Hned na dvě akce dnes nekoupíte v běloruském Minsku lístky. Na zápasy domácí hokejové reprezentace a na show v cirkusu. Místní jsou na něj hrdí. Státní běloruský cirkus není žádným mobilním šapitó, ale obrovskou kamennou stavbou v centru metropole.

Tento článek je více než rok starý.

10:31 16. května 2014 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Cvičitel šimpanzů Andrej Těplygin se opicím věnuje už hodně dlouho. „V osmi letech jsem začal sám s drezůrou psů a od čtrnácti jsem u opic," říká třicetiletý Andrej. Společně se svoji partnerkou mají ještě makaky a kapucíny.

„Složité je, si opici vůbec ochočit. Je to divoké zvíře. Trvá klidně i rok, než vám začne důvěřovat, než si vás připustí k tělu," přiznává krotitelka.

Opice skáče na trampolíně a učí se salta pro diváky. Pro hokejové fanoušky je ale těžké sehnat během turnaje lístek do cirkusu. „Máme pořád vyprodáno. Lidé mají rádi cirkus. Je to naše letitá tradice," říká mluvčí.

V podzemí obrovské budovy cirkusu jsou klece se zvířaty, rozsáhlé logistické zázemí. Tady žijí na několika patrech koně, tygři nebo sloni. Provoz cirkusu v Minsku platí stát.

Bělorusové jsou na tento druh show opravdu hrdí. Nepřipouští názor, že by mohlo jít o týrání zvířat.

„Pokud bychom používali sílu, tak by nám zvíře uteklo. Snažíme se jim dokázat, že je máme rádi, že nám můžou důvěřovat," říká cvičitelka. „Dnes už se v Evropě například nesmí s šimpanzi pracovat, v cirkusech jsou zakázaní. Ale zatím v Rusku a tady v Bělorusku je jejich drezůra povolená," dodává Andrej Těplygin.

Petr Vavrouška, Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít