Jaromír Jágr zůstává v Omsku, před MS je v klidu
Jaromír Jágr je v Praze, pojede do Německa a v příští sezóně zůstane v Omsku. To jsou nejdůležitější aktuality, které se týkají osmatřicetiletého útočníka, a dají se říct i jinak. Jágr se připojí k české hokejové reprezentaci a na rozdíl od řady jiných možných opor bude hrát na mistrovství světa, které začíná už v pátek. A jeho návrat do zámořské NHL zůstává znovu jen v rovině spekulací, které se nepotvrdily.
Jágr je na Sibiři spokojený, prodloužení smlouvy s Omskem bylo při úvahách o dalším vývoji kariéry jeho prioritou, a když se zájem ukázal jako oboustranný, nebylo co řešit. Chuť v Omsku pokračovat podpořil i příchod finského kouče Raima Summanena.
„Myslím, že dokáže strhnout ten tým, že má spoustu energie, což je důležité. Hlavně když se týmu nedaří. Ty tréninky co jsem viděl, kterým směrem ten Fin chce jít, tak si myslím, že budu lepší hokejista příští rok po té sezóně, než jsem teď. Protože se mi ty věci co dělá, ty tréninky, opravdu líbí,“ libuje si Jaromír Jágr.
Jeden z nejlepších hráčů české, a možná i světové historie, je i konkrétní. „Myslím si, že se vrací ta doba, alespoň tady s tím naším trenérem, kdy prostě hráči kladou méně důrazu na cvičení s činkami a v posilovně, ale spíš začínají cvičit s vlastní váhou. To se dřív dělalo, když jsme byli mladí, vlastně během komunistických let.“
Skoro by se mohlo zdát, že Jágr propadá nostalgii. Její známky se dají vystopovat i z reakce na otázku, jestli je dobře, že česká reprezentace před blížícím se mistrovstvím světa není právě týmem, ze kterého by šel strach a který by aspiroval na medaili.
„Ten nejdůležitější turnaj, kdy od nás nikdo nic nečekal, bylo Nagano. Zase na druhou stranu to byl první velký turnaj po ostudě ze Světového poháru. To mužstvo bylo přibližně stejné jako v devadesátém šestém, takže nikdo nechtěl na vlastní kůži zažít tu stejnou ostudu, kdy se s Německem prohrálo 7:1. To bych nikomu nepřál tu cestu domu z Německa, vidět ty lidi. Hlavně už na hranicích to začalo. Pro výsledek je to lepší, když nikdo nic neočekává. Z psychické stránky je to určitě lepší,“ myslí si Jaromír Jágr.
Mladí pochopí, co je reprezentovat
Slavný útočník nachází také jednu výhodu v tom, že se trenéru Vladimíru Růžičkovi sešlo nevídané množství omluvenek a na frekventované téma posledních dní ještě skoro otcovsky poznamenává.
„Z mého osobního pohledu, mne to nemrzí. Já nemám právo někoho soudit. Na omluvu těch hráčů, kteří jsou ještě mladí, můžu říct, že třeba tak jak to cítím teď, tak když jsem byl mladší, tak jsem to tak silně necítil. Já věřím, že ti hráči, kteří třeba odmítnou z určité, já neříkám, že to tak bylo, hrdosti nebo jsou uražení nebo se jim nechce, prostě postupem času dospějí k tomu, že to byla hloupost, co udělali a příště už budou rádi, že budou moct reprezentovat.“
A protože Jaromír Jágr se chystá reprezentovat už v neděli v úvodním českém duelu proti Francii, pociťuje jako handicap, že po vypadnutí Omsku z play-off Kontinentální ligy už téměř dva měsíce jenom trénuje a zápasová praxe mu chybí.
„Ono je hrozně těžké přinutit se trénovat v takovém tempu, takové frekvenci, jako je hokejový zápas. Ta rychlost to je asi to nejtěžší. Nemůžeš tohle trénovat s činkami. Ta rychlost a ten přehled v té hře, to musí člověk odehrát, aby si na to navykl. A to mně bude scházet. Tak já doufám, že se do toho co nejrychleji dostanu,“ věří Jaromír Jágr.
Naštěstí pro Jágra, který v minulých dnech prodělal i nemoc, kvůli níž se pět dní nesklouzl po ledě, nahrává českému týmu a jeho nerozehrané opoře vylosování. Se svými soupeři se totiž Růžičkův sobor utká od neděle do příštího čtvrtka v pořadí Francie, Norsko, Švédsko.
