Stále trvá předpoklad, že za současných okolností není žádná z volebních variant možná. Někteří politici přitom berou nedělní setkání u prezidenta tak vážně, že se ještě ani nespojili se svými potenciálními partnery.

Například Avigdor Lieberman, který už celé dny mluví o nutnosti vytvořit velkou koaliční vládu Likudu a Modrobílé koalice, si dosud ani nezatelefonoval s jejími předsedy. Jeho podmínky a postavení jsou prý jasné.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Fingerlanda

Nechce vládu za účasti ultraortodoxních stran a nechce vládu, v níž by byli zástupci arabské Jednotné kandidátky.

Porovnávání váhy

V mezidobí se tedy budou strany hlavně dohadovat, jak moc mohou ustoupit od svých požadavků. Například před Liebermanem vyvstane otázka, zda by vstoupil do menšinové vlády centristické Modrobílé koalice se stranou práce a dalšími levicovými poslanci, pokud by tuto koalici podpořily arabské strany, aniž by byly přímo v kabinetu. Šas, který se zavázal spolupracovat jen s Likudem, už vyslal vstřícné signály směrem k modrobílé koalici.

Ta by byla zase ochotna vstoupit do koalice s Likudem, ale není jasné, zda by stáhli svou podmínku, aby v čele Likudu nestál trestně stíhaný politik. V samotném Likudu zřejmě pod povrchem bují postranní myšlenky, zda by pro stranu nebylo nejjednodušší konečně se svého předsedy zbavit, když se stejně za pár týdnů nebo měsíců třeba bude muset vzdát své pozice kvůli policejnímu vyšetřování.

Volební výsledek Likudu z tohoto úterý, o několik křesel horší než v dubnu, ukazuje, že Netanjahu začíná být pro stranu přítěží i v očích voličů. Jak se zdá, odvaha ke královraždě zatím v Likudu chybí.

Převzato z Plusu

Samotný Netanjahu, nejvíce nadaný energií a instinktem, i nadále působí nejaktivněji. Tvrdí, že vítězem je vlastně on, protože už má dojednanou zmíněnou závaznou „předkoalici“ s ostatními pravicovými a náboženskými stranami. A před očima všech nabízí svému pokořiteli Gantzovi „jednání bez podmínek“ a společnou velkou koalici, jako kdyby to byl on, kdo vyhrál volby.

Staví tím Gantze do pozice člověka, který zdánlivě odmítá rozumné řešení, a testuje, zda se v nepevné modrobílé koalici přece jen nenajde pár zviklatelných. V každém případě hraje o čas a stále může těžit z toho, že je úřadujícím premiérem. A také doufat, že nějaká vnější příčina, třeba ohrožení izraelské bezpečnosti zvenčí, zase nově zamíchá kartami.

Rivlinova šance

Myšlenky všech jsou však upřeny na nedělní večer a jednání u prezidenta. Rivlin se setká postupně se zástupci všech parlamentních stran, převezme od nich jména potenciálních premiérů a s těmi se postupně bude setkávat. Na konci tohoto procesu by měl vybrat toho, kdo bude mít největší šanci sestavit koalici s podporou více než poloviny poslanců ze sto dvaceti.

Až tak prezident učiní, neznámo kdy, designovaný premiér bude mít 28 dní na to, aby tuto koalici představil v Knesetu a získal důvěru. Je možné, že takový člověk se momentálně nenachází nejen v Izraeli, ale ani nikde jinde na planetě.

Jen tak mimochodem, izraelské noviny už začínají spekulovat o datu dalších předčasných voleb, konaly by se snad někdy v lednu. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít