Pardubické krematorium patří mezi nejvýznamnější architektonické stavby 20. století, a letos slaví už 90 let. První kremace se v něm konala 29. září 1923. Jako dárek dostalo krematorium publikaci, vyšla také edice poštovních známek a filmaři natočili spot, ve kterém si autora stavby, architekta Pavla Janáka, zahrál David Vávra. Ten přijel společně s dalšími hosty na pardubický zámek, aby narozeniny krematoria oslavil.

11:52 20. září 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zavřete oči a zapomeňte na televizi, mobilní telefony nebo počítače. Z rozhlasového přijímače slyšíte známou melodii a díky ní se vracíte v čase o 90 let zpět. Konkrétně do roku 1923. Právě v tomto roce vyrostlo v Pardubicích krematorium. Zdálky vám může trochu připomínat perníkovou chaloupku.

„Je v tom určitá radost, a protože rondo-kubismus byl pozitivní, barevný, obloučkový, hladký a ohebný, dává nám zprávu o tom, že i smrt je radostná a že třeba do ní vstupujeme s nadějí na něco lepšího příštího,“ říká architekt a herec David Vávra.

Stavba má hned několik prvenství. Jedním z nich je, že jde vůbec o první české krematorium.

„V Československu už sice stálo krematorium v Liberci, v německém Reichenbergu, které si ale postavili němečtí občané Československa a ti slovanští ho nechtěli používat, proto v Pardubicích měli své první české krematorium,“ vysvětluje historička architektury Vendula Hnídková.

Tím druhým prvenstvím je, že na krematorium byla v tehdejším Československu vypsána poprvé veřejná architektonická soutěž. Vítězem se stal Pavel Janák.

„Nedávno jsme s kolegy vydali knihu, která se jmenuje Drobné perly české architektury, a já jsem ji v rámci přípravy na tento den procházel a zjistil jsem, že je tam jediné jméno českého architekta – Pavel Janák. To možná svědčí o tom, že stavěl už přelomové domy, které jsou něčím okouzlující a nejsou prvořadými památkami, jaké nacházíme v bedekrech. Naopak, je to podobné, jako když myslivec šoulá zvěř – najdeme je v lesních tišinách nebo postranních ulicích,“ doplňuje David Vávra.

Přelomová architektura

Veřejnost zpočátku budovu krematoria nepřijala s nadšením, ale právě to ji podle Davida Vávry předurčilo k výjimečnosti.

„Kdyby ji přijali s nadšením, tak by na té architektuře bylo něco špatného, nebyla by třeba přelomová. Tahle ale je, a zároveň je definitivní – končí určité období, završuje ho, za něj už dál nelze jít. Je jen správné, že lidi to krematorium nepřijímají, já jsem jeden z těch, kteří si od bizarnosti až po oslavu tvořil k té budově svůj názor.“

Na konci 60. let navíc proslavil pardubické krematorium snímek Spalovač mrtvol režiséra Juraje Herze. Film se tady také několikrát promítal.

„Přesmutná úloha mě postihla – aby první žeh v mé nové funkci ředitele tohoto vznešeného chrámu smrti byla má vlastní ,nebeská' žena,“ říká ve filmu představitel hlavní role Rudolf Hrušínský.

Ano, krematorium je chrámem smrti. Smrt je ale – jak říká David Vávra – součástí každého z nás.

„Nevím, kde budu spálen… Z Prahy je to sem daleko, ale třeba umřu tady! Kdoví… To je napsané jinde,“ dodává s nadhledem David Vávra.

Krematorium v Pardubicích každopádně patří mezi skvosty pardubické architektury a je jednou z nejvýznamnějších českých staveb 20. století. Od roku 2010 je proto zapsané na seznam národních kulturních památek.

Tereza Jelínková, Naďa Kubínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít