Už osmnáct let žije Pavel Nedvěd v Itálii, tam ho teď zřejmě čeká týden plný euforie. Juventus může zítra postoupit do turínského finále Evropské ligy a v pondělí slavit třetí italský titul v řadě. Nedvěd se na úspěších Juventusu podílí už ne coby fotbalista, ale jeden z klubových ředitelů.

14:05 30. dubna 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Až tak vysoko vystoupal za necelé čtvrtstoletí od svého prvního ligového startu v dresu pražské Dukly, která natáčí dokument o své slavné historii, a tak za Nedvědem do Turína vypravila štáb.

Domluvit sraz se slavným českým fotbalistou ale nebylo kvůli jeho vytíženosti úplně jednoduché. A to ani pro Nedvědova bývalého spoluhráče a kamaráda z Dukly a Sparty Petra Kostelníka.

„Určitě to nebylo jednoduché, Pavel má spoustu povinností a je tady velice vážená osoba. Jsem rád, že se nám to povedlo,“ těší bývalého ligového gólmana s reprezentačními zkušenostmi.

Pavel Nedvěd dorazil a vzal všechny do lóže pro legendy klubu. V hovoru s Petrem Kostelníkem si pochvaluje, že i v časech, kdy si italské kluby nemohou ekonomicky vyskakovat, Juventus má záruku, že devatenáctkrát do roka prodá čtyřicet tisíc vstupenek.

Pak už ale přehazuje výhybku a na přání režiséra Luďka Svobody se vrací do doby, kdy si na poloprázdné Julisce mohl o vyprodaném stadionu leda nechat zdát.

„Když jsme hráli o záchranu, tak člověk poznal to prostředí. Hodně mě to zocelilo. Já jsem byl hodně ambiciózní, kolikrát si myslím až přehnaně. Byl jsem tenkrát strašně nadšený, že jsme mohli spát přímo na stadionu,“ vypráví Pavel Nedvěd.

„Tenkrát nám dali na stadionu do místnosti pod kabinou obyčejné skříňky a postele. A my, co jsme byli na vojně, tak jsme tam mohli spávat. Vylezli jsme jenom schody a už jsme byli v kabině,“ připomíná si zpětně.

S Petrem Kostelníkem si potom povídají o vojenské službě. A Pavlu Nedvědovi naskakují vzpomínky na dobu, kdy měl všechnu dřinu i slávu ještě před sebou a od níž se toho v jeho životě změnilo hodně. To zásadní ale prý zůstalo.

„Je to pořád stejný Pavel, který přišel v osmnácti letech do Dukly, vůbec se nezměnil. Jenom v tom, že se z něho stala fotbalová legenda, ale jako člověk a kamarád, to je pořád stejný vztah, který byl i před dvaceti lety,“ zdůrazňuje Petr Kostelník.

Cenné bylo natáčení s Pavlem Nedvědem i pro Luďka Svobodu, režiséra dokumentárního filmu o Dukle Praha. „Nejcennější bylo, že si na nás Pavel Nedvěd vůbec udělal čas, že nám podařilo ho rozpomenout se na tu chvilku, co zažil na Dukle.“

Jan Kaliba, Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít