Zahraniční tisk komentuje prohlášení Íránu o výrobě uranu
Tisk ve světě dnes píše například o tom, jak důvěryhodné je prohlášení Íránu, že dosáhl obohacování uranu na průmyslové úrovni. Komentuje také šance kandidátů na post francouzského prezidenta a rozhodnutí britského ministerstva obrany povolit námořníkům propuštěným z íránského zajetí, aby svůj příběh prodali novinám a filmovým studiím.
Komentátoři se shodují na tom, že britské ministerstvo obrany přestřelilo hranici dobrého vkusu. Britský deník The Guardian se například vyzývavě ptá: Udělala vůbec patnáctka statečných něco hrdinného nebo dokonce zajímavého?
A odpovídá: Vůbec ne. Seděli ve své lodi a nechali se zajmout, učinili pak na kameru řadu vynucených prohlášení. Prošli si nepříjemnostmi, ale nikdy nešlo o život. Rozčilení kolem braní rukojmích a jejich ponižování bylo trochu přemrštěné. Ve skutečnosti šlo o politický valčík menší intenzity, uvádí deník .
Z hrdinů se stali handlíři a z mezinárodní krize se stala telenovela, tak nadepisuje komentář k tomuto tématu německý deník Der Tagesspiegel. Britská vláda doufá, že půjde o protiváhu propagandistické podívané, kterou ukázal Írán. Poselství mělo znít asi takto: jsme otevřená společnost, kde mohou s médii mluvit dokonce i vojáci. Ve skutečnosti vše ale vyznělo takto: padají u nás i poslední zábrany a každá i tak politicky a lidsky důležitá událost se stává zbožím, píše německý list.
Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád slavnostně oznámil, že Teherán dosáhl výroby obohaceného uranu v měřítku použitelném jako palivo pro atomové elektrárny. A samozřejmě odmítl, že by průmyslová výroba směřovala k jaderné zbrani, jak ho z toho podezírá Západ.
Novináři mimo Írán uvažují nad tím, jakou hodnotu Ahmadínežádovo prohlášení vůbec má. S odvoláním na diplomatické zdroje či odborníky přitom americká a ruská média dospěla ke stejnému předběžnému závěru - zčásti jde zřejmě zase o propagandu.
Deník The New York Times píše: Íránský sklon k přehnanému veřejnému chvástání o svém jaderném programu nám nedovoluje posoudit, jak významné Ahmadínežádovo prohlášení je. Pokud tedy vůbec nějakou hodnotu má. Jeden evropský diplomat řekl, že prohlášení má spíše co do činění s politickým manévrováním než s opravdovými technickými možnostmi. Deník to napsal v narážce na kvalitu a počet centrifug, které má Írán pro obohacování uranu k dispozici.
Podle odborníků, které cituje ruská agentura RIA Novosti, je Teherán od proklamovaného cíle ještě daleko. Írán je schopen obohatit menší množství uranu na 4,5 procenta, ale stěží lze hovořit o průmyslovém množství a výrobní kapacitě, citovala agentura nejmenovaného experta z ruského výzkumného ústavu jaderných reaktorů.
V Evropě se schyluje k důležitým prezidentským volbám. Budou se konat za necelé dva týdny ve Francii a rozhodne se v nich nejspíš mezi dvěma politiky - kandidátem pravice Nikolasem Sarkozym a socialistikou Ségolene Royalovou.
O jejich vyhlídkách se rozepisuje rakouský Der Standard, který dává s určitou výhradou větší šance Sarkozymu. Tento muž je rozeným volebním bojovníkem a politiku má v genech. Ale bylo by falešné brát Sarkozyho vítězný pochod volbami jako přírodní danost. Více než třetina Francouzů je stále nerozhodnuta, koho bude volit, upozorňuje deník.
Proč tolik Francouzů váhá, komu dát hlas? Podle německého deníku Süddeutsche Zeitung to lze připsat na vrub chybějícího ústředního volebního tématu. Kandidáty to na druhé straně vede k tomu, že trumfují v nesplnitelných slibech, uvádí deník a myslí si, že o nesplnitelnosti slibů musí vědět i voliči.
Britský deník The Times připisuje Royalové větší schopnost sestoupit mezi voliče, než má Sarkozy s ostře nabroušeným jazykem. Ale pokud jde o důvěru, Royalová prohrává na body. Pokud zvítězí, bude to proto, že voliči se rozhodnou vyhodit Sarkozyho z kola ven. Sarkozy si výhru zaslouží a lze se domnívat, že zvítězit může. Má lepší scénář, který si dobře nacvičil. To, co říká o rodině, zásluhách a osobní zodpovědnosti, myslí vážně. To nelze říci o Royalové, protože nikdo netuší, na co má jaký názor, uzavírají britské Timesy.
