Dnešní noc bude pro nejlepší české veslaře opravdu hodně krátká. Ne snad, že by se chystali porušovat životosprávu a svévolně, bez požehnání svých trenérů si chtěli posunout večerku. Důvod je ten, že už v šest hodin ráno si to namíří reprezentační výběr z ruzyňského letiště do Slovinska - vstříc světovému šampionátu, který je zároveň také kvalifikací pro olympijské hry v Londýně. Aleš Procházka vyzpovídal světového šampiona Ondřeje Synka.

15:44 24. srpna 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Naše výprava čítá deset posádek, to je jednatřicet závodníků včetně úřadujícího mistra světa v kategorii skifařů Ondřeje Synka. Co se od vás čeká, to asi dobře víte.

„To vím, lidé určitě budou znovu očekávat vítězství, zlatou medaili. Je to ale sport a stát se může cokoli, navíc jezero Bled umí být i trochu kruté, umí tam fouknout.“

Vy prý nepatříte mezi nejzarytější cestovatele, takže jakou štací je pro vás Bled z hlediska distance?

„Není to daleko, asi 550 kilometrů, to je docela v pohodě. Cestování ale rád nemám, to je pravda. Kdyby to bylo každý rok u nás v Račicích u Roudnice, byl bych nejspokojenější.“

Jste vítězem Světového poháru pro letošní rok, co jste od té doby stihnul?

„Stihl jsem se oženit a byl jsem na soustředění, to je asi tak všechno.“

To docela vydá. A co se týká tréninku?

„Natrénováno mám, myslím si, dobře, i když minulý týden jsem měl nějaké problémy se žaludkem a byl jsem unavený. Postupně se ale dávám do pořádku, teď už se cítím dobře, nemělo by to na mně zanechat žádné velké následky.“

Závodí se na přírodní dráze, a trenér Doleček tak nebude mít šanci provázet vás po břehu a udílet nějaké rady – je to pro vás příjemnější, nebo to cítíte jako újmu?

„Jako újmu to určitě necítím, minulý rok na jezeře Karapiro na Novém Zélandu to byla úplně stejná situace. Závodníci jsou tak zkušení, že se s tím umí vypořádat. Navíc když jedou trenéři na kole po břehu a každý křičí na svého závodníka, není jim nic rozumět.“

Co všechno stačí závodník prožít od startu do cíle?

„Velká muka, protože je to sport, který hodně bolí. Před startem jsou to velké nervy, když se čeká na zelené světlo na semaforu. Pak nervy opadnou a nastoupí bolest, člověk ji musí překonat, i sám sebe, aby do toho cíle dojel.“

Tak ať mají vaše muka příjemnou tečku!

„Děkuji.“

Aleš Procházka, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít