Strážmistr Topinka, původní pokračování české verze zahraničního hitu Doktor Martin, je otloukánkem mezi letošními novinkami ČT. Zatímco Most! Jana Prušinovského a Petra Kolečka vzbudil vášnivé debaty (Je problematický? Není problematický? Je vtipný? Má dnes televize ještě smysl?), Strážmistr Topinka sotva stojí diskutérům za řeč.

A co víc: i přesto, že seriál z fiktivního malebného beskydského Protějova každý týden láká přes milión diváků - téměř stejný počet, jaká sledoval opus ze skutečného severočeského města zmaru - je hanebně opomíjený i českými médii.

Most! už rozebrali všichni novináři, kteří se byť jen vzdáleně zabývají českými seriály. Mirka Spáčilová z Mladé fronty Dnes ho považuje za skrytý džihád za politickou korektnost, levicoví komentátoři se dohadují o jeho společenské prospěšnosti, publicista Michal Kašpárek, který se ve svém textu o Strážmistra Topinku pohrdlivě otírá, podrobuje Most! umírněné kritice s verdiktem „lepší než nic“.

Ekonomičtí analytici neměli daleko k hodnocení, jak se v příštích třiceti letech bude vyvíjet cena piva v restauraci Severka, a na zpravodajských webech jsme si mohli přečíst pomalu i to, co měli herci při natáčení třetího dílu k svačině.

A Topinka? Ticho po pěšině. Nikdo nezkoumá, jestli se vyplatí provozovat protějovskou poštu, jak se daří koni, kterého si protagonista zamiloval, ani jak se podařilo přimět Miroslava Donutila hrát v pokračování seriálu, k němuž má soudě podle jeho hereckého výkonu viditelný odpor. O skutečné situaci na periferních pracovištích české policie jsme si v celostátních denících nemohli přečíst jediný komentář.

Bezelstná upřímnost

Je to škoda i proto, že zatímco Most! provokuje úmyslně, Strážmistr Topinka je bezelstně nekontroverzní. Vulgarity před desátou večer? Nevhodné zobrazování etnik a translidí? Nic takového se s Topinkou nemůže stát. Dobromyslný policista řeší zločiny, které nastavují zrcadlo bohulibé každodennosti, od krádeže starožitných hodin po zdravotní potíže místního fotbalového týmu.

Topinka je skutečnému životu mnohem blíž než Prušinovského parta televizních alkoholiků. Seriál s parametry antidetektivky staví svého protagonistu do role obecního idiota. Když už se mu povede nějaký případ vyřešit, stane se to shodou nešťasných náhod.

Ještě častěji Topinka jen s údivem pozoruje, jak zapeklitou záhadu rozlouskne jeho arogantní slovenský kolega - ano, ani v Protějově se nevyhneme konfliktům s menšinami - či jeho všetečná matka. Seriál nám tak s nenásilnou upřímností připomíná naši vlastní roli v chodu světa: naprostá většina věcí, které děláme, nemá vůbec žádný smysl.

Ano, v jistém smyslu je Topinka idealizovaný - i přes svou evidentní neschopnost v pracovním i osobním životě je beskydský hrdina schopný získat srdce místní pošťačky, se kterou si poté, co jí omylem zachrání život, nejen začne tykat, ale odvede si ji rovnou do své policejní ložnice.

Takové vzory však potřebujeme, zvlášť pokud jsou v jiných aspektech přiblíženy realitě. Ta prosakuje nejen přes scénář, vdechující život panoptiku vesnických individuií důvěrně známému už z Doktora Martina, ale také díky samotné režii seriálu, kterou měl na starosti Petr Zahrádka.

V Topinkovi se sice totiž vtipy občas objeví, ale když už na ně dojde, jejich provedení má tak špatné komediální načasování, že divák jen nevěřícně zírá, co se to na obrazovce děje. I to přece patří k životu: vzpomeňme si, kolikrát se naše vlastní šprýmy skutečně podaří a jak často míří vedle, obvykle za povinného falešného pousmání našich blízkých. Jaký rozdíl oproti nudně profesionálnímu Mostu!

A v neposlední řadě se seriál nebojí zařadit se do dlouhé řady děl zkoumajících české pojetí spravedlnosti. Když jeden z protějovských pachatelů vykrade lékárnu a otráví deset lidí, do akce se vloží Jiří Bartoška ex machina, major ve výslužbě Hrubý, a po vzoru soudruha Pláteníka z Okresu na severu vyřeší situaci po svém: vždyť jsme lidi, nějak se dohodneme.

Seriál pro dvacátá léta

Jak vidno, témat k diskuzi lze ve Strážmistru Topinkovi najít tolik, že je s podivem, proč už se titulní strany dávno neplní rozbory a polemikami. Most!, který na první pohled vybízí měřit obyčejným lidem stejně jako těm privilegovaným, paradoxně jako privilegovaná produkce snižuje tu obyčejnou, protějovskou.

V jednom má ale Strážmistr Topinka přece jen navrch: jestli se dočkáme pokračování Mostu, není jasné, ale u Topinky si na vznik druhé série můžeme klidně vsadit. Jaké budou další díly seriálu, kterými Česká televize otevře báječná dvacátá léta, teprve uvidíme. Hrozí že tvůrci podlehnou dobové módě a budou chtít do klidného Protějova zanést vážná témata, díky kterým teď ČT slaví v dramatické tvorbě úspěch poprvé od dob Četnických humoresek.

To bychom si ovšem neměli nechat líbit. Pokusy o bezduché kopírování kvalit západní produkce nechme ambiciózním Prušinovskému a Kolečkovi. Strážmistr Topinka by měl zůstat tím, kým je. Možná není hrdina, kterého potřebujeme - ale je to hrdina, jehož si zasloužíme.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít