Celkem čtyři země reprezentovala gymnastka Čusovitinová
Sportovců, kteří reprezentovali během své kariéry více států, známe z historie poměrně dost. Jednou z rekordmanek v tomto směru je gymnastka Oksana Čusovitinová, která na světových kolbištích sbírala úspěchy hned pod čtyřmi vlajkami.
Oksana Alexandrovna Čusovitinová se narodila 19. června 1975 v tehdejším Sovětském svazu a nikdo v té době netušil, jak klikatá bude její cesta světem sportovní gymnastiky a to ani v roce 1988, kdy se stala poprvé ve 13 letech mistryní Sovětského svazu. Co ale bylo nadmíru jasné, byla její budoucnost v reprezentačním týmu.
V 16 letech pomohla družstvu Sovětského svazu k titulu světových šampionek a přidala individuální zlato v prostných. O rok později slavila pod vlajkou Společenství nezávislých států olympijské zlato v Barceloně.
„Bylo to pro mě něco nového. Atmosféra olympijských her byla naprosto odlišná od soutěží, které jsem do té doby absolvovala. Byla jsem hodně nervózní. V individuálních soutěžích se mi nedařilo podle představ, ale zlato v soutěži družstev mi to všechno vynahradilo." vzpomíná Oksana Čusovitinová, která o rok později už reprezentovala rodný Uzbekistán a získala pro něj bronz na světovém šampionátu.
V roce 1997 se provdala za uzbeckého zápasníka Bachodira Kurpanova a o dva roky později se jim narodil syn Ališer.
Když byly malému synkovi tři roky, diagnostikovali u něho lékaři leukémii. V Uzbekistánu, ale nebyl klinika, kde by se Ališer mohl léčit, a tak se Oksana i s rodinou přestěhovala do Německa. Léčba byla ale finančně velmi náročná, a tak na záchranu Ališera vznikla nadace, do které přispívali gymnasté z celého světa.
„Všichni se mi snažili pomoci. Na konto nadace přicházely peníze z celého světa. Někdo dal větší, někdo menší, třeba jen pětieurovou částku. Na závodech se každý ptal, jak je synovi, jestli se uzdraví. Když jsem pak mohla oznámit, že se vyléčil, měli z toho všichni ohromnou radost a já těm lidem navždy zůstanu vděčná."
Vděčnost Německu byla také jedním z důvodů, proč Čusovitinová v roce 2003 požádala o německé občanství. Chtěla totiž být nejen na blízku svému synovi při doléčování, ale také chtěla závodit za zemi, která jí tolik pomohla.
Tři roky trvalo, než jí úřady vyhověly. Mezi tím získala ještě v barvách Uzbekistánu titul mistryně světa. V roce 2006 už ale za Německo bronz na světovém šampionátu, o dva roky později vybojovala zlato na evropském šampionátu a na olympijských hrách v Pekingu, ve svých třiatřiceti letech, splatila svůj dluh vůči Německu ziskem stříbrné medaile na přeskoku.
„Ano, byl to můj největší zážitek. Vyhrála jsem předtím už asi všechno, co se dalo, ale tahle medaile byla pro mě tou nejcennější. Ališer mi tleskal a já byla ráda, že to mohl vidět alespoň v televizi. Pravda je, že naživo by to bylo lepší a do Londýna je to přeci jenom z Německa blíž, třeba to uvidí tam." směje se Oksana nad svými plány účastnit se v sedmatřiceti letech svých šestých olympijských her.
