Bazénoví plavci budou o medaile na ME v Berlíně bojovat v podzemí
Celkem 24 českých bazénových plavců dorazilo do dějiště mistrovství Evropy, kde budou od pondělí bojovat o cenné kovy. Jejich reprezentační kolegové z dálkového plavání, kteří soutěží už od středy, by jim tak mohli začít předávat cenné zkušenosti, jak to na letošním šampionátu v Berlíně chodí.
Jenže to by se sportoviště pro dálkové a bazénové plavce, stejně jako místní atmosféra, nesměly lišit jako noc a den.
Už když z dálky přicházíte k veslařskému kanálu v Grünau, dotírají na vaše ušní bubínky salvy decibelů.
V areálu pro dálkoplavecké soutěže se nekoná tolik vyhlášená berlínská diskotéka, to jen místní organizátoři i fanoušci plavání vzali za své myšlenku, že sportem se musí člověk hlavně bavit.
„Někdy mi přijde, že i turisté si tady chodí, kam chtějí. Na mistrovství Evropy bývá volnější atmosféra, světový šampionát je více hlídaný,“ popisuje neškrobenou atmosféru dálkových soutěží v Berlíně český reprezentant Jan Pošmourný.
Přestože to místním organizátorům v celé řadě detailů evidentně skřípe, fanoušci si žijí spokojeně svým vlastním životem. Většinou hodně hlasitým, zvlášť když se daří, jako že na probíhajícím šampionátu zatím ano, domácím plavcům.
Při příchodu domácí hvězdy Thomase Lurze se otřásá chatrná dřevěná tribuna, jejíž historie sahá až do roku 1936, kdy zdejší areál hostil tolik známé olympijské hry.
„Slyšel jsem, že to tady fungovalo už v období Třetí říše. Voda je tady hodně špinavá, v Čechách ji takhle špinavou nemáme,“ dodává Pošmourný.
K jeho slovům je třeba na druhou stranu dodat, že zase v Česku nemáme tolik kvalitních dálkových plavců, atmosféru na mistrovství Evropy tak mohou čeští plavci těm německým jen závidět.
Zatímco v hlučném Grünau to žije ryze závodní atmosférou, v centru Berlína, kde se budou od pondělí konat bazénové soutěže, se zatím v klidu finišuje v přípravách. V místním sportovním komplexu na rohu Fritz-Riedel Strasse se stloukají police, venku se dokonce ještě řežou bazénové kachličky.
Nad hlavami přejíždí vlaky
A zvláštní dojem z místního Velodromu, ve kterém rychlá kola na týden vystřídají rychlí plavci, dokresluje i fakt, že je celý areál posazen pod úrovní země a nad vámi tak přejíždí vlaky z pár metrů vzdálené stanice Landsberger Allee.
„Teď tady moc lidí není, ale počkejte od pondělí. To tady budeme muset být dva,“ říká od zakouřených klobás obyvatel zatím jediného stánku v celém okolí Velodromu Mark.
„Když jste v Berlíně, musíte si dát Boleto, je to speciální placka z vepřového masa. Na tu nikdy nezapomenete, za to ručím! Mám tady samozřejmě i buřty nebo nějaký stejk,“ dodává Mark.
Výstavba podzemního berlínského bunkru začala podle projektu Dominiqua Perraulta téměř přesně před 21 lety.
„Bylo to tady postaveno kvůli olympiádě v roce 2000, kterou ale nakonec dostalo Sydney. Teď to kromě koncertů a sjezdů politických stran slouží také sportu. Já tady mám žně, hlavně když se jezdí na Velodromu každoroční šestidenní závod,“ připomíná Mark tradiční berlínské klání dráhařů.
Nemohu se zbavit dojmu, že sem, do věčně tmavé změti železa a betonu, nestrojená atmosféra z veslařského kanálu nemůže nikdy doputovat. Jakoby se plavání vydalo na cestu znázorněnou nad Velodromem - schody, které nikam nevedou.
Ale třeba se pletu a německá pečlivost s desítkami plaveckých hvězd a tisící fanoušky pod zemí bude slavit úspěch.
