PET láhve z cukru, biomasy a odpadu? Vědci hledají způsob, jak nahradit ropu a plyn
První PET láhev byla vyrobena v roce 1978, zásluhou amerického vědce Nathaniela Wyetha, který vylepšil polyethylentereftalát (PET) takovým způsobem, že vydržel tlak nápojů sycených oxidem uhličitým. Lehká láhev si okamžitě získala oblibu lidí. Podle aktuálních dat Světového fondu na ochrany přírody se v roce 2000 vyrobilo tolik plastů jako za předchozí roky dohromady. Třetina z nich ale končí v přírodě, kde trvá desítky let, než se rozloží.
„Polymerní věda se musí zaměřit na řešení problémů plastů a životního prostředí. Jsme za ně částečně zodpovědní. Každá plastová láhev, která neskončí v koši, je problém. Věřím, že v příštích pěti nebo deseti letech nabídneme chytrá a ekologická řešení, která se uplatní,“ řekla v Praze Radiožurnálu nově zvolená předsedkyně Evropské polymerní federace Katja Loosová z nizozemské univerzity v Groningenu.
Plasty neboli polymery se od druhé světové války vyrábějí primárně z ropy. V podstatě je to taková hra s počtem uhlíků a vodíků a jejich skládání do různě dlouhých řetězců.
„Nejdříve vezmeme ropu, která tvoří řetězce od dvou do sta uhlíků. Jako řezník ji nasekáme na kratší úseky. A to, co chceme nejvíc, má dva až čtyři uhlíky. To je pro nás z hlediska výroby polymeru nejcennější. A pak ji zase spojujeme tak, že se finálně prodlouží aspoň na 10 tisíc nebo 100 tisíc a někdy i miliony uhlíkových atomů,“ vysvětlil Jan Merna z Ústavu polymerů Vysoké školy chemicko-technologické.
Přírodní cesta
Nizozemští vědci teď našli způsob, jak by se PET láhve – tedy láhve z polyetylentereftalátu – daly vyrábět i jinou, přírodní cestou.
„PET se zatím vyrábí z ropy a plynu a my jsme se zaměřili na cukr, biomasu a odpad a našli jsme vhodný polymer. Má podobnou chemickou strukturu, takže to není úplně PET, ale vypadá jako PET, a v některých ohledech má dokonce o trochu lepší vlastnosti. Především proto, že je vyroben z obnovitelných zdrojů, konkrétně z biomasy, kterou většinou vyhazujeme, a zároveň je připraven pomocí enzymů, a tím i lépe recyklovatelný,“ přiblížila Loosová zatím laboratorní výsledky svých experimentů, které se zaměřují na využití enzymů při výrobě plastů.
„Víme, jaké chemické reakce spouštějí enzymy v přírodě. Ty stejné enzymy, které se používají v organismu při trávení, jako například jogurtové, můžeme využít i při přípravě nových polymerů,“ dodala.
Plastové obaly z posledních let se ještě ani nezačaly rozpadat, tento problém nás teprve čeká, varuje vědec
Číst článek
Tento princip využití enzymů je vhodný také pro recyklaci PET lahví. „Když vezmeme ten stejný enzym, jaký jsme použili při trávení jídla, tak se nám tento materiál rozloží. Vzniknou opět ty původní, kratší molekuly, ze kterých můžeme vyrobit nový PET na nápojové láhve,“ popsala Loosová.
Za posledních padesát let se chemická výroba plastu výrazně zjednodušila, přesto je podle Loosové čas na přírodní technologie.
„Nechci tvrdit, že je to lepší, ale určitě je to udržitelnější způsob výroby. Potřebujeme mnoho polymerů pro plastové láhve, které se zatím vyrábějí ekologicky nepřátelskou cestou. A enzymatická polymerace nám dává šanci vyrobit tyto plastové láhve způsobem šetrnějším k životnímu prostředí. Na enzymech je hezké i to, že je můžeme použít k nejen výrobě, ale i recyklaci plastů, která je tak lepší. To je můj výzkum a moje naděje do budoucna."
Bez plastů by totiž naše civilizace nedokázala fungovat, využíváme je prakticky ve všech oblastech lidské činnosti.
