‚Paní Zagorová, je to milá holka...‘ Před 30 lety rozzlobila komunisty petice Několik vět

Propuštění politických vězňů, svoboda shromažďování, otevřený dialog a diskuse o otázkách ochrany životního prostředí, to byly hlavní požadavky provolání Několik vět, které právě před 30 lety poprvé zaznělo ve vysílání Svobodné Evropy.

ARCHIV ČESKÉHO ROZHLASU Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na jaře roku 1989 se situace v zemích východního bloku rychle měnila. V Sovětském svazu už několik let probíhala přestavba, Polsko se chystalo k prvním polosvobodným volbám. V Československu 17. května vyšel z vězení dramatik Václav Havel a spolu s dalšími lidmi z prostředí Charty 77 se rozhodl vytvořit dokument, k němuž by se mohli přihlásit občané nespokojení se situací v zemi – chtěl jim nabídnout jakési „pozitivní programové provolání“.

Jakeš lituje, že strana víc nezabojovala o socialismus, říká režisér filmu Milda

Číst článek

Požadavky Několika vět byly proto co nejobecnější a v podstatě nepolitické. Soustředily se na oblast lidských práv, byly především výzvou k otevřenému dialogu. Jedním z důležitých témat petice byla i ochrana životního prostředí.

Autorem textu byl Havel, ale jeho název, odkazující k prohlášení Dva tisíce slov z období pražského jara v roce 1968, vymyslel scenárista Jiří Křižan. K iniciátorům petice se řadí také advokát Stanislav Devátý a mluvčí Charty 77 Alexandr Vondra.

Text se začal šířit v polovině června a do konce měsíce ho podepsalo zhruba 1800 osob. Poté, 29. června, prohlášení zaznělo v českém vysílání Svobodné Evropy, BBC a Hlasu Ameriky. Celé nebo jeho části přetiskla i některá západní média.

‚Provokativní a neopodstatněné‘

Režim proti petici a jejím signatářům zahájil podobnou kampaň, jako proti Chartě 77. Požadavky, obsažené v provolání Několik vět, státní média odsoudila jako provokativní a neopodstatněné. Tyto argumenty zaznívaly přirozeně i ve vysílání Československého rozhlasu.

Jednou z reakcí byl i legendární projev tehdejšího tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše z Červeného hrádku. „No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šest set, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok. Ti náhodou neprotestovali, ale mnozí z těch, kteří se takhle dobře mají, protestovali,“ prohlásil mimo jiné Jakeš.

Organizovaně proti provolání vystoupili také členové komunistické strany, kteří do poloviny září zaslali vedení KSČ přibližně 23 tisíc dopisů. Zarážející je, že s jeho textem se nemohli seznámit, v československých sdělovacích prostředcích se totiž objevil až po změně politické situace v prosinci 1989. Více však bylo občanů, kteří petici podpořili. Navzdory šikaně ze strany úřadů a bezpečnostních složek podepsalo do 17. listopadu Několik vět kolem 37 tisíc lidí.

Důležitou roli tu sehrálo právě vysílání Svobodné Evropy, v němž se jména nových signatářů předčítala. Ačkoliv představitelé rádia zpočátku namítali, že podobný telefonní seznam přece nebude nikdo poslouchat, podle výpovědí pamětníků to bylo právě naopak a tyto relace patřily k nejposlouchanějším. Nevysílala se ovšem všechna jména – organizátoři je z podpisových archů vybírali tak, aby vzorek byl co nejpestřejší, a teprve pak je telefonovali do Svobodné Evropy. Desítky tisíc signatářů z nejrůznějších společenských vrstev a profesních skupin přesvědčivě dokazovaly, že lidé se i u nás přestávají bát postihů a velké změny jsou na spadnutí.

Socialistická televize informuje o výzvě Několik vět.

Martina Holá, Miroslav Tomek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme