Zbraně, které umožnily Ukrajincům úspěšně se bránit ruské invazi, byly z velké části americké. Moskva si toho byla vědoma a varovala před předáním některých z těchto zbraní s tím, že to bude považovat za vstup NATO do války. A ani Američané se do některých slibů nehnali.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Na čem vázly a k čemu budou dodávky F-16 pro Ukrajinu

Jenže postupně nakonec stejně dodali raketomety Himars, systémy Patriot nebo tanky Abrams.

Teď došlo i na americkou legendu, víceúčelové stíhací letouny F-16. Americký prezident Joe Biden se skutečně dlouho ošíval s tím, že nejde o zbraň nutnou pro tento typ války, ale také se nepochybně obával, že Ukrajinci mohou letoun s doletem tří tisíc kilometrů, vybavený moderními zbraněmi, použít i k útokům na ruské území.

Moskva také tvrdila, že letoun, který může nést jaderné zbraně, bude považován za ekvivalent jaderného útoku. Bylo to ovšem už 68. vážné varování.

A tak se letos v květnu už otevřeně hovořilo o tom, že americké stíhačky budou, ovšem od evropských dodavatelů, tedy nikoli přímo od Spojených států – ty jen musely schválit dodávku zbraně vyrobené v USA.

Už tehdy bylo zřejmé, že se bude jednat o letouny od Dánů, Nizozemců nebo Norů, kteří mají několik desítek strojů vyrobených v 80. a modernizovaných v 90. letech. Americkou podmínkou bylo, že Ukrajinci musejí mít vycvičené piloty – a ty zatím nemají, s výcvikem se pravděpodobně začíná právě v těchto dnech.

Proč Ukrajinci F-16 chtějí? Jejich letectvo je proti ruskému čtyřikrát až pětkrát menší a méně moderní. Ukrajinská letadla se tedy odvažují jen krátkých misí, a to výhradně nad územím, které kontrolují Ukrajinci. Kyjev sice dostal MiGy od Polska a Slovenska, na kterých tamní piloti umějí létat, ale nejnovější z těchto strojů pochází z roku 1991. Náhradní díly k nim vyrábí převážně Rusko.

Pokud by Ukrajinci měli letku kvalitních stíhaček, mohli by snadněji sestřelovat ruské rakety a drony, mířící na ukrajinské území. Případně zasahovat proti vzdáleným cílům, včetně odpalovacích zařízení daleko za frontou. Jenže mají i jiné plány.

Pokrok s výhradami

Během probíhající ofenzivy se ukázalo, že by ukrajinské pozemní jednotky potřebovaly větší leteckou podporu, zejména během pronikání zaminovaným územím, kdy se stávají terčem ruských útoků. S moderními letadly by také Ukrajinci mohli lépe odříznout ruské jednotky od zásobování, a tím změnit poměry na zemi – počínaje Kerčským mostem přes přístavy v ruském držení až po pozemní zásobovací trasy.

Jenže jsou tu určitá ale. Jsou dvojího druhu, jeden se týká termínu a podmínek dodávky, druhý se vztahuje na samotný letoun. Počítá se se zhruba šestiměsíčním výcvikem, je také třeba vyškolit pozemní personál a vybudovat zázemí. Evropané jsou připraveni předávat stíhačky postupně, ne okamžitě. Podle skeptických odhadů by tak F-16 zasáhly do bojů až příští léto.

Jak upozorňuje třeba studie RAND Corporation, zmíněné letouny jsou kvalitní, ale přece jen fyzicky i morálně staré, navíc jsou konstruované jako univerzální stroj. V konkrétních úkolech jsou horší než ruské ekvivalenty – tedy ve vzdušných soubojích s ruskými stroji MiG-31 a Su-35, mají slabší radary a jsou vybaveny střelami s menším doletem.

Zmíněné letouny také nejsou konstruovány pro operace v polních podmínkách. Také vyžadují dobré zázemí a komplikovaný mechanismus oprav a dodávek zbraní, tedy raket a bomb, k čemuž se Západ vlastně tímto nepřímo zavázal.

Sami Rusové svou převahu ve vzduchu používali překvapivě opatrně a letouny si šetřili. Za rok by čelili mnohem většímu tlaku. Velkou roli tu hraje psychologie i jinak – Západ rozhodnutím o dodávkách těchto dosud nemyslitelných zbraní jakoby dával najevo, že počítá s dlouhou válkou, a pro Moskvu by bylo lepší, kdyby se podle toho zařídila a třeba začala hledat cestu ven.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít