Nový ředitel NG: Chci se vrátit jako manažer i ten, kdo miluje umění
Za necelý týden 1. června se novým ředitelem Národní galerie stane ekonom Vladimír Rösel. Vyhrál konkurz a na základě doporučení výběrové komise se pro něj rozhodl také ministr kultury Jiří Besser. Vladimír Rösel vystudoval Vysokou školu ekonomickou, deset let byl externím lektorem Národní galerie, získal stipendium v Peggy Guggenheim Collection v Benátkách a byl finalistou na pozici správní rady The British Museum v Londýně.
O své koncepci první státní galerie mluvit Vladimír Rösel nechce, dokud s ní neseznámí své budoucí kolegy, přesto reportérce Michaele Veteškové některé plány s Národní galerií odtajnil.
Zúčastnil jste se už předešlého výběrového řízení, které bylo zrušeno. Co vás vedlo k tomu znovu se o místo ucházet?
O Národní galerii se zajímám už třicet let. Od možnosti završit něco, co se v ní děje, nemělo smysl odcházet dřív, než se věci úplně rozhodnou.
Jak jste myslel „něco, co se v galerii děje“?
Nejenom že má galerie vnitřní procesy, ale nachází se i ve vnějším prostředí. Vnitřní procesy neznám jinak, než jak je zná odborná veřejnost. Co se ale týká vnějších vztahů, myslím, že galerie vstupuje do fáze, kdy případný nedostatek výběru daně může zapříčinit určité dopady na tuto instituci. Byl bych nerad, aby tyto případné momenty instituci ohrozily. Vždycky jsem ji měl rád a budu moc rád, když se do ní vrátím.
Poslechněte si rozhovor s budoucím ředitelem Národní galerie Vladimírem Röslem
Vrátíte se do ní co by člověk, který miluje umění nebo ten, který rozumí financím? Od roku 1991 jste se totiž zabýval hlavně financemi a působil jste jako manažer či finanční ředitel...
Doufám, že se do ní vrátím v obou polohách, byť první je ta, kterou nemám vystudovanou. O to víc se ale o ni zajímám. Druhá je to, co galerii můžu vrátit. Něco jsem se – ať už doma či ve světě – naučil a myslím, že zkušenosti, dovednosti a návyky, které mohu přinést zvenku, jsou tím, aby galerie došla určité změny či dalších možností, jak by se mohla rozvíjet.
Tím, že jste především ekonom a manažer a že byste chtěl spolupracovat s někým, kdo bude dohlížet na uměleckou stránku galerie, se netajíte. Je to tak?
Odborná veřejnost mi vytýká neodbornost v oblasti dějin umění a muzeologie. Znamená to, že všichni mají pocit, že kurátoři a ředitelé sbírek jsou nesvéprávní?
Nemáte tedy tendenci přivést si jiné lidi na pozici šéfů sbírek?
Je to otázka toho, jak se bude vyvíjet strategie Národní galerie, ale i toho, že spoustu věcí je třeba posunout dál. Asi dojde i k určitým změnám a pokud budou, tak na bázi výběrových řízení. Musíme popsat stav, dát dohromady pracovní náplně a teprve poté, až bude hotové zadání, můžeme vypsat výběrové řízení na některé posty, které by si tuto změnu zasloužily.
V současných měsících může odborná veřejnost vnímat také to, že do čela galerií a důležitých muzeí nastupují především manažeři a ekonomové. Čím si to vysvětlujete? Je to znamení, že v těchto institucích je třeba nového vedení i nového myšlení ohledně financí?
Problémů je asi více. Jedna věc je, jaký je světový trend. Z galerií, které přesahují velikost toho, z čeho vzrostly, se stávají komplikované instituce a předpokládají odborníky na určitých úrovních. Bavíme se o výkonném vedení, ne o odborném vedení. To je vždycky v organizační struktuře pod tím výkonným. Tedy někdo má zodpovědnost. Jestliže ji dáte kurátorům, musejí být na výkonnou práci připraveni. Nechci mluvit proti odborným pracovníkům, ale odborní pracovníci už z podstaty věci mají konflikt zájmu. Prosazují většinou to, co vystudovali a pak upřednostňují to, co jim je nejbližší.
Návštěvník musí vnímat příběh a kontext
Věříte tomu, že příspěvkovou organizací uměleckého zaměření lze vést jako například banku?
Pokud k ní máte vztah, určitě ano. Řídící procesy jsou prakticky všude stejné. Nemůžete řídit uměleckou organizaci jako banku, protože ta má jiný regulační rámec. Spousta věcí z banky není přenositelných do umělecké sféry, ale spousta je. To, jak jsou postaveny umělecké organizace systémově, nedává záruku, že kdyby byla řízená ve výkonné formě odborníkem z konkrétního oboru, bude nestranně tuto organizaci řídit.
Jak chcete, aby Národní galerie za vašeho vedení vypadala a působila navenek?
Jde mi hlavně o návštěvníky. V Národní galerii jsem s nimi pracoval deset let, a to velice intenzivně. Chtěl bych, aby si odnášeli správný prožitek a aby pochopili příběh. Když jsem v galerii lektoroval, vždycky pro mě bylo důležité, aby vnímali obraz nejen jako umělecké dílo, ale i příběh obrazu. Kontext je důležitý, abychom pochopili, proč díla ve sbírkách jsou a o čem vypovídají.
Pokud vám jde především o návštěvníky, nepřijde vám zvláštní, že do Národní galerie je vstupné 250 až 300 korun? Jde přece o galerii, která je dotovaná státem a z našich daní.
Ve světě jsou různé formy. Jsou galerie a ústřední sbírky bez vstupného a pak ty, které jsou se vstupným. Pro mě je důležité popsat, jaké jsou potenciální cílové skupiny návštěvníků. Podle nich potom nastavit politiku vstupného a případně i otevírací doby.
Děkuji za rozhovor.
