Splnily by se tak už mnohaleté spekulace, které zesílily vždy, když Chámenejí ochořel. Teď je mu osmdesát pět let, je vážně nemocen, a podle nepotvrzených zpráv je nebo byl v kómatu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: V Íránu se něco stalo

Případně se mluví o tom, že by sám odstoupil a jeho nástupce by byl uveden do funkce ještě za jeho života. A podle týchž zdrojů už se sešlo takzvané Shromáždění znalců, kteří jednomyslně, byť po nátlaku, určili právě Modžtabu Chámenejího za následníka republikánského trůnu.

Otec & syn

Pro íránský režim by se tím vyřešila jedna důležitá věc, totiž otázka, co bude, když ze scény odejde ten, kdo tak dlouho a s nepopiratelným politickým nadáním držel znepřátelené proudy uvnitř islámské republiky pohromadě.

A to přesto, nebo právě proto, že byl Chámeneí starší před pětatřiceti lety vybrán za nástupce po zemřelém zakladateli režimu Chomejním jako někdo, kdo nepatřil k žádnému z důležitých táborů, neměl jako šíitský teolog respekt, a ani charisma svého předchůdce. Za desítky let si však Alí Chámenejí vybudoval kolem sebe systém podporovatelů i ekonomické impérium.

Přesto se logicky během posledních let se opakovaně debatovalo o tom, kdo bude jeho nástupcem, a padala nejrůznější jména. Šlo totiž o hodně, změna na vrcholné pozici bude okamžikem krize pro celý politický systém.

O to víc to platí teď, když íránská ekonomika skomírá, velká část Íránců zejména z mladé generace má režimu plné zuby, kolabuje zahraničněpolitická koncepce založená na podpoře hnutí, jako je Hizballáh, a do toho navíc do Bílého domu dorazí Donald Trump.

Jedním z kandidátů byl Ebrahim Raísí, ale ten nedávno v roli prezidenta zahynul při havárii vrtulníku, a tak vypadl ze hry.  Mluví se i o dalších čekatelích, vesměs mužích, šíitských duchovních ve středním a starším věku. A ze všeho nejvíc o Modžtabbovi Chámenejím, jemuž je nyní padesát pět let. 

Výhody versus handicapy

Jeho volba by měla výhody. V horních patrech režimu je příliš mnoho lidí, jejichž majetek, ale často i život závisí na uchování stabilních poměrů. Ostatně sám Chámeneí po svém zvolení systematicky odstranil od moci ty, kdo měli blízko k Chomejnímu.

Modžtaba jen jeden ze čtyř synů současného nejvyššího duchovního vůdce, dokonce ani není nejstarší. Ale otcova volba na něj pravděpodobně padla už dávno, a byl po mnoho let blízko otcova rozhodování. Má též údajně přístup ke zmíněným finančním prostředkům.

Zásadní budou jeho vztahy s Revolučními gardami, které dnes nejsou jen mocná vojenská organizace, ale také politická síla a ekonomický hráč, který ovládá podstatou část íránského hospodářství. Írán se postupně přetváří na vojenskou diktaturu, ale i gardám se může hodit spřátelená civilní tvář v čele systému.

Modžtaba oficiálně vyučuje teologii v íránském Kómu, ale nedávno bez uvedení důvodů oznámil ukončení své činnosti – to se obvykle dělá před přijetím nějaké veřejné funkce.

Jeho slabinou, stejně jako silnou stránkou může být totéž, co u jeho otce, totiž nedostatečná prestiž jakožto duchovního a teologa. Kritici mu vyčítají nedostatečnou zkušenost z exekutivních funkcí, velká část veřejnosti si ho pamatuje jako zastánce drsných represí vůči protestům z roku 2009 proti volebním machinacím.

A je také synem svého otce, i to je výhoda i handicap. Šíitští duchovní kdysi získali podporu i u málo zbožných Íránců svým důrazem na princip zásluhovosti, a svým odporem vůči šáhovi. Je to ironie, ale teď by se íránská islámská republika teoreticky také mohla stát dědičnou monarchií.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít