Každá knížka má nějaký osud, říká zakladatel knihovny Libri prohibiti

Dokument vás zavede do knihovny zakázané literatury z doby komunistické totality. Právě díky knihám a časopisům, které lidé přepisovali na psacích strojích, množili na cyklostylu, nebo i na nelegálních kopírkách, se dařilo šířit „nežádoucí“ myšlenky, názory, informace, zkrátka všechno to, co se režim usilovně snažil zadusit.

Rozhlasový dokument Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Gruntorád v knihovně Libri prohibiti | Foto: Robert Candra | Zdroj: Český rozhlas

Jednou z hlavních postav samizdatu byl Jiří Gruntorád, signatář Charty 77 a pozdější zakladatel a ředitel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti. Za dlouhé roky, co sbírá samizdaty a exilové publikace, se Gruntorád v těchto knihách dokonale vyzná. Navíc je na první pohled zřejmé, že je má rád.

Návštěva jeho knihovny Libri prohibiti na pražském Senovážném náměstí vám může přinést nečekaná setkání.

  • Přehrát

    Jiří Gruntorád a knihovna Libri prohibiti

Když zatoužím vidět knihu Reynkovy poezie, kterou jsem kdysi měla v ruce na jednu jedinou noc, hledá ji se mnou v regálech tak dlouho, až konkrétní samizdat u samého stropu objevíme (mimochodem, vydal ho Sergej Machonin).

Pro dnešního čtenáře, zvyklého na dostupnost veškerých textů, je knihovna Libri prohibiti těžko pochopitelný fenomén. Představa, že by člověk zakládal kopíráky a průklepové papíry do psacího stroje a opisoval desítky a stovky stránek, je mladým lidem vzdálená, asi jako předení na kolovratu. 

„Člověk, který dostal samizdat do ruky, se nespokojil s tím, že ho prostě jen přečetl. Často sedl a udělal dalších dvanáct kopií pro své přátele, aby je potěšil. Tahle tichá pošta je něco fascinujícího,“ poukazuje literární historik Jiří Brabec na důležitý rys samizdatu. Jenže za opisování a šíření těchto knih se za totality chodilo do vězení – Jiří Gruntorád o tom může vyprávět z vlastní zkušenosti. 

Do knihovny Libri prohibiti se podařilo soustředit na dvacet tisíc samizdatových a exilových publikací. Základ unikátní sbírky vznikl už před listopadem 1989 a Gruntorád ji později rozšiřoval o strojopisy, které by možná skončily ve sběru.

Exilové knihy pak doputovaly do jeho knihovny ze zahraničí, často díky velkorysým soukromým darům. „Každá knížka má nějaký svůj osud, a ty osudy jsou často hodně zajímavé,“ říká Jiří Gruntorád.

Článek je převzatý z Českého rozhlasu Vltava.

Hana Soukupová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme