Nové mutace koronaviru? Češi získávají imunitu, další vývoj se ale špatně předvídá, podotýkají vědci
Rychle přibývá očkovaných i těch, kteří mají přirozenou imunitu. Ale koronavirus SARS-CoV2 podle virologů ještě neřekl své poslední slovo. Stále se šíří, mutuje a může překvapit novými nebezpečnějšími variantami, které se vědci snaží sledovat. Teď vědci varují mimo jiné před těmi, které rozpoznali v Brazílii nebo Jižní Africe, protože můžou uniknout získané imunitě.
Koronavirus, který se šíří v české populaci, se v mnoha ohledech liší od viru, který tady byl před rokem. Většina nakažených má podle dostupných dat nakažlivější variantu s označením B.1.1.7 poprvé rozpoznanou loni ve Velké Británii. Vědci ale varují také před dalšími variantami popsanými v Jihoafrické republice a Brazílii. Varianta s označením P.1 byla podle virologa Jana Pačese první, která dokázala díky nové mutaci překonat získanou imunitu.
„Vznikla na místě, které bylo dáváno jako kontroverzní příklad toho, jak to bude vypadat ve zbytku světa. V brazilském městě Manaus v Amazonii došlo k naprosto nekontrolovanému šíření viru a vypadalo to, že populace dosáhla kolektivní imunity. Najednou se tam objevila nová varianta a ta čísla šla znovu nahoru,“ podotýká Pačes z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR s tím, že tato varianta je díky dalším mutací nakažlivější než její předchůdci.
Kdyby se koronavirus nešířil ve městech, pandemie by asi skončila. Vědci to odvodili z tempa mutací
Číst článek
„Pořídila si také mutaci na špičce spike proteinu, kterou má britská varianta. Pomocí něho se lépe přichytí na ACE2 receptor. Díky tomu drží pevněji a lépe vstupuje do buňky, a proto má větší infektivitu. To sebou částečně samozřejmě nese i zhoršení stavu, protože virus se lépe šíří i uvnitř pacienta a jsou větší virové nálože. Obecně to také trochu zhoršuje průběh onemocnění,“ vysvětluje virolog.
Klíč k pochopení nakažlivosti mutací je podle něj v samotných protilátkách. „Další mutace lehce stabilizují celý S protein. Takže je takový tvrdší a tím pádem se lépe udrží na buňce, kterou chce infikovat. A bohužel na tom místě, kde se nejčastěji dělají protilátky, také získal mutaci, takže na něj tak dobře nefungují. Musíme si uvědomit, jak funguje protilátka. Ona rozpoznává nějaký tvar – těch není v přírodě neomezené množství, a ne všechny tvary lze použít. Když je to tvar, který běžně používá naše tělo, tak proti tomu nemůžeme dělat protilátku. Takže i když je ten virus poměrně veliký, tak těch míst, kde můžeme udělat protilátku a mají zajímavý tvar, který se nevyskytuje v člověku, není zase tolik. Takže, když o jedno přijdeme, tak je to trochu znát.“
Nepřesná čísla
Problém se týká i vakcín. Dobrou zprávou podle Pačese ale je, že jejich účinnost je pouze nižší a nadále chrání proti těžšímu průběhu onemocnění. Vakcíny nové generace navíc mohou výrobci poměrně rychle přizpůsobit novým mutacím.
„Firmy se připravují na to, aby měly vakcíny, které budou specificky cílit na nové varianty anebo, aby šlo o kombinované vakcíny, které dokážou zacílit všechny nové varianty i původní verzi viru. Podle vyjádření amerického úřadu FDA budou tyto modifikované vakcíny schvalovat ve zkráceném procesu. To znamená, že se bude testovat jejich imunogenicita, ale už tam nebude docházet k tomu testování na desítkách tisíc lidí, aby se ověřila účinnost proti viru,“ podotýká další virolog Pavel Plevka z výzkumného centra CEITEC Masarykovy univerzity.
Varovná lekce z brazilského města Manaus, kde mělo v souvislosti s novou variantou dojít k vlně reinfekcí, ale také byla mnohými vědci kritizována kvůli kontroverzní studii a nejistému počtu nakažených v první vlně. Oslovení virologové se ale shodují na tom, že jde odstrašující příklad bez ohledu na přesný počet nakažených.
„Je pravda, že zjišťování toho, kolik procent lidí bylo nakaženo, není úplně triviální. Zejména pak třeba v té Brazílii, protože záleží hrozně na tom, které části města vyberete. V některých se v podstatě testování ze socioekonomických a bezpečnostních důvodů nedá dělat. Takže ta čísla jsou velmi nepřesná. Ale vzhledem k tomu, kolik tam umřelo lidí, víme, že došlo k masivnímu promoření. Umíralo tam čtyřikrát víc lidí než v předchozích letech. Takže to bylo opravdu špatné. Navíc město Manaus je zajímavé tím, že tam skoro nežijí staří lidé. Lidé starší 65 let tam tvoří jen šest procent populace. Žijí tam pouze mladí lidé, a přesto byla smrtnost takhle vysoká,“ podotýká Pačes.
Připomíná, že přítomnost nové varianty se mohla projevit i jinde. „V Brazílie se testovala vakcína Sputnik V. Účinnost tam byla nižší než v těch ostatních částech klinické studie. To mohlo souviset s tím, že dostali jinou vakcínu. Brazílie si stěžovala, že nedostala stejnou látku, o které vyšla studie časopisu The Lancet. To samé se stalo na Slovensku. Ale druhá možnost je, že ta vakcína fungovala hůř, protože už tam ve společnosti koloval virus, který některým protilátkám unikal.“
Imunitní paměť
Plevka připomíná i možná alternativní vysvětlení druhé vlny infekcí v brazilském městě Manaus. „Jedno z nich je, že když tam proběhla infekce typickou variantou koronaviru, tak dosáhli úrovně skupinové imunity. Ale pokud se virus stane infekčnějším, tak i v takové populaci se dokáže šířit a umožní to druhou vlnu. Nicméně to číslo nových infekcí je velmi vysoké. To naznačuje, že ten virus opakovaně infikuje i lidi, kteří si už nemocí prošli,“ podotýká s tím, že není jasné, jak velká část lidí se může v krátkém čase nakazit znovu kvůli novým mutacím.
„Je pravděpodobné, že imunitní paměť, kterou získáme z předchozí infekce, bude alespoň částečně fungovat i proti tomuto viru. Další důležitý aspekt je nejen, jestli ti lidé znovu onemocní, ale u kolik z nich bude mít závažný průběh. Tohle je ještě důležitější z hlediska vakcín. Ty totiž obecně vyvolávají silnější imunitní odpověď ve srovnání s tou, kterou získáme přirozenou infekcí. Ale nemáme dost dat na to, abychom řekli, jak dobře nebo špatně fungují. Je tam několik stupňů ochrany, které mohou poskytovat. Mohou úplně bránit anebo, což je vlastně důležitější, mohou bránit závažnému průběhu nemoci,“ říká.
Najít ohnisko covidu-19 může být rychlejší. Vědci ho poznají z odpadních vod s předstihem
Číst článek
V Česku je teď podle Pačese specifická situace, protože v populaci už je rozšířená zmíněná varianta poprvé rozpoznaná ve Velké Británii. „Brazilská ani jihoafrická varianta nemají vyšší infektivitu než ta britská, která nás už v Česku obsadila. V nově sekvenovaných vzorcích už je to naprosto dominantní forma. To znamená, že ty nové varianty musejí s touto variantou soupeřit. To znamená, že jsme proti jejich šíření takovým bizarním způsobem chráněni (...) Ale to se teprve musí stát. Ono se totiž nedá přesně změřit, o co větší má infektivitu jedna než ta druhá. To jsou všechno odhady z populačních studií. Dělají se i nějaké laboratorní experimenty, ale přetavit je do nějakých konkrétních procent je složité. Víme, že to je víc, protože britská varianta vytlačila všechny ostatní. A jak to bude vypadat, až spolu budou tyto dvě varianty soupeřit, to se uvidí. Byla by smůla, kdyby to bylo zrovna u nás.“
Naštěstí se viry mezi sebou nekříží. Ale Plevka připomíná, že ve výjimečných případech může dojít k takzvané rekombinaci. „Když náhodou dojde ke koinfekci jednoho člověka dvěma variantami, tak by muselo zároveň dojít ke koinfekci jedné buňky těmito variantami. Potom by skutečně mohlo dojít k rekombinaci. To znamená, že by mohl vzniknout nějaký hybridní virus, který by obsahoval jednu polovinu z britské a druhou z brazilské varianty. Tak by ten virus mohl získat nějaké nové vlastnosti.“
Nepředvídatelné kombinace
Podobné jevy, stejně jako další mutace, lze podle Plevky jen těžko předvídat. „Vývoj infekčnějších variant viru je velmi komplexní interakce mezi lidským imunitním systémem jednotlivců, imunitním systémem mnoha lidí v populaci a vývojem viru. Tyhle procesy je skoro nemožné simulovat. Evoluce začíná náhodnými změnami v genomu viru. Některé z nich jsou prospěšné pro jeho šíření. Takové změny můžou být na různých místech viru, nejen v tom spike proteinu. V tuto chvíli je proto těžké předvídat, co se může dál stát.“
Někteří vědci ovšem odhadují, že už koronavirus SARS-CoV2 své nejhorší podoby ukázal ve formě zmíněných variant. Pačes ale upozorňuje, že stále může překvapit. „Existují docela dobré hypotézy, které tvrdí, že tento virus si všechny klíčové mutace vyzkoušel a ty nejhorší už jsme vychytali. Situace je ale složitá v tom, že ty mutace se mohou různě kombinovat. Například víme o jedné mutaci, která zhoršuje infektivitu, takže ten virus se šíří hůře, ale také uniká imunitě. Když se tahle mutace objeví u rychleji se šířící varianty, tak jí sice trochu zbrzdí, ale dá jí tu výhodu, že přidá další místo, které pomůže lépe unikat imunitě,“ objasňuje.
Brněnská laboratoř objevila dosud neznámou mutaci koronaviru. Neměla by ovlivňovat vazbu protilátek
Číst článek
„To si teď ten virus zkouší a vznikají různé kombinace. Bude čím dál těžší je sledovat. Nikdo neumí odhadnout, co tyto kombinace můžou všechno způsobit. Není to tak, že se prostě sčítají. Najednou se objeví nějaká nová vlastnost nebo se jejich účinek spíš vynásobí, než sečte, a to se velice těžko odhaduje předem,“ říká.
Právě na jednotlivé mutace, spíše než úplně nové varianty disponující velkým počtem nových změn, se teď podle Pačese virologové zaměřují a snaží se je sledovat pomocí celogenomové sekvenace. „Teď už nastává doba, kdy ten virus nemá tak volné pole působnosti, jako měl v počátku. O nového hostitele musí soupeřit s ostatními viry. Takže najednou začínají po celém světě vypadávat mutace, o kterých jsme doposud nevěděli, že nějak významně mění vlastnosti toho viru,“ popisuje vědec.
„Teď sledujeme, jestli nevznikne nějaká u těch variant, které už mají několik špatných mutací. Viry se na rozdíl od živočichů nekříží mezi sebou. Může sice dojít k rekombinacím, ale to je poměrně vzácný proces…Vznik nových variant ve svém důsledku povede k tomu, že najdeme nějakou společnou cestu, za předpokladu, že jeden ani druhý druh nevyhyne. Tak to vždycky v historii v přírodě bylo. My už ten virus asi zlikvidovat nedokážeme. To už jsme propásli. Vypadá to, že virus nedokáže zlikvidovat nás jako druh. Teď si musí hrany sednout a obrousit se. Ale to bude trvat roky. To není záležitost do léta,“ myslí si Pačes.
Postupné slábnutí
S tím souhlasí také Plevka, který připomíná, že manévrovací pole viru bude čím dál menší. Jeho smyslem navíc je se množit, ne zabíjet. „Evoluční tlak na koronavirus není k tomu, aby byl nebezpečnější a způsoboval závažnější onemocnění. Ten evoluční tlak je pouze na to, aby byl infekčnější. To dává naději, že přirozená selekce povede k tomu, že se budou vybírat varianty viru, které budou způsobovat méně závažné onemocnění,“ podotýká.
‚Rodiče‘ první vakcíny proti covidu převzali vyznamenání. Slávu odmítají, hledají lék na rakovinu
Číst článek
Virus podle něj postupně začne slábnout. „Virus se časem ocitne ve složité situaci. Když lidé procházejí infekcí, tak si vytváření imunitu nejen proti spike proteinu, ale i k jiným komponentám viru. To znamená, že naše imunitní odpověď bude časem tak komplexní, že nebude zbývat tolik prostoru, kam by ten virus mohl mutovat, aby zůstal životaschopný. Takže ta pandemie určitě časem ustoupí pod vlivem očkování a přirozené imunity,“ dodává Plevka s tím, že jednou by skutečně původce pandemie skončit jako celkem banální onemocnění.
„Je pravděpodobné, že ten virus časem skončí jako typické viry nachlazení, což konec konců způsobují i některé další koronaviry. To bude mít několik dalších faktorů. S virem se pravděpodobně setkáme už jako děti. Jak víme, pro děti to onemocnění není vůbec závažné. V případě opakovaných infekcí už budou mít lepší imunitu, která možná bude podpořena, pokud to bude třeba. To se bohužel bavíme o řádu let.“
