Na Slovensku ve středu začal platit zákaz dovozu obilí a dalších vybraných zemědělských produktů z Ukrajiny. Podobné opatření už přijalo také Polsko, Maďarsko a Bulharsko. Mělo by stejně reagovat i Česko? „Nemyslím si, že to je řešení problému, a dokonce si ani nemyslím, že by to tyto země za řešení problému považovaly,“ říká předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.

DVACET MINUT RADIOŽURNÁLU Praha 0:10 20. dubna 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V úterý jste zveřejnili průzkum, podle kterého mají čeští zemědělci uskladněno o 40 % víc obilí než loni. Celkem je to přes dvě a půl milionu tun. Uvedli jste, že důvodem je nárůst exportu ukrajinského obilí do Evropské unie. Je to opravdu jediný důvod tak velkých zásob?
Samozřejmě je to i celkovým vývojem na trhu. Po válce na Ukrajině vyletěla panika na světových burzách a vyletěly ceny rostlinných komodit. Šlo především o ceny obilovin, ale nejenom jich.

Ze začátku to vedlo k tomu, že potravináři měli velkou obavu, že komodity nebudou. Mlynáři třeba chtěli zakázat vývoz obilovin z České republiky. My jsme se tomu bránili, říkali jsme, že to je drastický zásah do trhu. Doporučovali jsme ale, ať Česko monitoruje stav.

Dnes se ukazuje, že někteří pekaři a mlynáři nakoupili do zásoby, protože měli obavu z nedostatku. V okamžiku, kdy se nabídla možnost nakupovat ukrajinskou pšenici a nejenom pšenici, tak toho využili, protože byla za mnohem nižší cenu.

Byli jsme zvyklí, že Česko řádově třetinu, někdy až skoro 40 % vlastní produkce obilovin musí vyvézt do zahraničí. Dříve jsme měli mnohem více prasat, kterým jsme obiloviny zkrmili. Tím, že jsme významně zredukovali stavy zvířat, tak dnes musíme vyvážet více obilí.

Ptám se proto, že podle dat ministerstva zemědělství se do Česka dovezlo z Ukrajiny 4000 tun pšenice. To je o dva řády menší množství, než o kterém mluvíte v průzkumu. Není to ani setina toho, co uvádíte, že ve skladech aktuálně přebývá oproti loňsku. Je to tedy ten důvod?
Samozřejmě je potřeba vnímat několik rovin. První rovina je, že pšenice, která se doveze do České republiky, nemusí být vždy z Ukrajiny nebo to nemusí být ukrajinská pšenice.

Kompenzace sousedům i ‚preventivní‘ zákaz dovozu obilí z Ukrajiny. Brusel zavádí nová obchodní opatření

Číst článek

Ostatně sami polští zemědělci připouští, že u nich docházelo k tomu, že nezafungovaly dozorové a kontrolní orgány a že překupníci měnili deklarace. To znamená, že nakoupili ukrajinskou pšenici, ale prodávali ji jako polskou pšenici.

To znamená, že máte podezření, že do Česka přichází ukrajinská pšenice, která je zfalšovaná a působí, jako že není z Ukrajiny?
To samozřejmě může být.

Máte takové indicie?
Abych pravdu řekl, tak nemám žádný důkaz. Jsou to jen informace, které tu běhají. Dopad na nás je spíše zprostředkovaný.

My potřebujeme vyvážet pšenici. V okamžiku, kdy Polsko, což byl náš zákazník, kterému  jsme vyváželi pšenici, nakoupilo ukrajinskou pšenici, tak logicky my nemáme trh, na který jsme dříve vyváželi. Teď musíme hledat nějaký jiný trh, kam pšenici prodat.

Cena jako priorita

Čím to je, že je v Evropské unii zájem o ukrajinskou pšenici? Je to jenom kvůli ceně?
Je to samozřejmě především kvůli ceně. Dnes vidíte, jak velká citlivost na cenu potravin je nejenom v Česku, ale ve všech zemích Evropské unie. Je tu také vysoká inflace. V některých zemích dokonce klesá poptávka po biopotravinách, protože začínají být drahé. To se děje i v takových zemích, jako je Francie nebo Německo.

O kolik je levnější ukrajinská pšenice nebo ukrajinské obilí oproti tomu českému?
Záleží na tom, o jaké době se budeme bavit. Jsme v situaci, kdy cena české pšenice dramaticky propadla. Dnes jsme na úrovni 4200 korun za tunu, což je úroveň, která tady byla před válkou. A je to úroveň, za kterou prodáváme pšenici skoro 15 let.

Česko zákaz dovozu ukrajinského obilí nechystá. ‚Jednostranná opatření jsou nepřijatelná,‘ řekl Nekula

Číst článek

Je to cena, která momentálně nepokrývá výrobní náklady zemědělců. Nastává situace, kdy cena, která přijde z Ukrajiny, sráží cenu tady. Nemusí ani přijít na český trh, protože to není jenom o české ceně, ale také o evropské ceně a ceně na komoditních burzách. Nejvíce to působí právě v zemích střední a východní Evropy, protože ty jsou nejblíž Ukrajině.

Vy říkáte, že aktuálně je cena v Česku 4200 korun za tunu. Podle ve středu zveřejněných dat Českého statistického úřadu je to 6700 korun za tunu. Zemědělec Petr Krogman, který podniká na Ukrajině a věnuje se zemědělství, v tomto týdnu pro Seznam Zprávy mluvil o tom, že podle něj zemědělci v Česku mohou prodat, kdykoliv si vzpomenou, pšenici za cenu 6000 korun za tunu. Jak to je? To je přece jenom velký rozsah.
Určitě nemá pravdu. Stávající obchod s obilovinami a pšenicí v podstatě stojí. Nikdo nekupuje pšenici, protože pšenice je na skladech. A dokud se nespotřebuje nebo neprodá nebo nevyveze, tak nikdo další kupovat nebude.

To, že Český statistický úřad sleduje cenu a vykazuje 6000 korun je dáno tím, že jediné obchody, které probíhají, jsou obchody, které byly domluveny třeba před půl rokem. Takže vy jste domluvili obchod a dnes prodáváte nebo dodáváte a fakturujete. Je to ale jen velmi malé množství obchodů, které byly domluveny s předstihem.

V reálu dneska spíš neprodáváte, ale ta cena, o které tady diskutujeme, je někde okolo 4200 korun. Kdybyste mi ukázal odběratele, kteří budou odebírat za 6200, tak určitě najdu zemědělce, kteří jim tu pšenici velmi rádi prodají.

Otázka kvality

Slovensko se připojilo k dalším zemím a pozastavilo dovoz obilí z Ukrajiny. Obsahuje nebezpečný pesticid

Číst článek

V úterní tiskové zprávě jste kritizoval kvalitu ukrajinského obilí. Napsal jste, že to české je mnohem kvalitnější. Z čeho vycházíte a v čem je kvalitnější?
Kvalitnější je především v tom, že jsme v Česku velmi svázáni pravidly pro pěstování jakýchkoliv komodit, včetně pšenice.

Naše pšenice má vysokou kvalitu, máme velmi nízké množství reziduí přípravků na ochranu rostlin a velmi pečlivé kontroly z hlediska mykotoxinů a dalších látek.

Já netvrdím, že ukrajinská pšenice musí být vždy nekvalitní, protože i české státní orgány pšenici, kukuřici i další komodity kontrolují. To je dobře, protože tady jde o zdraví zákazníků. Pokud už tu je nějaká komodita ze zahraničí, tak je tu nějaká jistota, že bude splňovat kvalitativní parametry.

Musíme si ale uvědomit ještě jednu věc. Jde tu nejenom o zdraví, ale také o způsobu pěstování pšenice.

Na Ukrajině neplatí pravidla, jaká máme my. My musíme například vynechávat určité procento půdy zcela mimo produkci, musíme vytvářet biopásy. Dělíme pole v České republice. Maximální velikost jednoho pole v erozně ohrožených plochách je 10 hektarů. Na Ukrajině máte pole velká desítky tisíc hektarů. 

Z vašeho pohledu je to tedy konkurenční nevýhoda?
Samozřejmě že to je konkurenční nevýhoda. Je to situace, kdy nemůžeme absolutně cenově konkurovat této situaci. Je to ale také o vlivu na životní prostředí i potenciálním vlivu na zdraví obyvatel.

Ještě k pohledu spotřebitele. Vy jste v úterý v tiskové zprávě varoval, že chléb a další pečivo z ukrajinské mouky může obsahovat zakázané látky, které by se s velkým časovým odstupem projevily na zdraví lidí. Toto podezření vychází z něčeho konkrétního?
Zaznamenali jsme informace, že v některých zemích, ať je to Maďarsko, nebo Slovensko, byly záchyty nekvalitní pšenice.

‚Vážné poškození maďarského zemědělství.‘ Po Varšavě zakázala dovoz ukrajinského obilí i Budapešť

Číst článek

To byly jednotlivé případy.
Přesně, to je v pořádku. My jsme také apelovali, i tento týden jsme jednali s ministrem zemědělství. Jsem velmi rád, že ministr zemědělství to vnímá stejně jako my. To znamená, že se velmi zintenzivnily kontroly pšenice, která je deklarována jako ukrajinská, a samozřejmě i pšenice, která je deklarována jako třeba polská.

To znamená, že nevidíte nějaké aktuální ohrožení?
Já doufám, že pokud by tam byl nějaký kvalitativní problém, tak by se na to přišlo. Samozřejmě nikdy nezkontrolujte 100 %. Tak to je. Na druhou stranu věřím tomu, že i naši potravináři, pekaři a mlynáři si snaží hlídat kvalitu pšenice. Alespoň když nakupují od nás, tak to tak bezpochyby je.

Chtěl bych upozornit, že se sice bavíme neustále o pšenici, ale z Ukrajiny se dováží i třeba vejce. Na Ukrajině neexistuje povinnost mít obohacené klece, jako máme my v Evropské unii.

My jsme tady ještě dva roky zpátky diskutovali o tom, že Česká republika schválila pravidla, že rušíme klecové chovy a přecházíme na neklecové chovy. A je paradoxem, když pak dovezeme vejce z Ukrajiny, která jsou z neobohacených klecí. Logicky nemůžeme konkurovat cenou vejcím z Ukrajiny, ale je to třeba i o kukuřici, která se používá na krmení zvířat. Je to také o cukru.

Nechci, aby to vyznělo tak, že my jako zemědělci chceme nějakým způsobem bránit nebo nechceme pomáhat ukrajinským zemědělcům anebo Ukrajině jako takové. To bych byl hrozně nerad, protože to rozhodně není pravda. Myslíme si, že Ukrajině je potřeba pomáhat, a je to otázka toho, jakým způsobem, tak abychom tím nezničili vlastní zemědělství, a hlavně abychom neohrozili zdraví našich obyvatel.

Úroda na spálení?

Vrátím se ještě k zásobám, kterými jsme začali. V úterý jste varoval, že hrozí, že čeští zemědělci nebudou mít kam uskladnit novou úrodu, že ji budou muset spálit. Jaká je kapacita skladů a jak velké části úrody by se ta likvidace mohla být?
Doufám, že ta situace nenastane. Doufám, že se nám podaří sklady vyprázdnit. Samozřejmě je třeba si uvědomit, že zemědělci prodávají svou úrodu různým způsobem. Pokud mají svoje vlastní skladovací kapacity, tak většinou prodávají přímo z pole přímo během sklizně. Část naskladní a prodávají to v průběhu zbylého období.

Obilí, cukr i mléko. Polsko přijalo zákaz dovozu ukrajinského zboží, chce chránit své rolníky

Číst článek

To je to, o čem jsme se bavili, že tady je vyšší zásoba, protože zásoba je vyšší ve skladovacích kapacitách u zemědělců. Pak máme samozřejmě zemědělce, kteří nemají skladovací kapacity a kteří prodávají přímo po sklizni.

Prodávají obchodníkům, ať už jsou to bývalá Zemědělská zásobování a nákup, ale jsou to také různí překupníci nebo obchodníci. Tam máme informaci, že zatím mají dostatek pšenice a nemají zájem nakupovat, dokud neprodají tu, kterou draze nakoupili třeba v loňském roce.

Pokud bychom neměli kam pšenici udat, tak samozřejmě pro ty, kteří nemají skladovací kapacity, nastává problém. Pak budou využívat sklady a haly, které k tomu nejsou přímo určené.

Tam samozřejmě hrozí kontaminace některými patogeny a zárodky, což není ideální ani pro ně, ani pro spotřebitele.

Ale zatím tedy nelze vyčíslit, v jaké míře by se to odehrávalo?
To neumíme. Doufáme, že tady dojde k tomu, že se nám podaří nějakým způsobem pšenici na trhu udat. Je to ale také o tom, jak budou pokračovat dovozy z Ukrajiny.

