Rozdílné zájmy politických stran tří etnických národů se projevují i v otázce vnějších vztahů. Zatímco Bosňáci a Chorvaté podporují členství v NATO, Srbové mají blíže k Rusku.
Bosenští Srbové si 9. ledna připomínají den, kdy v roce 1992 vyhlásili nezávislost. Šlo o jeden z milníků, které vedly k válce, v níž zemřelo 100 000 lidí.
Když se v roce 2015 objevila nenávist proti uprchlíkům ze Sýrie, rozhodla se spisovatelka Vesna Evans, že na papír přenese své zkušenosti z doby, kdy s rodiči utíkala před válkou v Jugoslávii.
Separatistické nálady podporuje jeden člen tříčlenného předsednictva Bosny Milorad Dodik, který tvrdí, že v rámci Bosny jsou bosenští Srbové „osobami druhé kategorie“.
„V bosenském táboře Lipa zůstává asi 500 lidí a teploty v noci klesají až k minus 15 stupňům. Je v podstatě zázrak, že tam ještě nikdo neumřel...Bohužel v Lipě neplatí lidská práva ani zákony země.“
„Všimněte si, že u nás se ‚bojuje‘ s virem, ‚válčí‘ se s inflací, ‚mobilizuje se‘ do voleb, ale do Afghánistánu a do Iráku, tedy do skutečně válečných podmínek, se jezdilo a jezdí ‚na mise‘.“
Státní zastupitelství uvedlo, že policejní agentura SIPA ráno v Banja Luce – správním středisku bosenské Republiky srbské – zadržela 51letého Boška Uničanina a 56letého Dragana Despota.
Učebnicově známá fakta: sarajevský atentát, při kterém byl zavražděn následník habsburského trůnu a také generál arcivévoda František Ferdinand d´Este (a jeho manželka Žofie).
„Za koncem světa“ byl původní festival, který Pašović a další uspořádali už v roce 1993 - rok po začátku války. Oficiálně založili Sarajevský filmový festival o dva roky později.
Nyní šedesátiletý Savčić čelí obvinění, že v červenci 1995 vydal rozkaz 65. ochrannému motorizovanému pluku, aby zajal, popravil a pohřbil dospělé bosenské Muslimy z chráněné zóny OSN ve Srebrenici.
Podle statistik migrační krize odezněla, ale na Balkáně uvízly desítky tisíc běženců, kteří nemají kam jít. Nejvážnější je situace v táborech v Řecku a v Bosně a Hercegovině.
„Předtím, než nastal volební den, tak docházelo k zastrašování voličů třeba jejich zaměstnavateli," říká zpravodaj Radiožurnálu. I přes nespokojenost lidí s politikou toho volby změní málo.
„Tuto operaci jsme spolu s ministerstvem vnitra sarajevského kantonu připravovali dva dny. Promysleli jsme každý detail. Jsem v šoku a nevím, co to má znamenat,“ stěžuje si ředitel cizinecké služby.
Proč se lidé v Bosně vysmívají chodníku? Mají důvod bát se politiků, nebo sami sebe? A jak se umí bránit virtuální nenávisti? „Když jsou volby, tak je v Bosně možné všechno,“ říká Una Čilićová.
Přestože málokdo nezaujatý pochybuje o tom, že Ratko Mladić je válečný zločinec, doživotní rozsudek, který nad ním vynesl Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii, za sebou zanechává pachuť.
Sarajevský dopravní podnik bojuje s dluhy. Podle bosenských médií kvůli nim možná přijde i o část svého vozového parku. Tamní daňová správa vyhlásila dražbu deseti tramvají - včetně tří českých.
Válku už nikdy nechtějí, o budoucnosti země ale mají pochybnosti. 25 let od vypuknutí konfliktu totiž Bosna a Hercegovina zůstává etnicky a nábožensky rozděleným státem. V Evropě navíc patří k těm nejchudším a nezkorumpovanějším. O vzpomínky na čtyřletý konflikt se se zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu podělil také někdejší premiér Bosny a Hercegoviny a pozdější starosta Sarajeva Alija Behmen.
Velkou část dospívání strávila Adisa Zuberović ve tmě. Bylo jí třináct, když jí do života v Sarajevu vtrhla válka, a v obleženém městě přežila čtyři roky - tedy zhruba stejně dlouho, jako se bojuje v syrském Aleppu. Když dnes v televizi vidí záběry z obleženého města, zaplavují ji bolestné vzpomínky. V době, kdy se vnější svět k informacím o životě v Aleppu dostává jen stěží, jsou lidé se zkušeností jako Adisa tou nejlepší možnou odpovědí na otázku, jak válku přežít.
Válka, o které nikdo nechtěl nic slyšet, tak by se dal nazvat násilný rozpad bývalé Jugoslávie v devadesátých letech. Co se dělo v hlavním bosenském městě, popisuje americký komiks Fax ze Sarajeva. Jeho autorem je Joe Kubert. Slavný americký kreslíř, který maloval Batmana nebo Tarzana. Kniha vydaná ještě v průběhu války v roce 1996 právě vychází v češtině.
Hlavní město Bosny a Hercegoviny si připomnělo 100. výročí sarajevského atentátu několika hudebními akcemi. Vrcholem ceremoniálu byl symbolicky koncert Vídeňské filharmonie, který se dal sledovat i na velkých obrazovkách v ulicích Sarajeva. Před půlnocí se pak lidé mohli na místě atentátu podívat na multimediální show.
Sarajevo si připomíná 100 let od atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este a jeho ženu Žofii Chotkovou. Hlavní město Bosny a Hercegoviny žije četnými výstavami a happeningy. Lidé ale nejsou jednotní v tom, jak atentát hodnotit.
Haagský tribunál projednává obžalobu Ratka Mladiče, který čelí obvinění z genocidy a dalších zločinů. Před Mezinárodním soudem pro zločiny v bývalé Jugoslávii nyní poprvé vystoupili první svědci obhajoby, kteří jeho vinu popírají. Obyvatelé hlavního města Bosny a Hercegoviny, Sarajeva, ale mají jasno. Pro ně je Mladič zločinec, který měl být dávno popraven.
V hlavním městě Bosny a Hercegoviny, Sarajevu, se znovuotevírá budova zvaná Viječnica. Je to skvost z 19. století, který v 90. letech zasáhly granáty při ostřelování Sarajeva. Budova tehdy celá vyhořela a dlouhých 22 let vstávala z popela.
Bosnu zřejmě i dnes čekají další protesty. Obyvatelé hlavního města Sarajeva požadují propuštění všech demonstrantů zadržených minulý týden, kdy rozezlený dav zaútočil na vládní budovy a některé z nich zapálil. Lidé chtějí i demisi zkorumpovaných politiků a zlepšení životních podmínek.
Před třiceti lety se tam bojovalo o olympijské medaile, o deset let později o holé životy. Sportoviště sarajevské zimní olympiády mají za sebou nejvíce dramatický osud ze všech olympijských areálů.