Liberečtí strážníci se jako první v Česku učí znakový jazyk
Jako průkopníci se teď možná cítí strážníci liberecké městské policie. Jako první v Česku se totiž učí znakový jazyk, který jim má usnadnit komunikaci s neslyšícími lidmi.
„Tomáš, přestože nemluví a neslyší, tak velmi dobře odezírá. A kreslí na tabuli. Nejdříve obrázky, pak různá slova. A podle toho ti strážníci pochopí, co jim chce říct. Je to o tom, umět číst mezi řádky.“
Daniela Bušková z městské policie se znakový jazyk také učí. „Určitě je to prostředek, který se nám bude hodit. Byly v minulosti situace, kdy jsme potřebovali zjistit od hluchoněmého člověka nějakou informaci,“ říká.
„V prvních lekcích nám byla představena jednotlivá písmena a také jsme se učili jméno města Liberec. Znázorňují ho zkřížené ruce s nataženými prsty a musíte vyjádřit pohyb rukou proti sobě.“
My se teď učíme zeptat se, co se stalo. Tomáš vztyčil pravou ruku. Z ukazováku a palce udělal „óčko“ jako když potápěč ukazuje OK, další tři prsty má vepředu a kývá rukou.
„První je stalo a druhé co, znakový jazyk má totiž jiný slovosled, než má čeština. My bychom řekli: co se stalo, ale neslyšící řekne: stalo se, nebo stát co,“ vysvětluje Lydie Charouzová.
Strážník Zdeněk Báky na kurzu sleduje pozorně lektora, souhlasí s tím, že nauka není lehká.
„Je to, jako když se prvňák učí abecedu, slova a věty. Ze začátku, co se týká rodiny, slov táta, máma, tak to bylo jednoduché. Když jsme pak přešli na to, co můžeme řešit, to je přestupek, bloková pokuta, tak je to složitější.“
Ve službě se už asi třikrát setkal s tím, že se potřeboval domluvit s neslyšícím člověkem.
„Nejhorší bylo, že to bylo večer, kdy se už nedal sehnat tlumočník. Proto jsem využil tohoto kurzu a až skončí, rád bych jako samouk pokračoval, ukázali nám internetové stránky, kde si můžeme zadat slovo a zopakovat si to.“
Stejně jako strážníci se o znakový jazyk zajímají i zdravotníci, kteří se začnou školit hned po nich.
