V hlavním městě Chartúmu dál protestují odpůrci bývalého dlouholetého prezidenta Umara Bašíra, kterého armáda ve čtvrtek svrhla. A demonstranty nyní vyzvala, aby umožnili návrat k normálnímu životu.
Súdánská armáda ve čtvrtek svrhla a zadržela prezidenta Umara Bašíra. Dva roky zemi bude řídit vojenská rada. Na tři měsíce byl vyhlášen výjimečný stav. Více podrobností ve fotočlánku.
Spojené státy, Kanada, některé latinskoamerické státy uznaly Juana Guaidóa jako úřadujícího prezidenta. Nicolás Maduro reagoval přerušením diplomatických vztahů s USA.
„Vždy jsem se považoval hlavně za umělce. A 25 let jsem byl dost dobrý agent,“ vzpomínal Mendez, který si po odchodu do důchodu založil vlastní malířské studio. Jeho příběz zfilmovali v Hollywoodu.
Ministerstvo chystá změny v exekucích. Dlužník by měl mít pouze jednoho exekutora podle principu „první bere všechno“. Věřitelé by exekutorovi museli povinně zaplatit paušální zálohu.
Věřili Trocký, Zinověv, Kameněv či Bucharin v komunismus? Věřili v něj Slánský a spol.? Zcela jistě. Věřili natolik silně, že se dopouštěli i hanebností, jen aby svůj sen prosadili? Nepochybně.
Arménská revoluce byla v mnoha ohledech zvláštní. Její závěr nejvíc ze všeho připomínal celonárodní veselici, kterou se zájmem pozorovali, natáčeli a fotili zahraniční turisté.
Arméni se postavili proti klientelistickému systému založenému na korupci, říká v rozhovoru pro server analytička Tereza Soušková, která v Jerevanu v současnosti žije.
Po několika dnech se v Tunisku znovu rozpoutaly násilné protesty. Účastníci nepokojů házeli na policisty kamení a zapalovali pneumatiky. V sobotu přitom vláda přislíbila zvýšení sociálních dávek.
Na revolucích je zajímavé, že úspěch je vždycky zřejmý až zpětně. Přesto se svět dohaduje, zda poměrně rozsáhlé protesty v současném Íránu jsou začátkem konce tamního režimu, anebo pouhou epizodou.
Rusko by si letos mělo připomenout sté výročí dvou revolucí z roku 1917. Po té první, Únorové, abdikoval ruský car Mikuláš II. a vznikly prozatímní vláda a revoluční orgány.
Až téměř zázračnou léčbu cukrovky druhého typu testuje Centrum experimentální medicíny IKEM v Praze. Jde o operační zákrok laserem, který za pouhých patnáct minut může pacienta zcela vyléčit.
Tento týden podle juliánského kalendáře uplyne sto let od svržení ruského cara Mikuláše II. Ačkoli podle našeho, gregoriánského kalendáře se takzvaná únorová revoluce odehrála začátkem března 1917, oxfordský historik Robert Service v týdeníku Sunday Times už teď uvažuje o tom, jak se po sto letech proměnil pohled na revoluce roku 1917 - a jakou roli hrají pro vládní režim Vladimira Putina.
Už je tomu skoro sto let, kdy bolševici zahájili v Rusku Velkou říjnovou revoluci. Dodnes si tuto, ve svých důsledcích, tragickou událost, mnozí Rusové radostně připomínají. Ovšem v Petrohradu žijí nebo žili lidé, kteří nostalgií netrpí. To je i případ rodiny Kuročkinových, kteří se před pěti lety přestěhovali do Prahy. Utekli prý před prezidentem Putinem, který pro ně leccos z minulosti symbolizuje.
Takzvané barevné revoluce, které se v nedávné době odehrály na Ukrajině i v jiných zemích bývalého Sovětského svazu, hodnotí Moskva jako hrozbu vlastní bezpečnosti. Akademie ruského generálního štábu proto rozpracovává metody prevence a obrany.
Lidé v Egyptě si o víkendu připomenou výročí revoluce, která vedla k pádu tamního vůdce Husního Mubáraka. Po čtyřech letech se však řada z nich na tehdejší události dívá se smíšenými pocity.
Hlad a nesvobodu vystřídala v Rumunsku 25 let po krvavé revoluci, která ukončila režim prezidenta Nicolaea Ceausesca, volnost a propastné sociální rozdíly. Zatímco některé věci se změnily k lepšímu, a Rumunsko se tak může těšit z materiálního dostatku, s některými problémy se země nedokázala vypořádat dodnes.
Měsíc po české sametové revoluci padl komunistický režim v jedné z nejhůře zkoušených zemí východního bloku. Rumunsko se zbavilo diktátora Nicolaea Ceausesca krvavou revoluční cestou. Před jeho sesazením i několik týdnů potom zahynulo v Rumunsku přes tisíc lidí. Čtvrt století po revoluci si ale památku padlých připomíná jen málokdo.
Rumunsko si připomíná 25 let od svržení komunistického režimu prezidenta Nicolaea Ceausesca. Na shromážděních ale zní i protesty proti současné vládě socialistického premiéra Victora Ponty. Lidé si stěžují hlavně na malé důchody a vysoké ceny.
Vzpomínky na revoluci proti tyranii nejsou v Rumunsku příliš populární. Bez velkého zájmu obyvatel se zatím odehrávají akce připomínající revoluci, která před 25 lety svrhla v Rumunsku komunistický režim. Většinu obyvatel města Temešvár v západním cípu Rumunska nezajímají průvody se svíčkami a koncerty k výročí začátku revoluce. Přitom právě odtud byly první oběti povstání v roce 1989.
Rumuni si připomínají čtvrt století od svržení režimu prezidenta Nicolaea Ceausesca. Revoluce v Rumunsku začala před 25 lety ve městě Temešvár na západě země. Jiskrou k občanským nepokojům byla tehdy snaha úřadů vystěhovat z Temešváru kněze, který režim kritizoval.
Když před 25 lety v Československu vítězila sametová revoluce, v Rumunsku se teprve schylovalo k nejkrvavější antikomunistické revoluci ve východním bloku. Demonstrace začaly v Temešváru na západě země. Odstartoval je tam odpor věřících proti snaze úřadů vystěhovat oblíbeného evangelického kněze Lászla Tőkése na venkov.
Káhirský soud poslal na 15 let do vězení egyptského politického aktivistu Alá Abd al-Fattáha. Loni v listopadu ho zatkla policie při protestu proti novému zákonu o shromažďování. Dlouholeté odnětí svobody si má odpykat za organizování nedovolené demonstrace a údajné napadení policisty. Alá Abd al-Fattáh je přitom jednou z nejznámějších tváří egyptské revoluce.
Před čtyřiceti lety nosili lidé v portugalských ulicích rudé karafiáty. Dávali je vojákům na uniformy a také do hlavní jejich pušek. Právě podle karafiátů pak pojmenovali revoluci, která ukončila několik desetiletí trvající autoritářský režim, který v Portugalsku vybudoval Antonio Salazar.
Egyptský soud poslal na deset let do vězení dva policisty, kteří utloukli na ulici v Alexandrii k smrti pozdější ikonu revoluce, 28letého Chálida Saída. Událost z roku 2010 se stala jedním z přímých impulzů k protestům, které o půl roku později vedly k pádu prezidenta Husního Mubáraka.