„Někdo tomu říká Ulička řemesel, novináři to nazvali Zlatou uličkou. To záleží, jak si to kdo vezme. Návštěvník může projít uličkou, jsou tady vestavěné domky, takže jednotlivé expozice nejsou ve vitrínách, jak to bývá zvykem, ale právě v domcích, do kterých se dá vstoupit a mělo by to vypadat podobně jako v té době,“ popisuje expozici vedoucí svrateckého muzea Martin Mudroch.

V domcích najdete světnici kovodělníka, vybavenou kachlovými kamny, velkým stolem, kredencí a kolébkou, kůlničku se zemědělským nářadím, dílnu hrnčíře, spořitelnu, kompletní ševcovskou dílnu po posledním svrateckém ševci, truhlářskou dílnu, která se specializovala na výrobu lyží a saní, nebo kožešnictví a kloboučnictví. Mezi dětmi je populární školní třída.

Největší chloubou svrateckého prvorepublikového městečka je koloniál, kterému dominuje plně funkční historická pokladna s pravými dobovými penězi.

„Patří k jedněm z nejúplnějších, je tady všechno možné, co se v koloniále tehdy dalo pořídit. Lidem se to líbí, navíc je to barevné,“ dodává k obchodu Mudroch a ukazuje raritu – tehdy používané zubní mýdlo.

Svratecké muzeum je pravidelně otevřené o letních prázdninách, ale na webových stránkách města najdete kontakt i pro mimosezónní návštěvy.

Daniel Burda, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít