovů a do jižního Atlantiku poslalo nejmodernější torpédoborec Královského námořnictva Dauntless.
Nikdo přitom nepochybuje o tom, že repríza konfliktu z před 31 lety je prakticky vyloučená. I současná argentinská vláda se od vojenského dobrodružství junty distancovala.
„Další konflikt o Falklandy už podle mě nikdy nebude, do toho Argentina prostě nepůjde. Britská vláda taky nenechá obyvatele ostrovů nikdy na holičkách,“ říká předseda Sdružení veteránů falklandské války Tony Davies.
Zároveň ovšem poznamenal, že je smutný z toho, jak Argentina zase celou věc vyhrotila.
„Člověk by si myslel, že za 30 let od války už její vláda se všemi svými politickými a ekonomickými problémy pochopila, že jediná cesta kupředu vede prostřednictvím dialogu. Nechápu, proč si argentinská vláda nesedne k jednacímu stolu s britskou a falklandskou vládou. Vždyť by taky mohla těžit z prodeje licencí na rybolov a mohly by se jí týkat budoucí zisky z těžby ropy,“ vypočítává Tony Davies.
Odborník na geopolitiku jižního Atlantiku Klaus Dodds z univerzity Royal Holloway se domnívá, že z argentinského pohledu spočívá význam v ostrovech jako takových víc než v jejich obyvatelích.
„V Argentině je silně zakořenený pocit, že Falklandy, Jižní Georgie a Argentinské antarktické teritorium jsou součástí ,Velké Argentiny´. Argentina se tradičně vidí jako mocnost v oblasti jihozápadního Atlantiku. Dokud má Velká Británie de facto suverenitu nad Falklandskými ostrovy a Jižní Georgií, je to frustrující pro argentinské geostrategické plánování,“ zdůrazňuje Klaus Dodds.
Britská vláda dává poslední dva tři roky zatím nejzřetelněji najevo, že si uvědomuje strategickou hodnotu Falklandských ostrovů a Jižní Georgie. To tu nikdy předtím nebylo. Falklandy pak vidí Londýn coby bránu k Britskému antarktickému teritoriu.
„Posledních několik let bylo velmi důležitých i kvůli otázce ropy a zemního plynu. Argentinští komentátoři prezentují jako nepřijatelné, že falklandská vláda nadále poskytuje licenci k nerostnému průzkumu okolí ostrovů Velké Británii. Obava spočívá v tom, že jakmile ostrovy získají další zdroj příjmů, bude ještě těžší přimět ostrovní úřady i britskou vládu k jednáním o suverenitě,“ říká Dodds.
Roli hraje i osobní zaujetí politiků
Jako důležitý prvek vidí Dodds také současné politické vedení Argentiny.
„Druhým faktorem je postava argentinské prezidentky Cristiny Kirchnerové. Ona sama sebe vidí jako prezidentku Malvín. Ona a její zesnulý manžel Nestor měli k ostrovům velmi emotivní vztah. Myslím, že si Christina Kirchnerová přeje vstoupit do historie coby osoba, která vydláždila cestu k vrácení Falkland Argentině. Zatřetí je třeba říct, že i britský premiér David Cameron se v otázce Falkland osobně velmi angažuje. Považuje za velmi důležité, aby politika vůči ostrovům zůstala pevná a neměnná. Není sporu o tom, že současná situace argentinské politiky a ekonomiky není dobrá. V Argentině bylo vždycky zvykem uchýlit se k otázce Malvín, kdykoli se objevila zásadní krize. Dnešek není žádnou výjimkou,“ myslí si Dodds.
Falklandská vláda hledá co největší diverzifikaci příjmů, aby se nedostala do situace před rokem 1982, kdy byly ostrovy do velké míry závislé na vývozu vlny a prudký výkyv na trhu znamenal katastrofu. Argentina si myslí, že čím hlubší ekonomické problémy by ostrovy měly, tím spíš tamní vláda kývne na jednání o suverenitě.
„Největším ekonomickým faktorem, který stojí za současným bohatstvím obyvatel Falklandských ostrovů, je prodej licencí na rybolov. Ten v začal v letech 1986/87. V praxi to znamená, že falklandská vláda uděluje licenci zahraničním společnostem. Největším hráčem na tomto poli je přitom Španělsko a nejdůležitější komoditou jsou pak olihně. Když je dobrý rok, vynese prodej licencí Falklandským ostrovům 30 milionů liber. V opačném případě je to tak 12 až 15 milionů. Když tu máme komunitu čítající tři tisíce osob, tak 30 milionů liber ročně je dost dobrý zdroj příjmů,“ poukazuje Klaus Dodds.
Koncem roku 2017 začnou státní pokladnu plnit taky tučné zisky z prodeje ropy. Jen severní pole pojmenované „Lvoun" skrývá zásoby ve výši 328 milionů barelů. Jen velmi málo prozkoumané naleziště jižně od ostrovů je možná ještě bohatší.
„Zatím je jasné, že se komerčně bude dát těžit ropa z naleziště severně od ostrovů. Když navíc průzkum ukáže patřičné zásoby i na jižním poli, vznikne tu skutečně zásadní ropný průmysl,“ soudí guvernér Falkland Nigel Haywood.
Ropná budoucnost: Žádný Kuvajt nebo Katar
Část ostrovanů se obává, že by těžba černého zlata mohla navždy změnit ráz Falkland se vším, co to obnáší.
„Chceme se co nejvíc držet norského modelu. Ve Stanley rozhodně nevzniknou mrakodrapy a zdejší společnost se nestane konzumní. Měl by vzniknout fond trvale udržitelného rozvoje Falkland, ze kterého se budou čerpat peníze, až se ropná naleziště vyprázdní,“ uklidňuje Nigel Haywood. Ten věří, že zásoby vydrží po dobu minimálně 30 let.
Argentinská vláda upozorňuje na možná ekologická rizika a skutečnost, že by si malé ostrovy neměly šanci s případnou havárií poradit.
„Co se týče počasí a vlnobití, nejsou podmínky u Falkland ničím výjimečné ve srovnání třeba s těžbou v Severním moři. Průměrná rychlost větru a výška vln je asi větší než ve zbytku světa, ale projektanty ropných zařízení zajímají maximální hodnoty. A ty extrémní nejsou," uvádí šéf ostrovního úřadu pro nerostné bohatství Stephen Luxton.
Ukazuje detailní plány, které pro sporné ostrovy počítají s nasazením zakotvených těžebních lodí.
„My si tady na ostrovech životního prostředí nade vše ceníme. Je to naprosto zásadní pro náš rybolov i cestovní ruch. Na těžbu ropy se budou vztahovat nejpřísnější ekologická i bezpečnostní měřítka. I to se učíme v Norsku, které nám velmi vychází vstříc. Ropné společnosti navíc musejí vypracovat plány pro řešení krizové situace, ale hlavní důraz stejně klademe na prevenci,“ popisuje Luxton.
„Měli jsme spoustu času porozhlédnout se po světě, jak s těžbou ropy naložit, a čeho se naopak vyvarovat," vzkazuje Nigel Haywood, který ostrovy rozhodně nevidí a ani nechce vidět coby jihoatlantický Kuvajt nebo Katar.
Další roky ukážou, nakolik měl britský guvernér pravdu.
