Zahraniční noviny o rodinách unesených cizinců
V Zahraničním tisku se dnes dočtete, co prožívají rodiny unesených cizinců, že most před Dunaj bude dražší, než se čekalo. Oběti iráckých únosců by prý mohly být ještě naživu a čínské rockové hvězdy bojují o svou důstojnost.
Únosci dvou popravených Američanů a jednoho Brita měli tentokrát velmi specifický požadavek, pro brutální skupinu teroristů neobvyklý, píše se v dnešním Guardianu. Žádali o propuštění dvou iráckých vědkyň. Únoscům zřejmě ani tak nešlo o svobodu dvou žen. Spíš to byl pokus získat na svou stranu Iráčany otřesené skandály ve věznici Abú Ghraib. Ironií je, že irácká vláda nakonec zřejmě chtěla vyděračům vyhovět. Její rozhodnutí ale přišlo příliš pozdě. Eugene Armstrong a Jack Hensley to zaplatili životem.
Irácký ministr spravedlnosti Malik Dohan al-Hassan vězenkyně brání. Podle něj dvě vědkyně, které měly údajně spolupracovat na výrobě biologických zbraní, nic neprovedly. Jsou mezi desítkami vězňů, kteří jsou drženi Američany z takzvaných bezpečnostních důvodů. Ministr Hassan podle vlastních slov Američany upozornil, že proti vědkyním neexistují žádné důkazy. Ti ale na uvěznění trvali. Zřejmě nechtějí únoscům ustupovat za žádnou cenu, myslí si deník Guardian.
Jak jsme ale informovali v dnešních zpravodajských relacích, jedna ze zadržovaných zřejmě brzy propuštěna bude.
Deník New York Times popisuje, co prožívají rodiny unesených cizinců. Předvečer devětačtyřicátých narozenin amerického inženýra Jacka Hensleyho trávila jeho rodina za zavřenými dveřmi. Doufala, že zpráva o jeho popravě iráckými teroristy není pravda. Hensleyho manželka Pati napsala únoscům dopis, v němž se přimlouvala i za Eugena Armstronga a Brita Kennetha Bigleyho, třetího ze zadržených. Rodina byla ve stálém kontaktu s úředníky i Bílým domem. Všichni udělali, co mohli. Přesto si je nakonec Bůh povolal k sobě, dodává manželka zavražděného pro deník New York Times.
Tisíce diváků na obou březích Dunaje v neděli sledovali zajímavou šou otáčení nového mostu o pravý úhel. Po takové technické parádě bude následovat i paráda finanční. Otočení rozpočtu mostu o dvacet procent, špičkuje slovenský deník Sme. Magistrát hlavního města Bratislavy a ministerstvo dopravy požádalo vládu o zvýšení rozpočtu na stavbu mostu o téměř 680 milionů slovenských korun.
Realizace stavby se o rok posunula a ceny za stavební materiál jsou teď prý vyšší. Most měl být původně dostavěn už letos. Předchozí, Dzurindova, vláda ale se zdržením a inflací počítala. Dokonce ve svém projektu zohledňovala i případné mimořádné události. Ty ale nepřišly. Vyšší dotace tak můžou mít dva důvody: buď vláda projekt podhodnotila a nebo ho investor silně nadhodnotil. Otáčení mostu byla sice pěkná šou, ale 400 milionů jako vstupné je přece jen trochu silná káva, myslí si slovenský list Sme.
Čínské rockové hvězdy bojují o svou důstojnost. Píše o tom tamní deník China Daily. Všechno začalo na jednom rockovém koncertu. Satelitní televize tu natáčela dokument. Hledáček kamery zamířila i do zákulisí a natočila osobní život hudebních hvězd. Samozřejmě bez jejich svolení. Čínští rockeři jsou teď pobouřeni. Televize prý nenapravitelně poškodila jejich reputaci, když odvysílala své choulostivé záběry. A nejenom jejich. Pošpiněno bylo jméno celé čínské hudební scény. Je to proti novinářské etice, hřímají hvězdy.
Satelitní televize se brání. Hudebníkům neuškodí trocha zdravé kritiky, tvrdí. Štáb získal povolení k natáčení na festivalu a to stačí. Fanoušci jsou rozděleni na dva tábory. Jedni si myslí, že dokument odráží složitou situaci na poli čínské rockové hudby. Druzí ale oponují, že ponižující scény stejně ničemu nepomůžou, popisuje roztržku deník China Daily.
Před dnešní cestou premiéra Stanislava Grosse do Polska otiskl tamní renomovaný deník Rzeczpospolita rozhovor s předsedu české vlády. První otázka, na kterou premiér v rozhovoru s pražskou zpravodajkou listu odpovídal, se týkala minulosti a konkrétně volání vysídlených Němců po odškodnění.
Autorka rozhovoru se premiéra zeptala na český nápad prokázat "humanitární gesto" vůči českým Němcům, kteří byli antifašisty a kterým bylo po válce dovoleno zůstat v Československu. Stanislav Gross k tomuto tématu řekl: "Vyvolávání tématu individuálních majetkových nároků nepatří k nejšťastnějším nápadům a nebylo potřeba. Přesvědčení, že to může spravit atmosféru v Evropě, je mylné. Právě naopak. Může nás to vrátit do minulé doby." Řekl, že debata o "humanitárním gestu" neznamená, že chceme znovu otevírat záležitosti z minulosti. Zpravodajka Rzeczpospolity premiérovi připomněla, že prvním šéfem jeho kanceláře byl policista, který velel jednotkám zasahujícím během Palachova týdne v lednu 1989. Ptá se ho, jaký je vztah jeho vlády k vypořádání se s komunistickou minulostí. Premiér odpověděl: "Velmi obecně řečeno, myslím, že komunistický režim neměl budoucnost, že napáchal mnoho křivd a že byl nedemokratický, vůči lidem krutý. O tom ani v nejmenším nepochybujeme. Jestli jde o jednotlivce, vycházím z předpokladu, že každého je třeba posuzovat individuálně. Co udělal pro demokracii v Česku a co by mohl pro stát udělat v budoucnu?"
