Konečně jsem se pořádně koncentrovala, zářila Soukalová

Gabriela Soukalová vybojovala po dvou čtvrtých místech svou první olympijskou medaili. Bála se, že neustojí tlak, ale vyrovnala se s ním. Za nenahraditelného považuje reprezentačního trenéra Ondřeje Rybáře.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Stříbrná žena olympijského závodu s hromadným startem Gabriela Soukalová

Stříbrná žena olympijského závodu s hromadným startem Gabriela Soukalová | Zdroj: ČTK

Gabrielo, přijměte obrovskou gratulaci. Konečně jste dokázala to, co od vás čekalo plno fanoušků, tedy získat olympijskou medaili. Jaké jsou vaše bezprostřední pocity?

Já jsem ohromně překvapená. I když ode mě spousta lidí čekala super výsledky, tak pro mě byla dvě čtvrtá místa perfektní výsledek. Každý ten závod byl tak blízko a teď konečně jsem dočkala té medaile, kterou jsem si strašně moc přála, ale zároveň jsem byla dost skeptická k tomu, že bych mohla ustát ten tlak, který na mě byl.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor se stříbrnou Gabrielou Soukalovou pořídil Jan Suchan

Myslím, že to, že po mě po dvou čtvrtých místech spadl ten tlak, tak jsem se konečně byla schopná pořádně koncentrovat na závod a jet to tak, jak jsem zvyklá.

Stříbrem jste dorovnala svou maminku, medailistku ze Sarajeva, ze štafety běžkyň na lyžích. Ulevilo se vám, že v rodině už je to nastejno?

Ještě před olympiádou jsem řekla, že neskončím kariéru, dokud mamku nedorovnám. Ale teď mám další motivaci. Tím úspěchem i do budoucna, protože to je paráda.

Před rokem a půl vás znali jen skuteční biatlonoví fajnšmekři. Co bylo na cestě za olympijskou medailí nejtěžší?

Myslím, že to bylo strašně moc o zdraví. V předchozích sezonách jsem měla vždycky dost zdravotních problémů a myslím si, že i to, že jsem se psychicky zocelila, mi hodně pomohlo. Myslím si, že jsem vyrovnanější než kdy dřív.

Gabriela Soukalová má stříbro v závodě s hromadným startem

Číst článek

Třetí závod po sobě jste na poslední položce měla šanci na medaili. Dvakrát jste to neustála. Honilo se vám hlavou, že teď to pokazit nesmíte?

Určitě se mi to honilo hlavou a také jsem se snažila v předposledním kole před tou poslední střelbou výrazně zvolnit, abych se zvládla koncentrovat na tu položku. Vůbec jsem nevnímala, kdo kde je, protože jsem byla už od druhého kola tak na pokraji sil, že jsem se soustředila čistě na svůj výkon a hlavně jsem věděla, že je to čistě o té střelnici.

Že běžecky na tom nejsem asi moc špatně, spíš naopak a snažila jsem se jet svůj závod a věděla jsem, že na té poslední položce nesmím udělat víc než jednu chybu. Ta první rána mě strašně znervóznila. Říkala jsem si: „Pro trenéra Ondřeje Rybáře tohle prostě musím ustát“.

Rozhodovala střelba a tu Gábina zvládla, všiml si trenér Ondřej Rybář

Číst článek

Takže medaile je i pro něj?

Určitě. Má na tom obrovskou zásluhu a řekla bych, že za ten poslední rok se náš trenér stal jedním z nejdůležitějších lidí, které vůbec znám. Nejen díky tomu, jaké má schopnosti vést mančaft, ale i díky tomu, jaký je člověk. Vždy se říká, že nikdo není nenahraditelný, ale myslím, že v tomhle případě to neplatí.

Jan Suchan, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme