Pluk Azov vzešel z krajní pravice, radikálů se postupně zbavoval. Nyní platí za významnou jednotku
Rusko před dvěma měsíci zahájilo invazi na Ukrajinu s cílem její „denacifikace“. Proti ruské agresi se postavila nejen armáda, ale také pluk Azov, který je součástí Národní gardy. Ohlasy na jeho působení ale nejsou vždy pozitivní, některých narativů využívá i propaganda Kremlu. „Kontroverze vychází z kořenů, které pluk má a jsou u krajní pravice,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz analytik Michal Lebduška.
Azov se formoval od roku 2014 jakožto první reakce na ruský úder v oblasti Donbasu. Jednalo se tehdy o dobrovolný prapor, jedné z mnoha jednotek, které v té době na Ukrajině vznikaly. Důvodem byla nebojeschopná, podfinancovaná armáda, která se nemohla bránit ruské převaze.
Během následujících měsíců se ale prapor reorganizoval, profesionalizoval a rozšířil na pluk. Proslul díky bojům v oblasti Mariupolu. „U zrodu byli radikálové z řad krajní pravice, ale třeba také lidé, kteří se aktivně účastnili Majdanu v Kyjevě,“ připomíná Lebduška z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), jež svůj výzkum zaměřuje na Ukrajinu.
Ukrajina opět navrhla velikonoční příměří v Mariupolu. Rusové pokračují v ostřelování Azovstalu
Číst článek
Pár měsíců po vytlačení větší části ruských vojáků z oblasti Donbasu v roce 2014 Azovu děkoval někdejší prezident Petro Porošenko. „Jsou to naši nejlepší bojovníci. Naši nejlepší dobrovolníci,“ citovala jeho slova Al-Džazíra.
Odklonu od původního uskupení, které mohli mnozí vnímat jako ideologické, podle analytika AMO prospěla také změna velitele. „Otcem myšlenky“ byl Andrij Bileckij, Ukrajinci ho zvolili do parlamentu za krajně pravicové UKROP - Asociaci ukrajinských patriotů a později Svobodu, jako poslanec působil do roku 2019. „Dnešní velitel Azovu s tímhle pozadím nemá už nic společného,“ říká Lebduška.
V současnosti čítá jejich skupina tisícovku příslušníků, pluk je součástí Národní gardy, jež spadá pod gesci ministerstva vnitra.
„Díky reorganizaci se (pluk) očišťoval od radikálních elementů,“ říká Lebduška. Je podle něj ale důležité zmínit, že už od počátku bylo ve skupině menšina radikálů, přestože se na to nyní mnozí odkazují.
Radikály se pokusil vyčíslit Alexander Ritzmann, výzkumník zabývající se extremismem při Counter Extremism Project. „V roce 2015 sám azovský regiment prohlašoval, že je v jeho jednotkách 10 až 20 procent krajně pravicových extremistů,“ řekl pro CNN.
Nacistická symbolika?
Pro Rusko je Azov symbol nacismu, proti kterému bojuje a kterého chce Ukrajinu zbavit. „V Rusku se o pluku Azov vytvořil úplně neuvěřitelný mýtus. Tento pluk čítá několik tisíc mužů, kterým se tady říká ostří hoši. Jsou to lidé velmi uznávaní a stateční. Ale pověst nácků, fotbalových ultras, ze kterých se pluk Azov roce 2014 zrodil, už je dávno pryč. A v Rusku je to především mýtus živeným propagandou, který nemá v realitě žádnou oporu,“ řekla v rozhovoru pro Radiožurnál minulý týden novinářka Petra Procházková.
Důvodem může být znak pluku připomínající nacistickou symboliku. „Je to něco, co ukrajinští nacionalisté nebo krajní pravice používá zhruba od devadesátých let. Argumentují tím, že to s nacismem nemá nic společného. Symbol má znamenat dvě písmena I a N. V ukrajinštině ideja naciji čili idea národa,“ vysvětluje Lebduška. Připouští ale, že inspirace je tam zjevná.
„Jednotku do značné míry zviditelnila ruská propaganda. To, že se o nich tolik všude píše, je dané právě tím. Proč si vybrali zrovna Azov? Roli hraje pozadí a symbolika, nicméně je to něco, co se jim (představitelům ruského režimu) hodilo. Myslím, že na tom ale v tomto smyslu nezáleží – na lidech a ideologii. Kdyby neměli Azov, našli by si někoho jiného, koho by zneužívali pro svou propagandu, při které by využívali tvrzení, že se jedná o nacisty, kterých je potřeba se zbavit a je kvůli nim třeba denacifikovat Ukrajinu,“ uvažuje pro iROZHLAS.cz analytik.
Tato ruská rétorika podle něj odkazuje k mytologii druhé světové války, která v zemi funguje a vztahuje se k sovětské propagandě – dnes mluví o nacistech, předtím upozorňovali na fašisty, kteří nesouhlasili se Sovětským svazem. „Týkalo se to například i ukrajinských bojovníků za nezávislost,“ dodává Lebduška.
Klíčový Mariupol
Název pluku se odkazuje k oblasti, ve které operuje – tedy blízkosti s Azovským mořem. Podobných vojenských jednotek ale za dobu osm let trvající války v Donbase vzniklo několik. Například v Luhanské oblasti se vyskytuje Ajdar. Často jsou sponzorované ukrajinskými oligarchy, analytik AMO například vzpomínal Ihora Kolomojského z Dnipra.
Aktuálně se jednotky Azov soustředí zejména u Mariupolu. Město bylo ostřelováno prakticky okamžitě od počátku ruské invaze na Ukrajinu, ke které došlo 24. února.
„Shodou okolností jsem tam ve středu (den před ruskou invazí – pozn. red.) natáčel reportáž o evakuaci dětí. O tom, jak nacvičovaly děti ve škole, žáci mladší, starší, taková poměrně velká škola, 600 žáků, nacvičovali vlastně ten útěk nebo organizovaný útěk, aby nevznikla panika, dolů do krytu. A ty děti už to nějak asi cítily, protože mi říkaly: ‚my se bojíme, máme strach, protože jsme slyšely, že dojde k ruskému útoku.‘ Dospělí tomu sice ještě moc nevěřili, bylo to den předtím, ale ukázalo se, že děti nám to poví. A děti měly tentokrát bohužel smutnou pravdu,“ vyprávěl v podcastu Vinohradská 12 zpravodaj Martin Dorazín.
Rusové mají na přístavní město zálusk, protože tvoří „most“ mezi pevninou a anektovaným Krymem. Nyní se vedou intenzivní boje o ocelárnu Azovstal, která má jedenáct kilometrů čtverečních a jsou pod ní vedeny tunely, které jsou dlouhé 24 kilometrů. Při obraně hraje pluk Azov zásadní roli.
