Mladí přemýšlejí jinak, ale většina Rusů žije v minulosti, říká režisér filmu Švéd v žigulíku
Automobilku Gaz přivedl švédský krizový manažer Bo Andersson k zisku během pěti let a v AvtoVazu doufali, že to zopakuje. Nakonec to ale dopadlo trochu jinak. Novinář a debutující režisér Petr Horký byl do Ruska vyslán před čtyřmi lety, aby o kdysi slavné sovětské automobilce napsal reportáž do ekonomického magazínu. A téma střetu západní a východní mentality ho zaujalo natolik, že se rozhodl o něm ve volném čase natočit dokument.
„Česko je ve srovnání s Ruskem malý, útulný pokojíček,“ charakterizuje svoje dojmy ze země Petr Horký.
Město Toljatti, kde automobilka AvtoVaz sídlí, leží na levém břehu řeky Volhy, asi 800 kilometrů východně od Moskvy. A Petr Horký své zkušenosti z něj shrnuje slovy „zašlá sláva sovětské utopie“.
Švédský krizový manažer do automobilky, která se v 70. letech stala jedním ze symbolů sovětské snahy ukázat západnímu světu nablýskaný model komunistické prosperity, měl do zatuchlého života v Toljatti přinést západní styl uvažování.
Bo Andersson a skupina manažerů, které si s sebou přivedl, měl coby první cizinec v historii automobilky přivést krachující závod k zisku. „Když jsem do Ruska přišel, myslel jsem, že se mu to povede,“ říká Petr Horký.
„Byl zvyklý na úspěch, protože kamkoli přišel, tam uspěl. A vzkříšení Lady mělo být takovým korunovačním klenotem jeho kariéry,“ dodává.
Ostrý střet západního a východním myšlení nemá podle Petra Horkého jednoznačného vítěze. „Lidé v Toljatti umějí žít, v něčem možná lépe než západní civilizace,“ myslí si autor dokumentu. Naproti tomu manažer ze Švédska vidí situaci realisticky a bez sentimentu.
Rusové chtějí revoluci, ale nechtějí změnu, shrnuje Bo Andersson v závěru snímku skutečnost, že většina Rusů žije stále v minulosti a od budoucnosti nemají žádná očekávání.
