Britové natočili na jaře 1945 dokument o koncentračních táborech, do kin jde až teď
Dlouhá léta ležel zapomenutý a nedokončený na polici v archivu Imperiálního válečného muzea. Dnes přichází do britské distribuce vzácný a mimořádně působivý film o zvěrstvech páchaných nacisty v koncentračních táborech. Digitálně zrestaurovaný snímek, na kterém se podílel i slavný režisér Alfred Hitchcock, natočili na sklonku války britští filmaři. Spojenecké velení chtělo, aby drastické záběry o ukrutnostech, které se děly kolem nich, viděli němečtí civilisté a váleční zajatci. K tomu ale nakonec vůbec nedošlo.
„Je to krásná filmařská práce, přitom natočená ad hoc bez jakékoli přípravy. Naši kolegové před 70 lety dorazili do Bergen-Belsenu a vůbec netušili, co je tam čeká. Když viděli ty hrůzy, ukázala se jejich profesionalita,“ říká střihač George Smith.
O tom, jak se digitálně restauroval film German Concentration Camps Factual Survey, natáčel zpravodaj ČRo Jiří Hošek
„Pomohlo jim, že měli zkušenosti s natáčením během války. Viděli umírat stovky vojáků, ale nemyslím si, že byli připraveni na něco takového. Podle mě po sobě zanechali úžasné filmové dílo a současně historický dokument, který by se měl ukazovat častěji,“ pokračuje.
Smith byl střihačem týmu, který na digitálním zrestaurování a hlavně dokončení unikátního díla pracoval necelých 5 let. Výchozím bodem byl technicky nekvalitní, neozvučený a nedokončený dokument plus 100 filmových kotoučů nesestříhaných záběrů zvěrstev z čerstvě osvobozených koncentračních táborů. Na smíšený tým historiků, restaurátorů a filmařů čekala práce vpravdě sisyfovská.
„Instrukce, které po sobě zanechal původní tým, byly v některých případech docela konkrétní. Jenže záběry pro 6. kotouč filmu už nikdy nezkompletovali, takže nevěděli, jak ladí se scénářem. Na papíře to vypadalo dobře, ale jakmile se přidaly filmové záběry, tak to nefungovalo,“ popisuje Smith.
„Zkusili jsme se vžít do jejich pocitů podle práce, kterou tehdy stačili dokončit. Různě jsme vybrané záběry přesouvali sem a tam, dokud jsme neměli pocit, že se to nejvíc blíží představám našich zesnulých kolegů,“ doplňuje George Smith. Ten za skutečné režiséry velkolepého díla považuje samotné kameramany, kteří vstupovali do bran koncentračních táborů bez jakýchkoli instrukcí.
Řada kreativních rozhodnutí
Tým kolem ředitele restaurátorského projektu Imperiálního válečného muzea v Londýně Tobyho Haggitha se cítil být vázaný úctou k dílu původních autorů a rozhodně nechtěl vytvořit moderní pohled na události staré 70 let.
„Já sám jsem historik a mým pokušením vždycky bylo, že musíme být opatrní a že nesmíme jít daleko za rámec toho, co stoprocentně víme. Ale nakonec jsme museli přijmout řadu kreativních rozhodnutí. To se týkalo hlavně zvukové stopy, kde jsme měli jen minimum informací,“ říká Haggith.
Jejich rozhodnutí vycházela z tehdejších technologií a z toho, co věděli o záměrech tehdejších tvůrců. „A my ten film prostě museli dokončit. Je to nakonec spojení záměrů původních autorů a našich pocitů, co je vlastně správné," dodává Haggith.
Podíl Alfreda Hitchcocka
Dokument German Concentration Camps Factual Survey, jehož producentem se před 70 lety stal známý Sidney Bernstein, si objednalo londýnské ministerstvo informací. Dokončení snímku se ale vleklo a nakonec spojenecké velení usoudilo, že potřebuje civilní obyvatelstvo získat pro obnovu země. Unikátní dílo, na němž se coby konzultant podílel i slavný Alfred Hitchcock, tak skončilo v muzejním archivu.
„Hitchcock se nejspíš podílel na první verzi scénáře. Určitě přispěl autorům svými názory na to, v jakém pořadí se mají zvěrstva z jednotlivých táborů divákům ukazovat. Když se ale potom musel Hitchcock vrátit do Ameriky, autoři některé jeho nápady hlavně pro poslední část úplně zavrhli. Takže nechceme jeho podíl podceňovat, ale ani naopak,“ poznamenává Haggith.
Většina promítacího sálu v Londýně sleduje jedinečné a naturalistické záběry z koncentračních táborů doprovázené střídmým komentářem v podstatě bez dechu, jen tu a tam lidé pohlédnou na svého souseda, jestli nebledne nebo se mu nedělá nevolno.
„Opakovaně mě ohromilo, jak si publikum při promítání našeho snímku spojuje některé věci z filmu, jako třeba události, které vedly k nástupu nacismu, s děním ve své zemi. Lidé říkají: ‚Podobné věci se dějí i u nás doma. Měli bychom si dávat pozor.‘ Víme, že je v Evropě znovu na vzestupu popírání holokaustu, násilný antisemitismus i další věci, které útočí na hodnoty, které jsou nám na Západě drahé," dodává Toby Haggith.
Úcta k původnímu dílu
Filmoví restaurátoři v sobě dokázali potlačit pud moderních filmařů a dokončili snímek přesně podle poznámek a scénáře původních autorů. Dokonce ani neopravili některé zjevné chyby v průvodním textu, jako třeba tu o čtyřech milionech obětí vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Nade vše jim byla úcta a respekt k původnímu dílu.
Německá novinářka žijící v Londýně Katrin Pribylová v tom vidí sílu celého snímku. „Je to tehdejší dobový dokument, a nikoli retrospektiva s dnešními znalostmi válečných událostí. Je to jednoznačně film určený Němcům, který byl přesně k tomuto účelu vyroben jen proto, aby ho nakonec úřady stáhly. Každý Němec, který tenhle snímek uvidí, tak postřehne, že v zásadě existuje jediné publikum, jemuž je určen," uzavírá Pribylová.
Film German Concentration Camps Factual Survey se dosud směl promítat jen spolu s prezentací lektora Imperiálního válečného muzea. Lidé z týmu Tobyho Haggitha samozřejmě nemůžou být všude a tak teď v Británii snímek zasazuje do kontextu krátký úvod a působivý epilog.
