Arabská revoluce může ohrozit vojenské zájmy Spojených států
Revoluce otřásá základy arabského světa. Od Maroka až po Írán se lidé bouří proti autoritářským režimům. Spojené státy americké, ale také mnohé evropské země, sklidily kritiku za to, že se příliš pomalu postavily na stranu demonstrantů a až moc se bratří s diktátory na Blízkém východě. Situace na Blízkém východě sice Západ překvapila, v případě USA jde však částečně i o vojenské zájmy.
Západ je kritizován, že se bratří se zeměmi, které nedodržují lidská práva. Důvodem je podle Ondřeje Boudy pragmatismus. Asi nejčastější výmluva zní, že jsou lepší sekulární autoritářské režimy, než fanatičtí muslimové ve vládě.
„To byl případ Ben Alího v Tunisku stejně jako Mubáraka v Egyptě a samozřejmě mnoha dalších po celém Blízkém východě,“ popisuje konkrétní případy Bouda.
Dalšími výhodami jsou předvídatelnost a stabilita, což je stejné, jako například v období studené války, kdy Spojené státy a Sovětský svaz dosáhly určité rovnováhy, a pak ji ani jedna strana nechtěla porušit.
„Jednat s mnohaletým diktátorem je mnohem jednodušší, než každých několik let oslovovat nové vlády. No a navíc si třeba Spojené státy přízeň těchto režimů kupují,“ domnívá se Bouda.
Většinou jde o různé dohody především na dodávky zbraní a podporu armády. Spojené státy podle Boudy financují více než polovinu rozpočtu egyptské armády. Ročně jí posílají přes miliardu dolarů.
„Celkově země na Blízkém východě ročně utratí okolo sta miliard dolarů za vojenské rozpočty. No a samozřejmě, že nejmodernější techniku nakupují na západě. Z 20 největších výrobců zbraní je jen jeden z Ruska. Ostatní pochází ze západních zemí,“ upozorňuje Bouda.
Západu nejde jen o obchod
Spojené státy mají v celém regionu mnoho vojenských základen. Například v Bahrajnu, kde teď také lidé protestují, sídlí velitelství 5. flotily, která má na starosti operace nejen v Perském zálivu ale také v Iráku a Afghánistánu. Američtí vojáci jsou i v Kataru, Kuwajtu, Saudské Arábii a dalších zemích.
„Nejde jen o základny, ale třeba o přelety vzdušného prostoru, které jsou nutné pro bojové operace i zásobování. No a když dotáhnu do konce často používanou paralelu mezi současnou arabskou revolucí a rozpadem sovětského bloku, tak jeden z hlavních požadavků poskomunistických zemí byl odsun sovětských vojsk,“ naznačuje podobnost Bouda.
Takový odsun by znamenal kompletně novou vojenskou strategii pro USA, které mají po celém světě přes tisíc základen. Konkrétní číslo Pentagon nechce zveřejňovat. Kdyby z této sítě vypadla významná část základen na Blízkém východě, tak by to určitě mělo dopad na válku proti teroru.
„A proto třeba někteří komentátoři kritizovali Obamovu administrativu, že na arabskou revoluci nebyla vůbec připravena. Ale buďme spravedliví, události překvapily i Evropu a taková Unie pro Středomoří se ukázala jako naprosto neúčinná. A zdá se že zaskočení jsou i sami Arabové, kteří něco takového také nečekali,“ dodává Ondřej Bouda.
