Projekt Českého rozhlasu Narozeni do svobody přibližuje osudy lidí, kteří se již narodili do svobody po sametové revoluci. Co pro vás osobně svoboda znamená?
To je skvělá otázka, která se mi poslední dobou nabízela o dost častěji. Pro mě svoboda znamená, že jsem měl vůbec možnost odjet z České republiky a studovat v Americe nebo ve světě.

Když tohle téma probírám s rodiči, kteří vyrůstali v komunismu, jednou z hlavních věcí je svoboda pohybu za vzděláním. Neměli možnost svobodného rozhodnutí vyjet za studii – nebo za jiným účelem – a poznat odlišné kultury.

Se svým cimbálem jste se dostal z vesničky Hodslavice na Novojičínsku až do Spojených států Amerických. Co vás k tomu vedlo?
Vedl mě k tomu sen a zároveň uvědomění, že většina lidí ve Spojených státech o cimbálu vůbec neví. V českém kontextu se jedná o vzkvétající nástroj, kterému se nabízí stále více možností. Lze ho studovat na základních uměleckých školách i na konzervatořích. Momentálně se diskutuje také o otevření nových oborů na vysokých školách.

Když jsem měl poprvé možnost navštívit Spojené státy, zjistil jsem, že spousta lidí o cimbálu neví, a to ani na akademické půdě. Tak se zrodil sen vzít cimbál právě do Spojených států a použít ho jako klíč do světa a k poznání nových lidí a zkušeností.

Zároveň jsem s ním chtěl šířit moji kulturu a kořeny, přičemž se soustředit na to, čím jsem trávil nejvíce času. A to je právě cimbál.

Překážky na cestě

Taková cesta musela rozhodně přinést i spoustu překážek. Když se ohlédnete, co považujete za to nejtěžší?
Realisticky byly tou nejtěžší překážkou finance. Pocházím z rodiny, která si nemohla nákladné studium a život za oceánem dovolit. Musel jsem tak najít způsoby, které by mi to umožnily. Určitě je to také spojené se svobodou výběru a možnosti to uskutečnit.

Měli jsme možnost oslovit nejrůznější studijní nadace, spolky a dokonce i města, kraje a ministerstva. To mi umožnilo studium tady finančně zvládnout a celkově najít způsob, jak to finančně zrealizovat.

Co vás během snahy dosáhnout svého snu motivovalo? Co vás celou dobu udržovalo v chodu, i během takto těžkých chvil?
Roli v tom hrálo několik faktorů – jak moje tvrdohlavost, tak možnost poznat svět. Zjistil jsem, že to, co s cimbálem dělám, může mít do jisté míry úspěch. Může mi to poskytnout další prostor pro vzdělání a možnost posouvat se dál, ať už po hudební stránce, nebo celkově po lidské stránce.

Také mě velmi motivovalo, když jsem měl v Americe a na různých kontinentech možnost potkávat se s inspirativními lidmi. Uvědomil jsem si, kolik věcí může být jinak, než jak jsem byl zvyklý u nás z domova.

Motivaci mi přidávaly také úspěchy, kterých jsem na své cestě dosáhl. Zároveň moje rodinné zázemí - podpora mojí rodiny mi pomáhala věřit, že bude stát moje vytrvání za to, i přes spousty náročných období, kdy jsem s tím doslova válčil. Všechny tyhle faktory mi pomohly nakonec vytrvat a dostat se dále.

Rozdělená společnost

Co v dnešní době považujete za největší hrozbu?
Nevím, jestli je na to z mé pozice ideální odpovídat. Když se dívám okolo sebe a sám v sobě přemítám nad tím, jaké problémy se objevují a mají dopad na mě, společnost a dění ve světě, tak je to určitě názorové rozdělení.

Když má člověk odlišný názor než ostatní, tak se ne vždy setká s příjemným a pozitivním přijetím. Z mého pohledu je společnost poslední dobou více rozdělená, než bych byl rád a vnímám to tak jak v Americe, tak i u nás.

Někdy se dostávám do situace, kdy zmíním něco, za čím si stojím, a není to vždy otevřeně přijaté. Já mám totiž moc rád, když poslouchám lidi, kteří v něco věří, a učím se tím. Avšak když zmíním svůj názor, nemusí se mu vždy dostat stejné reakce. Člověk někdy musí zapojit své emoce a dokonce i bojovat za odlišnost svých názorů.

Další z problémů je určitá názorová bublina, kterou vytváří sociální sítě spolu s médii a zprávami, které konzumujeme. Sám za sebe mimo jiné tyto faktory vnímám jako problémy současnosti.

Rovnou tím navážu další otázkou. Co nejlepšího dnešní doba přináší?
Určitě skvělou propojenost. Člověk má možnost spojit se s lidmi z celého světa přes pár kliknutí, přes napsání zprávy, přes zvednutí telefonu. Stejně, jak to děláme právě teď, kdy vám volám z New Yorku a vy mně z České republiky.

Máme možnost daleko lépe a rychleji pochopit, jak náš komplexní svět funguje. Máme možnost učit se od lidí z celého světa, sdílet naši práci i myšlenky. Můžeme se tímto způsobem navzájem posouvat dál.

Kateřina Vrbatová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít