Co dělám v rozhlase:
Po desítkách let v Českém rozhlase je ze mě zprávařka, to znamená, že tvořím zpravodajské relace, které zároveň interpretuji.

Před rozhlasem:
Do rádia jsem nastoupila v roce 1985, hned po ukončení českobudějovického gymnázia. Tehdy jsem vůbec netušila, že se se spoustou spolužáků i učitelů budu za pár let potkávat pracovně, například Janem Zahradníkem.

Před revolucí vypadalo vysílání úplně jinak než dnes, ale ať už jsem dělala písařku a rozepisovala pořady nebo četbu nebo ve zpravodajství psala to, co diktoval redaktor, a později natáčela, stříhala a vysílala, vždycky mě to moc bavilo.

Co mě baví:
Mohu si – jako asi málokdo – dovolit říct, že práce mě baví. Je ale úžasné být nejrychlejší, vědět o něčem mezi prvními a potkat se a mluvit s lidmi, ke kterým bych se jinak těžko blíž dostala. Na moc koníčků mi už času nezbývá. Když pomineme rodinu a práci, další, bez čeho nemůžu být, jsou zvířata.