V Izraeli musíte nabídnout to nejlepší, průlomem byl balet Národního divadla, ohlíží se šéf Českého centra
Dvacet let pracoval jako zahraniční zpravodaj a novinář v Českém rozhlase. Pak se Robert Mikoláš stal kulturním diplomatem, v červenci končí jako šéf Českého centra v Izraeli a nastupuje do Říma. „Začal jsem si říkat, že mí strážní andělé jsou unavení. Po letech, co jsem vídával utrpení ve světě, člověk jenom mění názvy a počty. Najednou to nebylo ono. Pak se objevila nabídka výběrového řízení na post ředitele Českého centra v Izraeli,“ vzpomíná.
Měl jsi s Izraelem zkušenosti jak novinář. Asi se to hodně liší, když člověk prožije pět a půl roku v Tel Avivu od toho, co zažívá na občasných cestách jako novinář. Připrav mě na pár let života v Izraeli.
Obrnit se trpělivostí. Izraelci jsou trošku od extrému k extrému. Na jedné straně se vám mohou zdát nespolehliví, když sednou do auta, neberou ohled na nikoho jiného. Ale ve chvíli, kdy se vám něco stane, všichni zastaví, vystoupí a běží vám na pomoc. A co opravdu obdivuji, je to, co dokázali s tímto státem během pouhých sedmdesáti let udělat, z pouštní zaostalé země je jedna z nejvyspělejších zemí na světě. Když tam člověk přijede jako turista, opravdu vidí to, jak je země vyspělá. Ale co moc nefunguje, to je veřejná doprava.
Vztahy mezi státem Izrael a Českou republikou jsou skvělé. Československo patřilo k zemím, které se zasadily o vznik státu Izrael v roce 1948, a oni si toho váží, říká Robert Mikoláš
Jak si šéf Českého centra musí být vědom vkusu místa, aby co se týče importu kultury dokázal udělat tu správnou nabídku, aby tam lidé přišli a aby jim to něco dalo?
To je zásadní, Izraelci jsou velmi nároční, protože se tam snaží prezentovat celý svět. Tím pádem tam musíte také přivézt to nejlepší z české kultury. Je jedno, jestli to jsou jednotlivci, herci, malíři, pouliční umělci, musíte nabídnout to nejlepší.
Důležité je mít silného izraelského partnera, to jsem se snažil budovat úplně od začátku, protože bez toho to také nejde. Podařilo se prolomit, zvýšit zájem o českou kulturu, který tam je. Oni nás mají hrozně rádi, vztahy mezi státem Izrael a Českou republikou byly skvělé. Československo patřilo k zemím, které se zasadily o vznik státu Izrael v roce 1948, a oni si toho váží.
„Turné baletu Národního divadla mělo čtyři přestavení, na každém z nich 1 500 lidí, a vyšlo přes 70 článků a reportáží“
Robert Mikoláš (končící ředitel Českého centra v Izraeli)
Takže chodí na naše filmy, výstavy, ale průlomem bylo turné baletu Národního divadla Praha, bylo to v období na konci covidu, takže to bylo omezené počtem lidí v sále. Byla čtyři představení, na každém z nich 1500 lidí, a vyšlo přes 70 článků a reportáží v izraelských médiích. Sice to byly nervy, tam jsem opravdu zešedivěl – když z technických důvodů nestihnou přijet figuríny, bez kterých se nedá hrát... Ale od té doby jsem nestíhal zvedat telefony, protože partneři se sami ozývali. A nejenom izraelští.
Jako ředitel Českého centra v Izraeli končíš v červenci službu a nastupuješ od podzimu v Římě. Tam bude asi trošku jiný vkus? Nebo jsou české jistoty, na které mohu vsadit všude ve světě?
Třeba na rozdíl od Izraele to nebude film – v Izraeli máme velký filmový festival, každé léto ve třech městech –, ale hudba – příští rok je rokem hudby, takže tam bude znít česká hudba, a nejenom klasika.
Jako šéf Českého centra kdekoliv na světě si musíš lidi získat, ale také sám zaplatit? Financování máš na starosti, musíš získat partnery? Funguje to takhle?
Svým způsobem ano, máte omezený rozpočet, na ředitelích a ředitelkách Českých center je samozřejmě také zajistit fundrising, zajistit sponzory, shánět partnery. Musím říct, že celý tým Českých center je skvělý, jsou to srdcaři, jinak by to nemohli dělat. Je to na jejich schopnostech, jak seženou finance.
Můžeme ještě Italy něčím překvapit? Jak propátráváš kulturní svět a hledáš tipy?
Překvapit můžeme kohokoliv. Máme opravdu velmi nadané umělce a umělkyně, mladé a talentované, a je jedno, jestli je to klasická hudba, street art, varhany… Hrozně rád bych přivezl třeba talentované varhanice a uspořádal koncerty v jeden den napříč Itálií. Budu shánět partnery, aby v jeden den zahráli.
„V Itálii bych chtěl představit české varhaníky nebo design – čeští designéři mají v Miláně každý rok úspěch“
Robert Mikoláš (končící ředitel Českého centra v Izraeli)
A nemusí to být klasická hudba, nemusí to být v kostele. To je jeden z plánů. Nebo bych chtěl představit design, čeští designéři mají v Miláně každý rok úspěch. Je to velká výzva.
Mohl jsi dělat konkurz na ředitele Českého centra v 26 možných destinacích. Proč Řím?
Ze svaté země do svatého města. K Itálii jsem měl vždycky vztah, měl jsem vystudovanou historii, do Itálie jsem jezdíval jako novinář. Pamatuji si dodnes, jak jsem natáčel reportáž o nejlepším balsamicu na světě. Takže Itálie je srdcová záležitost. Vždycky byla.
Jak Robert Mikoláš vzpomíná na práci reportéra v Českém rozhlase? Poslechněte si celý rozhovor.