Když se vrátíme o rok zpátky, sledovali jsme dramatické obavy z toho, že kvůli přerušení exportu ukrajinského obilí bude hladomor v Africe a v dalších částech světa. Statistiky ukazují, že z Ukrajiny se opravdu exportuje méně obilí než před válkou. Přesto máte větší zásoby. Tvrdíte, že navíc ještě z toho menšího exportovaného množství část končí na trzích Evropské unie. Nenabízí se vlastně jednoduché řešení, že by se česká pšenice dovezla někam, kde logicky musí chybět ta ukrajinská?
Ono to samozřejmě zní velmi jednoduše, že to tam dovezeme my, když to nedovezou Ukrajinci. Problém je v tom, že vytvořit obchodní vazby a vztahy není jednoduchá záležitost. To neuděláte za týden.

Za druhé je to potřeba si uvědomit, že východ, střední východ a severní Afriku v minulosti velmi dobře pokrývala také ruská pšenice. Rusko tam má velmi silné obchodní vazby a vztahy z minulosti. Rusko je jedním z největších producentů obilovin na světě a samozřejmě tam vyváží svou produkci. V loňském roce měli velmi dobrou úrodu a navíc tam prodávají i ukrajinskou pšenici, kterou nakradli.

To znamená, že trhy už jsou plné ruského obilí?
Nevím, jestli jsou úplně plné. Je potřeba také vnímat, že to není tak, že my vyprodukujeme jako zemědělci na světě vždycky jenom to množství, které se spotřebuje. Existuje nějaká celosvětová zásoba obilovin, v tomto případě pšenice, takže samozřejmě část poptávky se mohla pokrýt i z té zásoby.

V Česku se zatím nenašla žádná závadná pšenice z Ukrajiny. Na Slovensku v zásilce objevili pesticidy

Číst článek

Není to tak, že bychom teď zaznamenávali velkou poptávku ze severní Afriky. Neznamená to, že to nemůže nastat. Ukrajina jde dolů s produkcí a ono se to na světovém trhu v okamžiku, kdy se zásoby spotřebují, může projevit.

Problém je jiný. Problém je v tom, že my produkujeme pšenici podle evropských pravidel a ta jsou tak přísná, že my máme vyšší cenu komodit, než kolik je ochotna zaplatit třeba severní Afrika.

Egypt byl zvyklý kupovat ukrajinskou pšenici, protože ta má úplně jiné kvalitativní parametry z hlediska produkce. Má úplně jiné podmínky. Mohou používat přípravky, které my používat nesmíme. Pak je logicky levnější. Egypťan třeba nechce českou pšenici, protože je dražší.

‚Zákaz není řešení‘

Některé státy Evropské unie na současnou situaci zareagovaly tak, že zakázaly dovoz ukrajinského obilí. Ve středu začal tento zákaz platit na Slovensku. Už dříve dovoz zakázalo Polsko, Maďarsko, nově se připojilo Bulharsko. Uvažuje o něm také Rumunsko. Mělo by stejně zareagovat Česko?
Já si to nemyslím. Nemyslím si, že to je řešení problému, a dokonce si ani nemyslím, že by to tyto země za řešení problému považovaly.

Berete to tedy jako tlak na Evropskou unii?
Přesně tak. Já to vnímám jako tlak na Evropskou komisi, která o problému ví měsíce a nic s tím nedělá. Vnímám to pozitivně, ale nikoliv, protože bych očekával, že se tím vyřeší problém. Když ukrajinskou pšenici nevyvezete do Polska, tak ji vezete do Česka. Když ne do Česka, tak do Německa. Ona se vám vrátí. To není řešení problému.

Řekl jste, že Evropská komise nedělá nic. Mluvčí Evropské komise ve středu řekl agentuře Reuters, že Evropská komise připravuje kompenzace v celkové hodnotě 100 milionů eur, tedy 2 miliardy 340 milionů korun. Je to správná cesta pro zemědělce ze zemí, které sousedí s Ukrajinou?
Není to správná cesta. Podle mě to zase nevyřeší problém. Tím, že zemědělci dáte nějakou kompenzaci, mu možná zmírníte ztrátu, ale pšenice se tu stále bude kumulovat a destruovat trh.

Erdogan poděkoval Putinovi za pozitivní přístup k prodloužení obilných dohod. Apeloval i na konec války

Číst článek

Co je tedy správná cesta?
Bylo by daleko smysluplnější, kdyby Evropská komise tyto finanční prostředky použila na to, abychom uhradili logistické náklady na dopravu ukrajinské pšenice do evropských přístavů a z těch by to Ukrajinci mohli prodávat právě do Afriky, jak byli zvyklí v minulosti.

Severní Afrika by byla dále pokrývaná ukrajinskou pšenicí. My bychom pomohli Ukrajině, aby obchod probíhal, ta by z toho profitovala a my bychom nedestruovali evropský trh. 

Chápu tedy dobře, že vy byste byl pro, aby Evropská unie zaplatila transport ukrajinského obilí, aby se Ukrajincům nevyplatilo ho prodávat do Evropské unie?
Mně to přijde smysluplnější, máme dvě možnosti. Původně se řeklo, že vytvoříme koridory solidarity, aby ukrajinská pšenice přes Evropu doputovala do přístavů a z přístavu do zemí, kam se v minulosti prodávala.

Nezafungovalo to, protože Evropská unie otevřela trh a nemalá část pšenice ani nedojela do přístavu, prostě skončila v Polsku, Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku nebo na Slovensku.

Buďto si řekneme, že naši pšenici budeme prodávat pod cenou do severní Afriky a tady budeme jíst ukrajinskou pšenici, anebo najdeme cestu, aby nezanikly obchodní cesty, které jsou přerušené tím, že Ukrajinci nemůžou přes Černé moře, a pomůžeme tím Ukrajině. Já si myslím, že to by bylo asi nejsystémovější řešení.

Řešili bychom situaci na evropském trhu, zároveň bychom pomohli Ukrajincům. Polští rumunští a bulharští zemědělci už mají pomoc přislíbenou. Evropská komise jim finanční prostředky slíbila.

Co se stane? Oni nám pšenici, pod dojmem toho, že budou mít kompenzované ztráty, dovezou zpátky a zase za nižší cenu. Budou dále destruovat trh. To není řešení. To se to jen přenáší do dalších zemí.

Není problém u odběratelů ukrajinské pšenice, u mlynářů a dalších?
Problém je v tom, že země, které sousedí s Ukrajinou, v podstatě nezvládly situaci s deklarací. Došlo tam k podvodům, pšenice se nakoupí a pak se prodává do Polska. Dozorový orgán v dané zemi to nebyl schopen zajistit.

To se právě projednává na evropské úrovni. Vím, že o tom jednal i Evropský parlament, že by tady byla povinnost zaplombovat pšenici, převézt ji a jasně deklarovat, kdo je odběratel v jaké zemi a kam pšenice putuje. To mělo být na začátku, když Evropská komise řekla, že pomůžeme Ukrajině. A to je naprosto v pořádku.

Všichni chceme pomoci Ukrajině. Tak otevřeme koridory tak, aby to byly opravdu koridory, ale ne že otevřeme trh a najednou zjistíme, že nám to dělá problémy.

Rovnováha na trhu se vytváří dlouhodobě a v okamžiku, kdy tam najednou dovezete desetkrát více, než kolik jste dovezli v minulosti, tak se to samozřejmě celé zbourá.

Transport skrz Unii

Vy jste už před chvílí říkal, že to není jenom záležitost pšenice a obilí. Znamená to, že přispět na transport produktů skrz Evropskou unii a omezení toho, aby produkty končily na evropském trhu, by podle vás měla Evropská komise udělat i u dalšího zboží?
Jasně, samozřejmě. V první řadě musíme být schopni zajistit, aby když ukrajinské zboží skončí na evropském trhu, tak aby splňovalo naše kvalitativní parametry. Není fér vůči evropským zemědělcům, když když někdo produkuje komodity za úplně jiných podmínek. Já jsem tu hovořil třeba o klecových chovech.

Erdogan poděkoval Putinovi za pozitivní přístup k prodloužení obilných dohod. Apeloval i na konec války

Číst článek

To znamená, že z vašeho pohledu by mělo být zakázáno dovážet ukrajinská vejce na trh Evropské unie?
To není tak jednoduché. Je třeba si říct, že v některých komoditách Evropa není soběstačná a potřebuje i ukrajinskou produkci.

Ukrajinská produkce se dovážela v minulosti, ale vždycky se u ní kontrolovalo, jestli splňuje kvalitativní parametry. To se vlastně opustilo, protože jsme otevřeli hranice a nedali jsme tomu žádné bariéry ani parametry.

V pořádku je, když se třeba použije kukuřice, která se vozí do Španělska nebo Portugalska a vozila se tam i v minulosti, nebo pšenice, kterou používají ke krmení prasat, které pak vozíme do Česka. Jestli španělští zemědělci potřebují tyto komodity, ať je mají, ale ať u nich proběhne kontrola.

Víme, že prase vykrmené ukrajinskou pšenicí nebo kukuřicí splňuje všechny zdravotní aspekty, abychom mohli v klidu jíst potraviny na které jsme zvyklí.

Tomáš Pancíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít